Menu
CHIP Speedtest

Stroje se nás učí poznat

Odposlouchává Facebook nepozorovaně naše konverzace? Sice se to může zdát technologicky nereálné, ale jistá podezření tu jsou. Ve skutečnosti to ale Facebook vůbec nepotřebuje dělat. 

Je to stále stejné: Jako blesk z čistého nebe vám Facebook zobrazí reklamu na produkt, který jste nedávno zcela poprvé zmínili - v soukromí, během rozhovoru s přáteli, do telefonu nebo jinou off-line cestou, ale rozhodně jste o něm nepsali na internetu. Když se něco takového stane, napadne nás pouze jediné vysvětlení: Facebook nás odposlouchává, nejspíše prostřednictvím mikrofonu našeho smartphonu, a hned nabídne náš profil v sociální síti odpovídajícímu inzerentovi.

Pozoruhodné náhody

V nedávné době se na sociálních médiích objevilo hned několik podobných případů. Tyto příběhy zahrnovaly například exotický otvírák na kokosové ořechy, úplně nové bonbony na kašel nebo vzdálené příbuzné, o kterých nebylo několik let vůbec slyšet. Nejznámějším se stal ale případ kočičího žrádla. Youtuber s přezdívkou Neville nastražil na Facebook past: deaktivoval ve svém smartphonu aplikaci Facebooku a zároveň do telefonu několikrát zopakoval, že nutně potřebuje koupit žrádlo pro kočku. O dva dny později mu Facebook skutečně začal zobrazovat reklamy na kočičí žrádlo. Opravdu to může být jen náhoda?

Video youtubera Nevilla, které má dokazovat odposlech ze strany Facebooku, bylo na YouTube zhlédnuto již více než milionkrát a vyvolalo obrovské množství reakcí, nejen na internetu, ale také v amerických médiích a televizních stanicích. Tlak byl tak značný, že se k celému případu vyjádřil i Facebook, když publikoval prohlášení, že „Facebook nepoužívá mikrofony mobilních telefonů pro lepší cílení reklamy nebo úpravu zobrazovaných zpráv“. Podle Facebooku zkrátka není pravda, že by tato největší sociální síť odposlouchávala naše soukromé konverzace, aby nám pak nabídla cílenou reklamu.

Nicméně, klientská aplikace Facebooku přistupuje k mikrofonu smartphonu (a vyžádá si k tomu příslušné oprávnění), ovšem stejnojmenná společnost prohlašuje, že je to pouze za účelem využívání „specifických funkcí, vyžadujících zvuk“, jako jsou například videonahrávky nebo funkce pro rozpoznání hudebního obsahu, které pak poloautomaticky doplňují k profilu uživatele aktualizace o poslouchaných skladbách nebo sledovaných filmech a seriálech. Facebook také prohlašuje, že jeho aplikace může naslouchat, ale pouze pokud jí to dovolíte. Rob Goldman, ředitel reklamního oddělení Facebooku, loni v říjnu na svůj Twitter napsal: „Řídím ve Facebooku reklamní produkty. Nevyužíváme, ani jsme to nikdy nedělali, vaše mikrofony pro reklamu. Zkrátka to není pravda.“

Nepřekonatelné překážky

Ve skutečnosti ale žádné z těchto ujištění či popření nepomáhá. Nedůvěra ve Facebook je totiž zakořeněná velmi hluboko. A přitom existuje řada rozumných argumentů, proč tyto příběhy zkrátka nemohou být pravdivé. Především nejsou známy žádné komerčně dostupné nástroje, prostřednictvím kterých by mohl být prováděn takto masivní odposlech, resp. vyhodnocení získaných dat. Zpracovávat data z odposlechů v měřítku Facebooku by navíc bylo naprosto nepraktické a vysoce neefektivní.

Aby Facebook mohl vytěžovat telefonické hovory či off-line konverzace pro cílení reklamy, musel by nepřetržitě nahrávat zvuk zachycený mikrofonem a odesílat získané nahrávky do datových center ke zpracování. To by například mělo velmi výrazný vliv na výdrž akumulátorů ve smartphonech. Pak by také musel existovat software, který by v nekonečném přívalu každodenních hovorů a okolního šumu identifikoval klíčová slova, se kterými by bylo možné dále smysluplně pracovat. To vše v opravdu masivním měřítku.

A to už nemluvíme o tom, že by takové jednání bylo zcela nezákonné: žádná ze zemí po celém světě, která má zákony na ochranu soukromí a osobních dat, by nemohla tak rozsáhlé šmírování tolerovat. Pokud by se takové jednání Facebooku skutečně prokázalo, mohlo by to mít nedozírné důsledky pro celou firmu.

Dat je dost i bez odposlechu

Snad nejsilnějším argumentem proti zkazkám o odposlechu by měl být fakt, že Facebook něco takového ani nemá zapotřebí. Už dávno má totiž všechna data potřebná k tomu, aby mohl s celkem vysokou přesností zjišťovat přání a potřeby svých uživatelů. Podle průzkumu společnosti ProPublica totiž dnes Facebook umí rozdělit své uživatele nejméně do 52 000 různých kategorií. Facebook například dobře ví, kdy mají narozeniny naši blízcí přátelé, kde žijeme, že jsme se právě vrátili z dovolené, kde jsme byli nebo za co jsme utráceli. A velmi dobře umí zjišťovat i informace o lidech, kteří na Facebook přispívají jen velmi zřídka. Nikoho by proto nemělo překvapit, že Facebook zcela legálně sbírá obrovské množství informací o svých uživatelích, vyhodnocuje je a následně za velké peníze prodává reklamním společnostem. Ostatně právě toto je obchodním modelem této sociální sítě.

Možná právě to je důvod, proč se objevují fámy o odposlouchávání Facebookem - jsou projevem nespokojenosti se současným stavem, kdy se zdá, že zcela ztrácíme kontrolu nad svým soukromím. Sociální média začínají přerůstat hranice webových stránek a společnosti jako Facebook se snaží poznat naše každodenní životy do posledního detailu. Proto stále více lidí reaguje podrážděně na situaci, kdy o nás někdo ví více, než bychom sami chtěli. Je to prostě jeden z fenoménů dnešní doby.

Ten, kdo si myslí, že je odposloucháván prostřednictvím mikrofonu svého telefonu, věří na již zastaralé techniky špehování. Zjišťování informací o lidech je totiž dnes mnohem nenápadnější a efektivnější. Společnosti, které sledují každý náš krok na internetu, pracují systematicky a z drobných dílků skládají obraz našeho chování, zájmů a tužeb, který bude velmi přesný a dobře komerčně využitelný. Zároveň se nám nechtějí chlubit, kolik toho o nás vlastně vědí. Všechna tato data ale nemusí nutně sloužit jen k pro reklamní účely, ale také pro vývoj nových služeb poháněných umělou inteligencí, která bude využívat faktu, že nás dobře zná. Pro někoho to možná může znít děsivě, ale pokud chceme v budoucnu komunikovat se stroji podobně jako s lidmi, musíme jim dovolit důvěrně nás poznat.

***

Jako na Divokém západě

Wolfie Christl, vídeňský výzkumník v oblasti dat, několik let zkoumal využití osobních dat v oblasti marketingu. Ve své knize Networks of Control poskytuje detailní pohled na obchodování s daty.

„Téměř každý týden se mě někdo ptá, jestli Facebook analyzuje všechny konverzace. Většina lidí přitom vůbec netuší, jaký rozsah informací o našich každodenních návycích je analyzován, kombinován s jinými daty a následně vyměňován s dalšími společnostmi. Úplně stačí pořídit si nějaký konkrétní produkt, nebo o něj jen projevit zájem, vyhledat si jej na internetu, navštívit související webovou stránku, nahrát na web fotku obsahující tento produkt nebo se prostě jen nacházet v blízkosti konkrétního obchodu. Firmy nás stále více digitálně sledují. Mnoha lidem je to nepříjemné a snaží se hledat souvislosti mezi svým chováním a odpovídajícími digitálními efekty.

Také víme, že se lidé začnou chovat zcela odlišně, pokud mají pocit, že jsou sledováni. Tato nová forma sledování ale zpravidla probíhá zcela skrytě a zasahuje různé oblasti našeho života. Ve většině případů pak nemáme šanci porozumět tomu, jaký vliv bude mít naše chování na zobrazování reklamy, nabídek či cen. Stále více zařízení, která každodenně používáme, sbírá digitální informace o našem chování. Firmy si v tomto ohledu dělají, co chtějí, a často ani datoví experti netuší, jaká data jsou mezi různými společnostmi vyměňována. Je to jako na Divokém západě. Proto je třeba takto nekontrolovanému sběru dat učinit přítrž. Nápravu mohou zajistit zákony na ochranu soukromí, ale pouze v případě, že se je průmyslové lobby nepodaří změkčit a omezit jejich účinnost.“

Foto popis| Facebook nabízí rozsáhlé možnosti cílení reklamy na uživatele. Těží přitom z obrovského množství dat, která o svých uživatelích má (včetně jejich off-line aktivit).
Foto popis| Rob Goldman, ředitel reklamního oddělení Facebooku, na svém twitterovém účtu odmítl, že by Facebook špehoval konverzace svých uživatelů.

O autorovi| FELIX KNOKE, RADEK KUBEŠ, autor@chip.cz










Komerční sdělení