Menu

editorial

VÁŽENÍ ČTENÁŘI,

tak nám zavřeli ministerstvo informatiky. Odstupující vláda schválila v první polovině listopadu návrh změny kompetenčního zákona, který jí umožní k 1. lednu zmíněné ministerstvo zrušit. Ne že by zaniklo úplně, stane se jen (pravděpodobně) součástí ministerstva vnitra. Pokud tato změna projde Poslaneckou sněmovnou PČR, nejspíše se tak uzavře samostatná kapitola úřadu, který přežil pouhé čtyři roky. Jeho existence stála každého daňového poplatníka údajně „jen“ 16 korun ročně. Nebylo tedy zřízení takového ministerstva spíše módní záležitostí? (Vždyť samostatné ministerstvo informatiky mají v Evropě jen Maďarsko a Rumunsko.) Máme nad jeho zrušením tesknit, anebo mávnout rukou? A změní se vůbec něco v praxi?
Fakt je, že nové informační a komunikační technologie přinášejí nové možnosti, ale i problémy, které je potřeba „legislativně ošetřit“. Sice se dá jen těžko očekávat, že nás nějaký zákon zbaví spamu nebo virů, avšak informační technologie jsou tak specifické a mají takové možnosti, že je rozhodně potřeba vytvořit jasné zákony, které jejich používání ve statní správě i v soukromém podnikání upraví. Z tohoto pohledu odvedlo ministerstvo informatiky kus práce při zavádění koncepce e-governmentu. Máme v praxi fungující elektronický podpis (i když stále ještě trochu komplikovaný, a hlavně příliš drahý na to, aby ho chtěl používat každý) a fungující portál veřejné správy, prostřednictvím něhož mohou firmy i drobní „IČaři“ podávat státní správě elektronická podání. Na všech úřadech už musí fungovat elektronické podatelny a i jednotlivé správní úřady si mohou vyměňovat dokumenty elektronicky. Ministerstvo informatiky se zapojilo i do programu počítačové gramotnosti, do pořádání počítačových kurzů i do celkové IT osvěty.
Přesto pro mnohé asi nejlépe dotaženou akcí zůstane angažování tehdejšího ministra při dokoupení 49% podílu mobilního operátora Eurotel pro tehdy státem vlastněný Český Telecom. Následný prodej Českého Telecomu především díky této akvizici vynesl státní kase rekordních téměř 83 miliard korun.
A pak jsou tu ještě obvyklé „drobné“ chyby při zadávání veřejných zakázek, občas také udělování dotací na dosti diskutabilní projekty - prostě chyby, které se běžně vyskytují ve všech článcích naší státní správy.
Suma sumárum, nic tak strašného se po 1. lednu asi nestane. Daleko důležitější je to, aby koncepční zákony spojené s využíváním informačních a komunikačních technologií ve státní správě tvořili lidé, kteří tomu opravdu rozumí - nezávislí odborníci, kteří o možnostech i nebezpečích IT vědí. Je totiž fakt, že v IT se točí hodně peněz a že celý státní systém je na informačních a komunikačních technologiích stále závislejší. Zkrátka náš život je informačními technologiemi hodně ovlivněný, a tak si držme palce, aby ho ovlivňovaly jen tím pozitivním způsobem.

Josef Mika, šéfredaktor Chipu


Dokumenty ke stažení