Menu
CHIP Speedtest

2,95 terabajtu pod hlavou

2,95 terabajtu pod hlavou

Srovnávací test pevných disků  - Najdeme jej všude - v každém počítači, ať už je to PC, Mac, lehký notebook, nebo ve stojanu montovaný server. Řeč je o pevném disku, prozatím jediném prakticky využitelném zařízení pro operativní ukládání většího množství dat. Pojďme se tedy podívat, jaké disky jsou pro naše počítače k sehnání.
Text: Miroslav Stoklasa

Na CeBITu byl představen notebook, který se obejde zcela bez pevného disku - pro ukládání dat mu totiž slouží flash paměť o kapacitě 32 GB. To sice není mnoho, ale připočteme-li mechanickou odolnost, bleskovou vybavovací dobu a oproti harddisku jen desetinovou spotřebu, máme pro mobilní uživatele řešení snů. Háček na velryby však vězí v ceně tohoto řešení - tisíc dolarů jen za samotnou paměť je stále příliš vysoká částka. Nám běžným uživatelům tak (zatím) nezbývá než svá data dál ukládat na mnohem levnější rotující kotoučky.
Do testu jsme proto vybrali moderní pevné disky, které však v aktuálních modelech nabízí také velice dobré výkony. Volba padla na rozhraní Serial ATA, čímž samozřejmě nechceme diskriminovat osvědčené a výkony stále naprosto dostatečné paralelní ATA rozhraní. Do nově stavěných počítačů má však s ohledem na budoucí rozšíření smysl pořizovat jen SATA disky, zvlášť když cenový rozdíl obou provedení je opravdu malý.
V nových modelech disků již zřetelně vládne druhá (případně "dvaapůltá") generace sběrnice Serial ATA, která přináší dvounásobnou rychlost přenosu dat mezi jednotkou a řadičem (3 Gb/s) a podporu NCQ režimu, optimalizující pořadí diskových operací pro efektivnější přenos. Neprozradíme však mnoho, když rovnou řekneme, že nasazení rychlejšího přenosu dat se v praxi téměř neprojevilo.

1,5 gigabitu = 3 gigabity

Tato zvláštní matematika téměř vystihuje výsledek testů modelově provedených s diskem DeskStar 7K500. Ten je totiž kvůli kompatibilitě z výroby nastaven na pomalejší režim a kdo chce využít jeho plných možností, musí pokročilé funkce aktivovat servisním programem. Kompletní sadu testů jsme tedy provedli nejprve bez zapnutí vyšší přenosové rychlosti a potom s jejím zapnutím. Rozdíly výsledků se však ukázaly maximálně na hranici jednoho procenta (stejně jako v případě jiných disků z dřívějších testů). Nemůžeme sice nasazení SATA II s přenosovou rychlostí 3Gb/s plošně zavrhnout, nicméně je zřejmé, že v běžném počítači, který neobsluhuje rozsáhlé diskové pole s množstvím paralelních požadavků, nebude hrát zdržení sběrnice žádnu roli. Starší disk se kvůli SATA II rozhodně vyhazovat nevyplatí.

Roztočte se

Celkovým vítězem testu se stal disk Hitachi DeskStar 7K500 s kapacitou hned 500 GB na pěti plotnách. K vítězství mu dopomohl fakt, že v herním testu o sekundu předstihl jinak konkurenci válcující Raptor. Přestože jeho provozní teplota ani cena za GB kapacity není právě nejnižší, celkově dobré vlastnosti a přední pozice v dílčích kategoriích nakonec na vítězství stačily. DeskStar tak opět potvrdil dobrou pověst, která jej ostatně provází již od dob, kdy byl ještě vyráběn pod hlavičkou společnosti IBM.
Jako druhá přichází na řadu značka Maxtor, zastoupená 300gigabajtovou jednotkou DiamondMax 10. Nedávno sice byla odkoupena společností Seagate, do splynutí vyráběných řad obou společností se však ještě minimálně dva roky budeme s disky Maxtor setkávat.
Až na drobné zaváhání v herním testu si testovaný disk vedl velmi dobře, byť vlivem diskové vyrovnávací paměti jsou výsledky nízkoúrovňových testů poněkud nadsazené.
Na našem trhu nepříliš rozšířené disky firmy Samsung rozhodně na okraj zájmu nepatří. Dvousetgigabajtový SpinPoint P120 předvedl slušné výkony, a i když se možná kvůli jen 8 MB vyrovnávací paměti na nejvyšší výkonnostní příčky neprodral, zaujal nás tichým a chladným provozem. Samsung jako jeden z mála udává hodnotu MTBF, průměrný počet provozních hodin mezi neopravitelnými chybami. Toto "měřítko" spolehlivosti udávají ostatní výrobci jen u svých dražších a profesionálních řad, disky pro běžné uživatele totiž zpravidla 600 000 hodin nedosahují.
Ve skříních českých výrobců počítačů je značka Seagate velmi dobře zastoupena a nejinak tomu bude i v našem testu. Hned trojice testovaných modelů z řady Barracuda 7200.9 se lišila jak nominální kapacitou, tak velikostí vyrovnávací paměti.
Levnější 250gigabajtový model dorazil v provedení s jen 8 MB cache, což se projevilo na nejslabším výsledku v důležitém aplikačním testu. Rozdíl však není nijak drastický a pro běžný provoz tak toto provedení stačit bude.
Mezistupněm testovaných disků Seagate byl 400GB model. Aplikační testy zvládl poněkud lépe, ale klopýtl naopak v herním testu, což jej společně s vyšší cenou za gigabajt a citelným zahříváním odsouvá na nepříliš lichotivou pozici.
Poslední Barracuda 7200.9 v 500GB provedení si vedla ve všech testech poměrně dobře, jen její cena za gigabajt je přece jenom vyšší. To je však u aktuálně největších kapacit na trhu obvyklé.
Méně obvyklé bylo určité zmatení nízkoúrovňových testů, kde přenosové rychlosti značně kolísaly, i zde zřejmě zásahem vyrovnávací paměti disku. Společným jmenovatelem všech tří jednotek Seagate je jejich zřetelné zahřívání, a tedy vyšší náročnost na chlazení skříně. Bezesporu příjemným bonusem Seagate je výrobcem garantovaná záruka na celkem pět let. Poslední dva roky však již musí zákazník reklamovat sám, a to ne u prodejce, ale v nejbližším servisním středisku, které je bohužel až v Německu.
Druhým velkým hráčem na trhu je společnost Western Digital, která byla v testu zastoupena disky ze dvou různých řad. Pro běžné nasazení poslouží Caviar SE16, charakterizovaný 16 MB vyrovnávací paměti. Měli jsme možnost otestovat dvě varianty: disky 250 GB a 400 GB, obsahující tři, respektive čtyři plotny. Přestože 400GB model předvedl testech poněkud slabší přístupovou dobu, vyrovnal ztrátu přenosovou rychlostí a ve finále se vyšvihl na příjemné druhé místo. O příslovečnou palmu vítězství jej těsně připravilo pomalejší nahrávání herní pozice, disk však na oplátku kontruje v této kapacitě příjemnou cenou za gigabajt.
Poslední disk z dílen Western Digital nese označení RaptorX a je to v mnohém vyčnívající technická lahůdka, kterou jsme do srovnání zařadit prostě museli. A to i přesto, že tento průhledný disk již byl představen v minulém čísle. Jako v testu jediný harddisk má pracovní rychlost 10 000 ot./min., což příslušně zkracuje i přístupové doby. Všemi testy s výjimkou drobného klopýtnutí v herní oblasti se RaptorX prořítil se zřetelným odstupem před konkurencí. A přitom disk podporuje přenosovou rychlost pouze 1,5 Gb/s. Špatnou zprávou je cena za gigabajt kapacity, která další konkurenci překonává téměř čtyřnásobně. V celkovém hodnocení disk nezvítězil jenom kvůli ní. I když existuje o pár stokorun levnější varianta Raptor (konstrukčně shodná, jen bez akrylátového okénka do mechaniky), poměr ceny a kapacity příliš nevylepšuje.
Zajímavostí disku RaptorX je udávaná projektovaná životnost - 20 000 startů mechaniky je citelně nižší hranice než cca 50 000 u konkurence. Naproti tomu provozní hodiny MTBF na hranici 1 200 000 slibují spolehlivý chod i pro trvale pracující počítač. RaptorX je na znamení své exkluzivity chráněn pětiletou záruční lhůtou výrobce.

A máme vítěze!

Jak již bylo řečeno výše, celkové pořadí není až tak závažným kritériem. Jako nejlepší kombinace všech hodnoticích kritérií nám vyšel 500GB disk Hitachi DeskStar 7K500, těsně pronásledovaný 400GB verzí disku Wester Digital Caviar SE16.
Jakmile však potlačíme finanční hlediska, prodere se na špičku startovního pole disk RaptorX. Je sice drahý, ale za investované peníze se odvděčí jak designovou výjimečností, tak především svými výkony. Nárůst hlavně v praktických aplikačních testech nás opravdu mile překvapil.
Nejvýhodnější cenu za GB kapacity, pouze 11 Kč, nabídne 250gigabajtová verze Barracudy. Její rychlost sice v testu nejvyšší nebyla, ale díky její pořizovací ceně je dobře možné koupit disky hned dva a zapojit je v RAID 0 (striping) režimu, který jejich kapacity a přenosové rychlosti jednoduše sečte.
I když nám výrobci pevných disků z trhu ubývají, možností je, jak vidno, stále ještě dost a uživatel s dobrou představu o svých potřebách ten správný disk jistě nalezne.

JAK JSME TESTOVALI

ROZŽHAVENÉ PLOTNY

S trochou nadsázky by se dalo říci, že disky v testu očekávaly horké chvilky i cesta do pekel. Snažili jsme se je totiž podrobit všem možným situacím, které mohou v provozu nastat.
Horké chvilky zažije po delším provozu uvnitř počítačové skříně asi každý pevný disk, zatímco o cestu do pekla se ochotně postarala hra Doom 3, která při nahrávání uložených pozic také pevný disk řádně vytíží. Nezapomnělo se však ani na pracovní využití disku při tvorbě dokumentů a při jejich prohledávání.
Jako základ testovací sestavy posloužil výkonný dvoujádrový procesor Intel Pentium Extreme Edition 955, osazený společně s 1 GB paměti v desce Intel D975XBX, osazené sadou Intel 975X Express. Tato kombinace se nám osvědčila i pro SATA II režimy, což bohužel nelze říci o čipové sadě nVidia nForce4, která má s některými disky Maxtor a Hitachi problémy. Ani další testovací deska s čipovou sadou RADEON XPRESS 200 se však určitým problémům nevyhnula. Při koupi nového a často dosti nákladného disku je proto, bez ohledu na papírové standardy, i nyní stále nutná opatrnost.
Dalším předpokladem využití SATA II režimů v prostředí Windows XP je instalace Service Packu 2, s nímž jsme také naše testy prováděli. Každý disk obdržel pro aplikační testy vždy čerstvý obraz instalovaného systému včetně testovacích aplikací, které pak pracovaly na samostatně zapojeném disku.
Při testech jsme se záměrně nezabývali dodatečným chlazením disků, které se tak v některých případech docela brzy začaly zahřívat. Teploty naměřené vždy bezprostředně po dokončení testovací sady aplikací naleznete v tabulce.
Ve špatně větrané skříni by dlouhodobé přehřívání mohlo hrozit snížením životnosti nebo přímo poškozením disku. Moderní harddisky tak hlavně při instalaci více jednotek již nějakou formu dodatečného chlazení prostě vyžadují.
Výkon disku v kancelářských aplikacích prozradil komplexní test BAPCo SYSmark 2004, který paralelně spouští několik standardních aplikací, antivirovou kontrolu a komprimační funkce, čímž věrně simuluje dlouhodobé vytížení počítače při práci.
O chvíle oddechu se naopak zajímal další test zaměřený na výkon ve hrách. Jako jejich zástupce byl vybrán Doom 3, jehož jádro je také základem několika dalších her. Po startu hry a nahrávání pozice klade Doom na disk velké nároky při nahrávání textur a monster do paměti. Měřili jsme proto čas, po jaké době se místo úvodní obrazovky ukáže zaměřovač. Start uložené pozice trval kolem čtyřiceti sekund.
Nízkoúrovňové operace je hodnoticí položka, která jako první část zahrnuje náš prověřený HD Tach 2.61, schopný určit přenosové rychlosti a přístupové doby pevného disku. Druhou složku tohoto hodnocení pak tvořilo prohledání kompletního obsahu disku na výskyt hezkého českého slova "nejneobhospodařovávatelnějšími". I to dalo nakonec diskům pěkně zabrat.
Cena za gigabajt snad nepotřebuje bližších komentářů, do hodnocení jsme ji zahrnuli pro snazší srovnání jednotlivých modelů a výrobců.
Celkové hodnocení jsme pro stanovení jednoznačného vítěze sestavit museli, i když v tomto testu má poněkud nižší váhu než jinde. Každý uživatel by se totiž měl rozhodnout spíše podle jednotlivých kategorií, pro které hodlá disk používat, žádné univerzálně nejlepší řešení totiž doporučit nelze.


Dokumenty ke stažení








Komerční sdělení