Menu

Levné jsou dobré

Nejlevnější notebooky  

Levné jsou dobré

Notebooky vytlačily stolní počítače. Poměrně dlouhou dobu jsme čekali na to, až se toto tvrzení stane pravdou. Notebooků se prodává více než desktopů a je to s ohledem na jejich vybavení a cenu jen logické.
Text: Michal Bareš

Rozhodli jsme se provést test, do kterého se testerům ani prodejcům moc nechce: test nejlevnějších notebooků osekaných doslova na kost, jejichž jedinou, zato však ohromnou výhodou je nízká cena. Předpokládali jsme, že se do takového testu výrobci ani prodejci moc nepohrnou, protože se občas sami bojí toho, co prodávají, nakonec jsme však byli příjemně překvapeni, a to hned dvakrát. Zaprvé nás potěšilo, že se našli odvážní účastníci, a zadruhé jsme tak trochu oproti očekávání zjistili, že i superlevné notebooky lze v klidu používat a doporučit.
Vyhlásili jsme dvě soutěžní kategorie. V první a cenově zajímavější jsme jako podmínku stanovili cenový limit 19 000 Kč včetně DPH a operační systém Windows. Ve druhé kategorii jsme cenovou hranici nestanovili, ale hledali jsme nejlevnější notebooky s dvoujádrovými procesory, tedy nejlevnější zařízení vysoké výkonnostní třídy. Do této části testu se nám přihlásily nejen modely se „staršími“ procesory Intel Core Duo, ale dokonce i s novějšími čipy Core 2 Duo.

Co lze čekat za pakatel?

Nejlevnější notebooky většinou profesionální uživatelé zavrhují, my sami jsme však byli jejich kvalitou a použitelností příjemně překvapeni. U nejlevnějších mobilních řešení jsme očekávali kromě nižšího výkonu hlavně horší dílenské zpracování a malou praktickou použitelnost. Setkali jsme se však s plnohodnotnými stroji, které samozřejmě mají řadu omezení, ale pro mobilní použití hlavně v kombinaci se záložním stolním počítačem úplně stačí. Notebooky s cenovou hranicí do 19 000 Kč včetně DPH se nehodí pro profesionály, kteří pracují pouze s přenosným počítačem a musí se spoléhat na jeho provozní výdrž a spolehlivost (tedy spíše na servis do druhého pracovního dne). Co se týče výkonu, i ty nejlevnější dnes dostupné notebooky totiž bohatě stačí na většinu kancelářských i jiných aplikací.
V běžném provozu zaostávají levnější notebooky v porovnání s vyšší kategorií v oblasti výdrže baterie a výbavy. Samotný výpočetní výkon mobilních procesorů není většinou moc důležitý, protože v pohodě stačí pro kancelářský provoz, ale hlavně i modely s výkonnými CPU jsou v režimu přenosného počítače kvůli delší výdrži akumulátorů výrazně podtaktovány. Není to úplně přesné, ale v podstatě lze říci, že naplno spuštěný levný mobilní procesor může být výkonnější než „zmobilizovaný“ procesor novější generace a vyššího výkonu. Jednoduchým příkladem je fakt, že mobilní dvoujádrový procesor Intel Core Duo T2400 s frekvencí 1830 MHz běží v bateriovém režimu na frekvenci 987 MHz. Na mobilní výkon tedy při přenášení příliš hledět nemusíte.
Asi nejvíce se levné notebooky odlišují výdrží na baterie, ale ani to zde není pravidlem. V testu jsme se setkali jak s modely obdařenými tří- až čtyřhodinovou výdrží, tak s notebooky s pouhými 70 - 90 minutami provozu na baterie, které lze jen s velkou obrazotvorností označit za funkční mobilní zařízení. Důležitým údajem je kapacita akumulátoru v mAh. Pokud v konfiguraci uvidíte hodnotu 2000 mAh, vězte, že se vás výrobce snaží nepozorovaně ošulit. Takto slabá baterie stačí tak maximálně na dvě hodiny provozu, a to ještě když je nová. U staršího notebooku pak po pár měsících musíte na bateriový provoz buď zapomenout, nebo si koupit baterii s vyšší kapacitou, za kterou zaplatíte tak čtvrtinu pořizovací ceny nového stroje. Pokud tedy můžete, zajímejte se o notebooky s kapacitou baterie vyšší než 4000 mAh (u těch nejlevnějších) či 4800 mAh a více (u těch výkonnějších).
Další úlitbou na oltář ceny bývá u superlevných notebooků výbava. Zde jde hlavně o absenci bezdrátové komunikace Wi-Fi a Bluetooth, ale také o praktické drobnosti typu čtečky paměťových flash karet, webové kamerky či FireWire portu. Nic z toho pro mobilní ťukání dat vlastně nepotřebujete, občas se to ale může hodit.
Nejpříjemnější funkcí „navíc“ je bezpochyby Wi-Fi. V praxi však často zjistíte, že se sice v okolí nachází spousta přípojných bodů, ale že jsou buď zamčené, nebo placené. Doma pak pro využití Wi-Fi potřebujete Wi-Fi router napojený buď přímo k DSL lince, nebo ke stolnímu počítači s pevným připojením k internetu. K Wi-Fi routerům se pak často dodává v ceně i Wi-Fi PC Card karta pro notebooky.

Spolehlivost a servis

Nejlevnější notebooky svádějí k domněnce, že jsou křehčí a snadno se rozbijí, avšak není tomu tak. Montují se do kvalitativně stejných šasi jako ty dražší, což je vidět například na dvojici Acerů v testu.
O servisních podmínkách výrobců notebooků si přečtete více v infoboxu na konci tohoto testu, my zde jen poznamenáme, že záruční podmínky jsou u obou kategorií stejné a například v případě přístrojů Dell je v ceně dvouletá servisní doba s garantovaným zásahem příští pracovní den po nahlášení závady. Prodloužená záruka či pojištění proti poškození nebo krádeži notebooku jsou vždy příplatkové.

SOUHRNNÝ PŘEHLED: Notebooky

NEŽ PŮJDETE NAKUPOVAT

* Akumulátorům s kapacitou okolo 2000 mAh se raději vyhněte. Zpočátku udrží notebook v provozu dvě hodiny, po roce jsou však pro práci na baterie téměř nepoužitelné.
* Bez bezdrátové komunikace se obejdete. Wi-Fi a Bluetooth jsou příjemné, ale bezplatných hotspotů na ulicích a v kavárnách moc není. Bezdrátová komunikace je nejjednodušším a levným způsobem budoucího upgradu notebooku.
* Na výkon nehleďte. Pro práci s textovými a tabulkovými editory, pro přehrávání hudby a videa a pro prohlížení internetu stačí jakýkoliv mobilní procesor na trhu. Stačily by i ty tři roky staré.
* Náročné hry nejsou určeny pro notebook. Máte-li profesionální notebook, nebudete mít čas ani chuť hrát na něm hry. Máte-li superlevný notebook, můžete si za ušetřené peníze pořídit herní stolní počítač s mnohem lepší možností budoucího upgradu a s lepším monitorem. Grafiku nelze u notebooků upgradovat, přitom ani ta sebelepší nebude v době uvedení stačit na náročné hry a za dva roky bude zastaralá i na ty obyčejné.
* Ujasněte si, co chcete. Stejně jako u automobilů si vždy přejeme maximální výkon, pohodlí, design a prestiž. Na nákup a do práce nás ale doveze i levný vůz. Pokud vám notebook neplatí benevolentní zaměstnavatel, nelpěte zbytečně na něčem, co nevyužijete.
* Podívejte se na displej. Lesklé displeje jsou vhodné pro sledování filmů, ale odráží se v nich světlo z oken a zářivek. Pro kancelářskou práci je vhodnější displej matný.
* Široké úhly, proč ne? Širokoúhlý displej má dnes většina notebooků a už jsme si na něj zvykli do té míry, že mu začínáme dávat přednost. Zvláště pro práci s tabulkovými editory je k nezaplacení (i když zrovna s Excelem se na notebooku bez numerické klávesnice pracuje špatně).
* Upgradovat lze uvnitř notebooku paměť, pevný disk a optickou mechaniku. Externě nebo prostřednictvím PC Card se pak k němu dá připojit Wi-Fi, Bluetooth, adaptér pro sítě 3. generace, TV tuner, externí pevný disk a lepší zvuková karta.
* Co nezměníte? Není možné upgradovat procesor, základní desku, grafiku a většinou ani LCD displej.

Výhled do budoucna

* Nejlevnější notebooky lze dnes sehnat za cenu okolo 12 000 Kč s DPH, ale bez OS. Možná se v rámci nějaké speciální akce objeví v příštím roce nový notebook pod 10 000 Kč s DPH, spíše však v segmentu do 19 000 Kč vč. DPH počítáme s pomalým zvedáním výkonu a výbavy. Trochu klesat budou ceny ultrapřenosných notebooků, jak jsme tomu už dnes svědky v případě vítězného Amila Pro od společnosti Fujitsu-Siemens.

Jak jsme testovali

* Obě kategorie jsme testovali stejným způsobem, aby byly lépe vidět rozdíly mezi nimi. Používali jsme stejné aplikace a bodové hodnocení jsme také nastavili stejně (viz graf). Výpočetní výkon a grafika činily 35 % hodnocení (z toho 50 % SYSmark 2004 SE, 15 % 3DMark 2001, 15 % 3DMark 2003, 10 % rychlost převodu DivX, 5 % rychlost převodu MP3 a 5 % renderovací výkon v Cinemě 4D), výdrž na baterie 20 %, rozměry a hmotnost 20 % (z toho hmotnost notebooku 50 %, hmotnost adaptéru 10 % a rozměry v mm3 40 %) a výbava 25 %. Při hodnocení výbavy jsme udělovali body za velikost displeje a pevného disku, za přítomnost Wi-Fi, čteček karet, množství USB portů a dalších prvků.

Notebooky s cenou do 19 000 Kč vč. DPH a s Windows

1 Acer Aspire 3692 WLM

Celkové hodnocení: 50
Poměr cena/výkon: velmi dobrý
Cena vč. DPH: 18 433 Kč
Informace: www.acer.cz
Tento notebook představuje rozumný kompromis mezi výkonem, výbavou, hmotností a výdrží na baterie. Má nejmenší operační paměť v testu; pokud by byl osazen 512 MB, utekl by konkurenci ještě s vyšším náskokem. Doplnění paměti je u notebooků nejsnadnějším upgradem (po PC Cards a USB) a lze ho uskutečnit kdykoliv. Určité omezení představuje i pouze 60GB disk, většina notebooků v testu nabízí hodnotu 80 GB. Chybí Wi-Fi. Na druhou stranu zde máme plnohodnotný akumulátor s dobrou výdrží a nadstandardní prvky, jako jsou čtečka paměťových karet a panel ovládání multimédií. Líbila se nám střídmá, ale plnohodnotná klávesnice, která je podle nás lepší než její zahnutá, ale menší verze u dražšího TravelMatu. Jedná se o příjemný notebook s dobrou cenou, dobrou konstrukcí a s ohledem na kategorii i se solidní výbavou.
+ konstrukce
+ vyrovnaná výbava
+ výdrž na baterie
- malá paměť
- menší disk

2 Toshiba Satellite L30-134

Příjemný notebook s výbornou konstrukcí, výbavou a příjemnou klávesnicí. V ceně je i Wi-Fi, ale pouze slabý akumulátor.

3 Dell Inspiron 1300

Na pohled působí zastarale, navíc s malým diskem. Za nejnižší cenu v testu však nabídne vyšší výkon, špičkový servis a dlouhou výdrž na baterie.

4 Libra Inspire H

Robustní konstrukce s velkou klávesnicí a dobrou výbavou v příslušné kategorii. V ceně je Wi-Fi. Kvůli použité čipové sadě bohužel slabá grafika.

5 Asus A9RP

Na pohled hezký notebook s dobrou klávesnicí a konstrukcí, ale s menším diskem, slabším výkonem a s ohledem na velký akumulátor i s nečekaně krátkou výdrží.

Nejlevnější dvoujádrové notebooky

1 FSC Amilo Pro V3205

Celkové hodnocení: 80
Poměr cena/výkon: výborný
Cena vč. DPH: 29 200 Kč
Informace: www.fujitsu-siemens.cz
Jednoznačný vítěz testu. Bodoval nejvíce v kategoriích mobility, rozměrů, výdrže na baterie; navíc se může pochlubit slušným výkonem a bohatou výbavou. S ohledem na rozměry, cenu i výkon nás nadmíru příjemně překvapila cena pod 30 000 Kč vč. DPH, která je v kategorii ultrapřenosných notebooků s optickou mechanikou výjimečná. Přes malé rozměry nabízí tento přístroj čtyři USB porty, DVI výstup na externí monitor, interní optickou mechaniku a čtečku paměťových karet. Vytknout mu můžeme pouze absenci přepínače bezdrátových sítí a trošku zhuštěné funkční klávesy. Pro opravdu mobilní profesionály, kterým nevadí menší displej, je to s ohledem na cenu nejlepší volba. Moc povedený notebook.
+ špičková mobilita
+ výdrž na baterie
+ bohatá výbava
- nemá přepínač bezdrátových sítí
- menší funkční klávesy

2 Barbone Wizard

Zdaleka nejvýkonnější notebook se špičkovým procesorem a s výrazně nejsilnější grafikou. Velký disk, bohatá výbava, ale také velké rozměry a cena.

3 Acer TravelMate 4233 WLMi

Nadupaný notebook s výbornou výbavou, vysokým výkonem, velkým diskem a vynikající výdrží na baterie. Trochu nudný design a malá klávesnice.

4 HP NX6310GM

Vysoký výkon, klasická elegantní konstrukce, výborná klávesnice a dlouhá výdrž, navíc za rozumnou cenu. Bohužel menší disk a slabší výbava.

5 Lenovo 3000 N100

Příjemný notebook s nejlepší výbavou v testu. Má skoro vše, ale je dost velký a těžký. Druhá nejvýkonnější grafika v testu.

6 Advent 7107

S ohledem na výkon a výbavu cenově atraktivní notebook. Příjemná klávesnice, dobrý kryt displeje, menší disk. Konstrukčně nudnější.

7 Prestigio Nobile 1522W

Průměrný notebook šedé kategorie s dobrým výkonem, poměrně vysokou cenou a nezajímavým designem a konstrukcí.

8 Dell Inspiron 6400

S ohledem na výbavu a kvalitu servisu není cena tohoto Dellu přehnaná. Rozumný kompromis mezi výkonem a výdrží, ale dost velké šasi.

9 UMAX VisionBook 2500 WXN

Naprosto průměrný notebook s horší čipovou sadou, malým grafickým výkonem, ale bohatší funkční výbavou. Malá výdrž, nezajímavá konstrukce.

Graf

výbava - 25 %
Výpočetní výkon a grafika - 35 %
výdrž na baterie - 20 %
rozměry a hmotnost - 20 %

UTRHNĚME KABELY, VYSUŇME TYKADLA

Fenoménem poslední doby se stávají bezdrátové technologie. Ještě jsme sice nevynalezli technologii napájení notebooků ze zásuvky bez kabelů, ale připojit k nim celou řadu periferních zařízení, stejně jako připojit je do sítě, to už bez drátů velmi dobře umíme. A právě o tom, jak nejlépe připojit naše výpočetní stroje k internetu a jiným sítím bez pomocí kabelů, si dnes trochu popovídáme.
Bezdrátové sítě bývají označovány jako WLAN, což je zkratka anglického Wireless Local Area Network. A nabízejí přesně to, co jejich název vyjadřuje - všechny výhody sítí LAN bez omezení dráty nebo kabely. Infrastruktura už nemusí být zakopána hluboko v zemi nebo zabudována do zdi. Přístroje můžete přesouvat podle svých potřeb. WLAN stejně jako klasické sítě LAN potřebují pro přenos informací přenosové médium. Místo kabelů s kroucenými páry nebo optickými vlákny jsou to v našem případě infračervené světlo (IR) nebo rádiové vlny (RF). Použití rádiových vln je podstatně populárnější, vzhledem k jejich většímu dosahu, větší šířce pásma a širšímu pokrytí. Sítě WLAN používají pásma 2,4 a 5 GHz, což jsou frekvence ve většině zemí světa vyhrazené pro nelicencované přístroje pracující s technologií Wi-Fi.
Ale nenechme se mýlit, ani bezdrátové sítě zase tak úplně bezdrátové nejsou. Bezdrátová zařízení jsou pouze částí standardních kabelových LAN systémů, ke kterým musejí být připojena. Zároveň všechna bezdrátová koncová zařízení musejí být napájena, takže bez síťové šňůry se v případě notebooků sice na chvíli obejdeme, ale vzápětí se k ní stejně musíme vrátit.
První generace bezdrátových zařízení trpěla citelnými nedostatky, jako byly nízké přenosové rychlosti a absence standardů. Moderní standardizovaná zařízení jsou již schopna přenášet data přijatelnými rychlostmi, díky čemuž jejich obliba stále stoupá. Organizace IEEE a její standard IEEE 802.11 spolu s Wi-Fi aliancí se zasadily o to, že jsou dnes přístroje různých výrobců schopny mezi sebou komunikovat, čímž došlo také ke značnému snížení ceny těchto produktů. WLAN technologie se tak pomalu, ale jistě stávají zajímavou alternativou standardních LAN sítí.
Kde všude lze Wi-Fi technologii použít? Především tam, kde by použití kabelových rozvodů dělalo problémy či by jejich zavádění bylo příliš nákladné a pomalé. A hlavně tam, kde nevadí o něco nižší rychlost bezdrátového připojení - tedy pokud máte firmu připojenou DSL linkou s přenosovou rychlostí 4 Mbit/s, tak vám určitě nebude vadit, že doposud nejvyšší komerčně používaná přenosová rychlost technologie Wi-Fi je podle standardu 802.11a 54 Mbit/s. Pokud se často stěhujete nebo máte rádi inovace a každý druhý měsíc přestavujete nábytek v kancelářích, pak je pro vás Wi-Fi tím pravým řešením. Odpadnou problémy s "předrátováním" a kancelář je vždy připravena k použití.
Abychom však jenom nechválili, musíme zmínit i některá negativa bezdrátových technologií. V první řadě je to podstatně problematičtější zabezpečení. Vzhledem k tomu, že jako přenosové médium se u Wi-Fi používá vzduch, ke kterému má, pravda, přístup nemálo osob, musíme klást mnohem větší důraz na zabezpečení samotného přenosu dat a připojování klientů (šifrování, autentizace). V druhé řadě jsou to větší nároky kladené na samotné uživatele. Wi-Fi kartu má dnes na notebooku každý, a pokud je připojen do firemní sítě třeba přes klasickou síťovou kartu, může se lehce stát, že bude nevědomky sdílet vaše připojení do širého okolí pro kohokoli, kdo se namane. (Jak elegantně vyřešili naši poslanci tuto hrozbu tím, že dali přednost notebookům s páčkou místo tlačítka pro zapínání Wi-Fi.) A v třetí řadě je to možnost takzvaného útoku DoS, tedy Denial of Service. Tento způsob je u Wi-Fi zvláště silnou hrozbou a poskytovatelé se mu snaží předcházet, jak se dá. Bohužel, v nejjednodušším případě pro selhání spojení stačí dostatečně silný generátor radiofrekvencí, který zaruší pásma používaná bezdrátovou technologií, čímž znemožní další komunikaci po tomto médiu.
Pokud byste se chtěli o bezdrátových technologiích dozvědět o něco víc, máte několik možností. Můžete použít Google ("I will ask Google before asking dumb questions:-)) a nebo se přihlásit do specializovaného kurzu, který se vyučuje v několika Cisco akademiích po celé ČR.
Jedna z těchto akademií funguje ve spolupráci s firmou Cisco Systems a Studentskou unií ČVUT, klubem Silicon Hill, i na strahovských kolejích. Kurz FWL (Fundamentals of Wireless LAN) se na Strahově vyučuje aktuálně prvním rokem a těší se nemalému zájmu, protože bezdrátovou kartu má dnes v počítači každý, ale ne každý umí využít všech jejích možností.
Studenti se v průběhu kurzu seznámí nejen s teorií, ale i prakticky s bezdrátovými technologiemi. Praktická část kurzu FWL má 15 vyučovacích dvou hodin a probíhá jednou týdně. Obsah kurzu je zaměřen jak na pochopení teorie WLAN, tak na praktické použití a návrh bezdrátových sítí, jenž je samozřejmě také velmi důležitou částí stavby. Začátek kurzu je spíše teoretický. Důvodem je nutnost seznámit studenty se základní terminologií. To znamená něco málo vývoje, teorie přenosu rádiových vln a něco málo o používaném hardwaru. V následující části kurzu se vyučuje a také prakticky zkouší přímo konfigurace bezdrátových prvků a jejich propojení s ostatními částmi pevné infrastruktury. V posledních týdnech výuky se studenti zabývají návrhem, bezpečností a roamingem bezdrátových sítí.
K úspěšnému absolvování kurzu FWL je nutné složit závěrečnou zkoušku, která sestává jak z teoretické, tak z praktické části. Zkouška nepatří zrovna mezi ty jednoduché, avšak s trochou nadšení a píle ji lze bez problémů zvládnout. Pokud zkoušku složíte, máte možnost absolvovat průmyslovou certifikaci FWL, jejímž získáním se oficiálně stáváte odborníkem na návrh a správu bezdrátových technologií.
Ze zkušeností můžeme říci, že mezi studenty je největší zájem o témata návrhu a bezpečnosti bezdrátových technologií. Tato témata jsou totiž dnes nejvíce diskutovanými oblastmi v celém oboru IT.


Dokumenty ke stažení