Menu

3D tisk: Vytiskněte si svět!

Když se štěstí potká s vynalézavostí: 11. března 1986 získal Charles Hull patent na 3D tisk - o třicet let později byla zahájena nová průmyslová revoluce. 

Některé nápady jsou tak skvělé, že musí být vynalezeny hned dvakrát, i když jako na vynálezce se bude vzpomínat jen na jednu osobu. Tak už to v historii chodí. Stalo se to i začátkem osmdesátých let s 3D tiskárnami. Ačkoli podal patent na „stereolitografický aparát“ o tři týdny později než jeho soupeř z Francie, je za vynálezce 3D tisku považován Američan Charles „Chuck“ Hull. Francouzský tým, který vedl Alain Le Méhauté (opravdu bychom si měli toto jméno alespoň jednou připomenout), měl prostě smůlu. Společnost, ve které tým působil, si totiž nemyslela, že za tímto nápadem stojí nějaká obchodní příležitost, a tak se na vynálezu začal usazovat prach. To příběh Charlese Hulla se ukázal jako zcela odlišný. Hull totiž dokázal původní myšlenku převést do reálného produktu a hotový výrobek se pak stal zlatým dolem. Američan se tak v podstatě stal otcem malé průmyslové revoluce a od té doby je hrdým členem technologické síně slávy.

Každopádně myšlenka vytváření složitých struktur - a to i dutých - vrstvu po vrstvě (namísto blok po bloku) je skutečně skvělá, nicméně skutečným důvodem úspěchu celé koncepce byla přizpůsobivost. Někdy tvoří částice vytvářeného objektu laser, někdy se pro stavbu použije gel, jindy se pohyblivé části tvoří vlivem elektrické energie, tepla nebo vlhkosti. Co mají všechny tyto postupy společné, je to, že automatizují jednoduchý mechanický postup. To je to, co děla 3D tisk tak univerzálním. Technologie je to navíc zcela přístupná (díky miniaturizaci a koncepci) a digitální 3D data se mohou zpracovávat a sdílet prostřednictvím počítačů a internetu. Během pouhých několika let se kolem této zcela nové technologie vytvořila velká komunita, která se věnuje rozvoji potenciálu 3D tiskáren.

A jde skutečně o malou průmyslovou revoluci. Stereolitografie je univerzální nástroj, který je dokonce schopen tvořit sám sebe, protože některé části 3D tiskáren už si můžete vytvářet na rozestavěné tiskárně. Sebereplikující autonomní 3D tiskárny budou možná jednoho dne zkoumat pro lidstvo vesmír. V současné době je tato technologie nejčastěji využívána ve vývojových odděleních firem pro rapid prototyping (výroba prototypů pomocí 3D tisku). Používá se i v lékařském sektoru pro tisk umělých tkání, kostí nebo chrupavek. Uplatnění najde i tam, kdy je nutné vytvořit vzorek, náhradní díl nebo „fyzický otisk“ nějakého nápadu, a to poměrně levným způsobem. Kreativní potenciál 3D tisku navíc není zdaleka vyčerpán. Po vývojových odděleních a malých dílnách experimentuje s možnostmi 3D tisku stále více návrhářských a průmyslových oddělení. 3D tiskárny jsou totiž schopné tisknout i jídlo, budovy, ale i velice přesné nebo na míru připravené módní doplňky či samoléčící stroje. Mimochodem, štěstí Charlese Hulla neopustilo ani v posledních letech. Jeho společnost 3D Systems Corporation je totiž jedním z nejúspěšnějších výrobců strojů pro rapid prototyping.

Foto popis| 1984 První patent Charles Hull požádal o patent pro svůj stereolitografický aparát.
Foto popis| 1990/2000 První boom Testují se nové 3D procesy. Jejich název: generativní výrobní procesy.
Foto popis| 2009 RepRap a Makerbot První 3D hobby tiskárny s pořizovací cenou nižší než 5 000 dolarů.
Foto popis| 2016 3D tisk dobývá svět Technologie 3D tisku dozrává a stává se skutečně vzrušující i díky produktům, jako je tiskárna Voxel od HP (asi 155 000 USD), která zvládne tisknout pomocí více materiálů najednou.

O autorovi| FELIX KNOKE, PAVEL TROUSIL, autor@chip.cz


Příbuzná témata:  



Komerční sdělení