Menu
CHIP Speedtest

Krátkodobé testy - hardware

Samsung Pro 815

Osm mega s dlouhou rukou

Osmimegapixelový Samsung Pro 815 patří do kategorie špičkových kompaktních fotoaparátů, tedy přístrojů s robustní kompozicí, kvalitní optikou a bohatou funkční výbavou, které konkurují spíše levnějším digitálním zrcadlovkám než populárním miniaturním modelům do kapsy. Kromě Samsungu v této kategorii v současné době najdeme například Fuji 9500 nebo Panasonic FZ 30.
Bytelné černé tělo s pogumovaným úchopem pro pravou ruku doplňuje masivní objektiv, jehož rozsah ohniskové vzdálenosti překonává vše, co bylo v této kategorii kdy vytvořeno - při světelnosti f2,2-4,6 odpovídá totiž 28-420 mm u klasického filmového fotoaparátu. Touží-li tohoto rozsahu dosáhnout majitelé zrcadlovek, potřebují k tomu minimálně dvě skla. Pokud by navíc chtěli zachovat relativně vysokou světelnost Samsungu, vyšlo by je to výrazně dráž. Model Pro 815 však není vybaven stabilizátorem obrazu, což je bohužel dost podstatná chyba.
Když si Samsung prohlédneme zblízka, je jasné, že je určen spíše zkušenějším uživatelům - spousta tlačítek, voličů a koleček svědčí o bohaté funkční výbavě, na druhou stranu se z tolika ovládacích prvků může začátečníkům zatočit hlava. Všemu vévodí největší displej, který se kdy na fotoaparátu objevil - úhlopříčka 8,9 cm je typická spíše pro PDA. Displej zabírá skoro celou zadní stěnu a není výklopný jako u jiných typů, nelze jej tedy k tvorbě kompozice použít například při fotografování od pasu (třeba v makrofotografii). V takovém případě lze obraz promítnout do menšího LCD panelu na horní straně přístroje, který za běžných okolností slouží k zobrazení nejdůležitějších fotografických parametrů, a který tedy plní funkci stavového displeje typického pro zrcadlovky. Kromě dvojice displejů je přístroj jako většina širokorozsahových fotoaparátů (ultrazoomů) vybaven i elektronickým hledáčkem.
Funkcí je skutečně hodně - ať se snažím, jak chci, nemohu přijít na nic, na co by vývojáři zapomněli. Kreativní expoziční režimy (priorita času a clony, resp. plný manuál) jsou samozřejmostí, kromě toho je k dispozici například podpora formátů RAW a TIFF, jednoduché, kontinuální i ruční ostření, blesk s pomalou synchronizací i patice pro externí blesk, živý histogram či možnost nastavit barevnou teplotu přímo v kelvinech. Méně nároční uživatelé ocení slušnou řádku motivových programů či předvoleb vyvážení bílé. Obrovskou výhodou je mechanický zoom - ovládá se podobně jako u zrcadlovek prstencem na objektivu a je tak mnohem přesnější a hlavně rychlejší než servomotorky využívané v levnějších modelech.
Při fotografování mě ale nepříjemně překvapily pomalejší reakce přístroje. Fotografie ve formátu JPG se ukládá dlouhé 2 s, v RAW doba ukládání roste až na cca 20 s, což je opravdu příliš. Také ostření není nijak rychlé, zejména při delší ohniskové vzdálenosti. Největším problémem je však absence stabilizátoru - při ohniskové vzdálenosti odpovídající 420 mm potřebujeme k udržení z ruky čas nejdéle cca 1/400 s, což znamená, že se při nejdelším ohnisku dá fotografovat jen v opravdu dobrém světle.
Fotografie jsou příjemně ostré po celé ploše i při ohniskové vzdálenosti 28 mm, což u kompaktů rozhodně nebývá zvykem - ostrostí připomíná obraz spíše výstup z levnějších objektivů zrcadlovek. Horší je to s pevně nastavenou JPG kompresí, která je až příliš intenzivní a výsledkem jsou časté obrazové artefakty. V širokém ohnisku se navíc na přechodech stínů a jasů objevuje velmi často chromatická aberace čili nepříjemné fialové kontury. Při nízkých citlivostech (ISO 50-100) jsou fotografie relativně čisté a bez šumu, s vyššími hodnotami ISO (200, 400) šum roste, ale pořád ho není tolik jako u některých jiných modelů s vysokým rozlišením.
Viktor Huňáč

SAMSUNG PRO 815
Špičkový kompaktní fotoaparát

Maximální rozlišení 8 Mpx, 3264 x 2448 bodů - JPEG, 640 x 480 - AVI
Zoom 15 x optický
Displej TFT, 3,5", 235 000 bodů, TFT, 1,44", 115 000 bodů
Ohnisková vzdálenost 7,2-108 mm (ekvivalent kinofilmu je 28-420 mm)
Světelnost F2,2 - 4,6
Nejkratší/nejdelší možný čas expozice (s) 1/4000/15
ISO auto, 50, 100, 200, 400
Vybavení napájecí adaptér, AV kabel, USB kabel, karta 64 MB
Záznamové médium CompactFlash karta
Napájení Li-Ion, 1900 mAh
Rozměry 135,5 x 87 x 78 mm
Hmotnost 870 g
Výrobce/poskytl Samsung
Cena vč. DPH 18 400 Kč

Lenovo, co není IBM

Notebook Lenovo 3000 N100

Do akvizice IBM nebyla značka Lenovo v České republice ani v Evropě příliš známá, přestože na asijském trhu měla už tehdy ohromný podíl. Nákup tří písmen (spolu s modelovým designem počítačů IBM) byl krokem k rozletu do celého světa a není divu, že i u nás je možné koupit notebook Lenovo, který nevypadá jako IBM. První model jsme měli možnost vyzkoušet a můžeme říci, že nás příjemně překvapil.
Celkový vzhled je méně konzervativní než u IBM, přesto si však zachovává určitý styl a není lacině podbízivý. Pod stříbrným krytem se nachází širokoúhlý displej s lesklým povrchem. Tento typ displeje je sice příjemný pro sledování filmů, běžnou kancelářskou práci však kvůli odleskům světla spíš znesnadňuje.
Nestandardní je rozhodně jeho rozlišení, které činí 1680 x 1050 bodů. I když je úhlopříčka velká, tolik obrazových bodů a „široký úhel“ znamenají, že pracujete-li s textovým dokumentem a nemáte-li ostříží zrak, musíte zvětšit bodovou velikost písma minimálně na 16. Na druhou stranu je ale pravda, že bystrozrací milovníci velkých tabulek budou jásat nad množstvím zobrazitelných informací. Trpět však nebudou ani ti, kteří si rozlišení zmenší - přepočet fontů je v pořádku, takže i v menším rozlišení je text ostrý a dobře čitelný. Spokojeni jsme byli i s kvalitou obrazu, podsvícením a barevným podáním.
Z uživatelského hlediska je důležitá kvalita klávesnice. Subjektivně řečeno, ta není tak příjemná jako u ThinkPadů, přesto je na tuto kategorii dost dobrá. Zdvih a vzdálenost tlačítek zajišťují pohodlnou hmatovou odezvu a orientaci, materiál není nepříjemný na dotek. Klávesnice vypadá, že by mohla být o něco větší, ale rozměrově je zcela shodná s běžnými klávesnicemi u stolních počítačů (má tedy šířku 28,5, hloubku 9,5 a velikost kláves 1,8 x 1,8 cm). Místa vedle je ještě dost, a tak na něj výrobce umístil větrací otvory. Touchpad je ale poměrně malý a mohl by o trochu povyrůst. V pravém spodním rohu pod klávesnicí je snímač otisku prstů.
O připojení externích zařízení se stará trojice USB portů na pravém boku a jeden USB a FireWire port na boku levém. Zde je i síťový konektor, slot pro PCI Express kartu a čtečka paměťových karet SD/MMC/MS/xD. Zobrazení na externím monitoru či TV zajišťují VGA a S-Video výstupy. Na zadní straně najdeme vstup napájení a modemovou zdířku.
Od dobrého notebooku se očekává co nejtišší provoz a zároveň nízké tepelné vyzařování, což Lenovo 3000 N100 splňuje. Ventilační otvory jsou umístěny na spodní, boční i vrchní straně notebooku. Testy jsme prováděli na pracovním stole, takže v podstatě v ideálním prostředí, ale i během zátěžových testů byl notebook tichý (intenzivní chlazení se ozvalo asi dvakrát, a to jen na pár sekund); klávesnice a prostor před ní byly sice teplé, ale ne horké.
Kvalitou zpracování a použitými materiály nedosahuje úrovně ThinkPadů. Místo hořčíku a titanu jsou použity tvrzené plasty, ale opět v kvalitě, která se s přehledem vyrovná konkurenci notebooků střední třídy.
Nadstandardní je i osazení Bluetoothem, čtečkou otisků prstů, kamerkou a šikovným softwarem Lenovo Care, který nabízí snadný přehled nad konfigurací a nastavením notebooku stejně jako možnost obnovení a zálohování systému či dat.
Celkové hodnocení tohoto notebooku je snadné. Jedná se o velmi výkonný stroj (výsledky testů najdete v přiložené tabulce), který zvládne i náročné hry. Softwarová i hardwarová výbava je skvělá, ocenili bychom však přítomnost recovery CD v balení. Nepotěšila nás výdrž na baterie. Výkonný hardware vyždímá akumulátor za 2 hodiny a pár minut, což je pro mobilní práci téměř pod hranicí použitelnosti. Celkově jsme však byli s Lenovem spokojeni a zájemcům o notebook střední třídy jej můžeme s klidným svědomím doporučit.
Michal Bareš

LENOVO 3000 N100
Výkonný multimediální notebook

Procesor Intel Core Duo T2300/1,66 GHz/2 MB
Čipová sada Intel 945PM
Paměť 512 MB DDR2, max. 2048 MB
Pevný disk Toshiba MK8032GSX/80GB/ 5400 RPM
Optická mechanika DVD+-RW DL HL-DT-ST GWA-4082N
Grafická karta nVidia GeForce Go 7300/64 MB
Displej: TFT 15,4"/WSXGA+/1680 x 1050 bodů
Modem: Agere Systems HDA
Síťová karta LN/WLAN: Realtek RTL8169/ Intel PRO/Wireless 3945ABG, Bluetooth
Porty: 4x USB, FireWire, S-Video, Express Card, VGA, S/PDIF
Operační systém: Microsoft Windows XP Professional
Rozměry 360 x 266 x 38 mm, 2 884 gramů
Výrobce/poskytl IBM/Lenovo
Cena vč. DPH 36 990 Kč

NÍZKOÚROVŇOVÉ TESTY

Dhrystones 3102832
Whetstones 15099
Paměť (KB/s) 4286750
Disk [KB/s, ms] 34387/17,3
DALŠÍ TESTY
Sysmark 2004 151
Sysmark 2004 (Internetové aplikace) 205
Sysmark 2004 (Kancelářské aplikace) 111
Převod WAV-MP3 [m:s] 2:13
Převod do DivX [m:s] 21:11
3Dmark 2001SE (1024 x 768, 32 b) [body] 7955
3Dmark 2003 (1024 x 768, 32 b) [body] 2346
3Dmark 2005 (1024 x 768, 32 b) [body] 1328
Cinebench - rendering 451
Hmotnost [g] 2844
Výdrž na akumulátory [h:m] 2:08

Sony Cyber-shot DSC-M2

Kamerofoťák

Cyber-shot DSC-M2 firmy Sony je nový typ hybridního zařízení - něco mezi digitální kamerou a fotoaparátem, ovšem bez kazety: pro uložení snímků a videa se používá jen paměťová karta. Díky tomu může být toto zařízení malé, lehké a tvarově netradiční - je orientováno na výšku a drží a ovládá se snadno jednou rukou. Palcem ruky můžete stisknout největší a nejdůležitější tlačítka - spoušť fotoaparátu a spoušť kamery - a také tlačítko pro změnu režimu (to je podle mne až zbytečně veliké).
Zapnutí proběhne stlačením tlačítka na boku, lepší je však nastavit aparát tak, aby se aktivoval po pootočení displeje do pracovní polohy. Nezvedá se jako v případě mobilů nahoru, ale do strany. Spoušť je dostatečně velká, naopak kolébka optického zoomu kousek nad ní je dost titěrná. Reakce jsou rychlé, displej také (je navíc dobře viditelný i na slunci), a fotoaparát je tedy celkem pohotový (do tří sekund máte fotku).
Přístroj má dost velké rozlišení i zoom. Čip je pětimegapixelový a optický zoom je trojnásobný (kvůli rozměrům je objektiv založen na periskopovém principu). Optika je kryta a ostří od 50 cm, v režimu makro pak od 10 cm. Zvolit můžete buď automatický režim, nebo typické režimy jako sport, noc atd.
Video se ukládá ve formátu MPEG-4, a to v rozlišení 640 x 480 bodů při rychlosti 30 snímků za sekundu se stereozvukem. Soubor má koncovku MP4, a běžným přehrávačem (Windows Media Player) ho tedy nepřehrajete. Na CD je uložen software, který si s ním poradí, a pro práci fotografiemi program Nero Vision Express 3.
Zajímavá je funkce hybridního režimu, popisovaného jako fotografie v kontextu. Před pořízením snímku se totiž ještě uloží krátké video, aby bylo vidět, v jaké situaci, atmosféře a prostředí snímek vznikal. Další zajímavou funkcí je slideshow přímo na přístroji. Velký displej umožňuje slušnou prezentaci snímků, prohlížení je dokonce podbarveno hudbou a přechodovými efekty. Fotoaparát zvládne i další běžné funkce jako sépiový efekt nebo pořízení série snímků.
Na přístroji je závit pro stativ, konektor napájecího adaptéru a speciální konektor do kolíbky (ne moc skladné). Jen přes ni můžete Cyber-shot připojit k USB portu nebo přes videovýstup například k televizi. Výměnná Li-Ion baterie vystačila na celý víkend. Snímky jsou většinou pěkné. Za umělého osvětlení jsou někdy problémy s vyvážením bílé nebo je větší šum při vyšší citlivosti.
Jde o pohotový, elegantní a malý přístroj.
Úplná novinka to není, protože M2 už měla svého předchůdce (model M1) a konkurence už má také několik produktů (například třímegapixelový Panasonic SDR-S100E-S nebo Samsung VP-X110L s odnímatelnou optickou jednotkou), stále se však jedná o inovativní a netradiční produkt. Videosekvence dnes sice zvládne i digitální fotoaparát, Cyber-shot DSC-M2 jde v tomto směru ale dál a je spíše kamerkou než foťakem. Statické snímky zvládne také velmi pěkně. Cena je však podle nás zbytečně vysoká.
Pavel Trousil

SONY CYBER-SHOT DSC-M2
Digitální fotoaparát/kamera

Rozlišení snímače 5 Mpx
Maximální rozlišení snímků 2592 x 1944, 640 x 480 (video)
Formát záznamu JPEG (fine, standard), MPEG-4, stereo audio
Citlivost auto, 64, 100 , 200, 400
Ohnisková vzdálenost F3,5Š8,0 mm (ekv. 38Š114 mm)
LCD hledáček TFT, 2,5"
Záznamové médium Memory Stick Duo
Napájení Li-Ion baterie, 2,4 Wh
Rozměry 51,2 x 123,1 x 32 mm
Hmotnost 180 g
Výrobce/poskytl Sony
Cena vč. DPH cca 13 000 Kč

Acer CU-6530

Celý svět v kapse

Když jste před několika lety nějakým nedopatřením vypustili z úst výraz „šest megapixelů“, lidé kolem vás si buď klepali na čelo, nebo se k vám začali rovnou modlit. Každopádně to nebylo zrovna obvyklé rozlišení snímacího čipu. Dnes bychom ho však klidně mohli nazvat lepším středem.
Na jednu stranu je úžasné, jak se fotografování díky digitálním fotoaparátům stává koníčkem lidí, kteří by k analogovému focení v životě nepřičichli, na druhou stranu dnes fotopřístroje vyrábí opravdu každý a vyznat se v těch leckdy až nesmyslných parametrech je o nervy. Patrně „nejslavnějším“ údajem se stalo rozlišení čipu, které je sice důležité, ale není vším. V případě přístroje Acer CU-6530 se můžeme bavit o zajímavém funkčním kompromisu.
Již od první chvíle, co jsem jej držel v ruce, mi náramně připomínal nedávno testovaný model od Olympusu - mju:700. Dneska zkrátka letí velký displej vlevo a křížové tlačítko vpravo, malé rozměry a kovové tělo. Tím vším Acer disponuje, a tak všechno ostatní závisí na jednoduchosti ovládání a funkcích a režimech, se kterými dokáže udělat slušnou fotku i naprostý amatér se zavázanýma rukama a šátkem přes oči.
Acer CU-6530 má k dispozici CCD čip s rozlišením 6,16 milionu pixelů, takže dokáže vyprodukovat snímky až s 2864 x 2152 body. Má optický zoom 3x (objektiv je ekvivalentní k 35-105 mm u kinofilmu) a pro extrémní situace nabízí rovněž digitální zoom 4,4x.
Pěkně graficky provedené menu, které je bohužel zpočátku méně intuitivní, nabízí 17 režimů: noční portrét, black & white, západ slunce a další témata, se kterými se může běžný smrtelník setkat. Pro naprosté amatéry postačí přednastavené scény, případně plně automatický režim, kdy si přístroj rozhodne o všem sám. Pokud ale patříte k lidem, kteří rádi experimentují, uspokojí i vás. Kromě sekvenčního snímání (pět fotek po zhruba půlsekundových prodlevách) umí Acer rovněž tzv. AEB, což je snímání téhož snímku ve třech expozicích s posunem 0,6 sekundy. Také citlivost lze měnit, a to na hodnoty ISO 50, 100 a 200. Z vlastní zkušenosti doporučuji měnit obezřetně, s tmavou fotkou se pracuje mnohem lépe než se zrnitou.
K dalším téměř základním funkcím patří korekce expozice od +2 do -2 po 1/3 krocích, makro od šesti centimetrů, vyvážení bílé na čtyři přednastavené hodnoty, automatický a manuální režim a blesk (redukce jevu červených očí, automatika, plné vypálení). S bleskem však opatrně, při jeho vypnutí v horších světelných podmínkách počítejte s nutností použití stativu, protože půlsekundu z ruky udržíte málokdy.
Někdy může přijít na řadu i funkce nahrávání videa. Zde Acer nabízí dvě rozlišení, 160 x 120 nebo 640 x 480 při 30 snímcích za sekundu a samozřejmě se zvukem. Nepočítejte však s extrémní kvalitou a v případě malé paměťové kartičky také s žádnou délkou - na každou sekundu připadne přibližně 1 MB na SD kartě.
Při běžném používání mile překvapila funkčnost automatického režimu. Přístroj poměrně přesně ostří, a pokud jsou dobré podmínky, dají se pořídit opravdu velmi hezké fotografie, a to kupodivu i pohyblivých objektů, jako je například neposedný pejsek na zahrádce. I přes drobné prodlevy spouště se povedou snímky, se kterými bych se byl ochotný pochlubit přátelům, přestože vědí, že málokterý z mých objektivů byl levnější než právě testovaný Acer CU-6530.
Mezi klasické mouchy malých kompaktů patří nedostatečně široký záběr při plném odzoomování. Leckdy budete muset udělat krok či dva zpátky, abyste při oslavě narozenin babičky dostali do záběru (i tento přístroj má pouze displej) celé osazenstvo.
Při experimentování se zase hodí možnost rychlého náhledu poslední vytvořené fotografie nebo aktuální histogram. To ale jen v případě, že mu rozumíte a poznáte z něj, co je špatně. Funkce typu makro, režim blesku či vyvážení bílé se nastavují na křížovém tlačítku, občas se ale člověk zamotá a propásne zajímavou momentku. I v případě extrémně nešikovného jedince však vidím jen jako otázku pár dní, než dostane ten správný grif.
Acer CU-6530 sice nepřináší nic závratného, je to však malý a poměrně výkonný přístroj pro každodenní používání, kterému nebude vadit povalování v batohu či v kabelce a se kterým budete schopni pořídit fotografie, které se nebudete muset bát vytisknout třeba i na A4. Pokročilí uživatelé možná budou trochu zklamáni jistými omezeními, které jim elektronika přinese, u všech ostatních však převáží radost a požitek z kouzla digitální fotky.
Radoslav Holan

ACER CU-6530
Digitální kompakt

Maximální rozlišení 6,16 milionu efektivních pixelů, 2864 x 2152 bodů - JPEG, 640 x 480 - AVI Zoom 3x optický, 4,4x digitální
Displej TFT LTPS, 2,5", 230 400 bodů
Nejkratší/nejdelší možný čas expozice 1/2-1/1000s
ISO auto, 50, 100, 200
Ohnisková vzdálenost 5,8-17,4 mm (ekvivalent kinofilmu 35-105 mm)
Záznamové médium SD karta
Napájení Li-Ion baterie
Vybavení napájecí adaptér, AV kabel, USB kabel, karta 64 MB
Rozměry 90 x 54 x 178 mm
Hmotnost 110 g
Výrobce/poskytl Acer
Cena vč. DPH 8 300 Kč


Dokumenty ke stažení







Komerční sdělení