Menu

Dlouhá cesta za třetím rozměrem

Dlouhá cesta za třetím rozměrem

Technologie 3D zobrazení je známá už více než 100 let, více "viditelná" je ale teprve krátce. Dostala se do kin i televizních přijímačů. V tomto článku se podrobněji podíváme na její dlouhý vývoj.
ULRICH VON LÖHNEYSEN , PAVEL TROUSIL

Předmětem kritiky velkofilmu Avatar bylo i to, že v něm během jeho 162 minut délky v podstatě zase tak moc opravdových 3D scén nebylo. To ale může být pro režiséra Jamese Camerona zároveň i pochvala. Na film se chodí i z jiných důvodů. Nicméně nová generace filmových tvůrců už bude brát Camerona za toho, kdo stál u zrodu nové éry filmového průmyslu – podobně důležitého milníku, jakým byl nástup zvukového filmu nebo rozvoj barevných filmů. Neznamená to ale samozřejmě, že by jiné než 3D filmy neměly budoucnost – nakonec černobílé snímky se točí stále.
3D zobrazení však v podstatě není nic nového. Podobný proces, který se dříve označoval jako stereoskopie, je podobně starý jako vlastní film a biograf. První patenty na třídimenzionální film byly uděleny už koncem devatenáctého století a celý 3D film už byl promítán před rokem 1922. Dokonce i produkce trojrozměrných snímků v letech 1953/54 byla podobná jako dnes – každý rok se totiž natočilo okolo čtyřiceti 3D filmů. Během osmdesátých let došlo k dalšímu rozvoji, ale obecně se dá říci, že "3D" bylo až do nástupu digitálních technologií jen okrajovou záležitostí a žádný velký úspěch nikdy nepřineslo.

3D způsobovalo bolení hlavy, především když nebylo dobře udělané

Dřívější 3D projekty z "předdigitálního období", jako například "It came from Outer space" – Návštěva z vesmíru (1953), Čelisti 3-D (1983) nebo "Mission 3-D" (2003), působily spíše jako zajímavost než jako opravdové filmové umění. Navíc v mnoha divácích sledování 3D filmů vyvolávalo bolení hlavy, nebo dokonce nevolnost. To byla samozřejmě známka toho, že 3D efekty nebyly udělané dobře a že se s nimi mozek nemohl "srovnat".
                                                                                               3D vylepšuje každou scénu a dělá ji realističtější
U starších filmů se pro dosažení 3D efektu používaly červeno-zelené nebo žlutomodré brýle, takže už i tím oko trpělo, protože barvy filmu byly znehodnocené. Další chybou, která vedla k tomu, že se lidský mozek dostával do stresu, bylo špatné nastavení obou snímacích kamer. Mozkem nebyla bez následků akceptována ani přílišná blízkost objektů, protože oči zůstávaly zaostřeny na plátno – z toho bolely oči i hlava.

Nikdo současný boom nepředvídal

Všechny technické chyby a nedostatky 3D snímání a promítání se podařilo eliminovat v podstatě až v současné době. Nové filmové digitální projektory pro kina mají výkonné DLP čipy a jsou schopné promítat snímky dostatečně rychle, aby obraz neblikal, ani když se promítá pro každé oko jiný snímek. Pak už stačilo, aby majitelé kin objednali pořádný balík 3D brýlí, a mohlo se začít vysílat. Do digitalizace však museli investovat opravdu hodně: DLR nebo SXRD projektory, servery a kompletní instalace totiž stojí asi desetkrát víc než tradiční 35mm promítací stroje. Projevilo se to samozřejmě i na ceně lístků do kin.
Faktem ale zůstává, že současný 3D boom nikdo vlastně neočekával. Filmový trhák "Avatar" plnil sály kin po celém světě a z popularity 3D těžily i další snímky, které se tímto označením také mohly pochlubit. Zájem diváků se samozřejmě hollywoodským tvůrcům zalíbil a chtějí ho náležitě využít. A jak řekl James Cameron, některým režisérům, kteří v 3D tolik nevěří, teď často studia řeknou, že film bude ve 3D, a když se jim to nelíbí, mohou ho klidně udělat s jiným režisérem.
Diskuse, zda by nebylo výhodnější tuto novou technologii prosadit výhradně v kinech, se vedla pouze krátkou dobu. Nicméně poté, co bylo učiněno rozhodnutí prosadit 3D technologii i jinde, se hovořilo i o tom, že by dodatečné náklady na výrobu trojrozměrných snímků (které jsou poměrně značné) měl nést celý obchodní řetězec, který zahrnuje i domácí kina nebo televizní vysílání.
Firma Panasonic je v tomto směru hodně aktivní. Už na podzim roku 2008 ukázala na výstavě Ceatec v Tokiu, že udělat i domácí třírozměrné kino nebude takový problém. Bylo pouze potřeba modifikovat Blu-ray přehrávače a také zajistit, aby 3D obraz zvládly zobrazit velké plazmové displeje tohoto japonského výrobce. Pak už jen stačilo přidat brýle se závěrkou, které odkrývají a zakrývají levé nebo pravé oko synchronně s vysílaným filmem. Plazmové panely se přepínají velmi rychle, takže se zobrazováním 3D u nich velký technický problém nebyl.
Všechny HD satelitní receivery pro Sky už jsou 3D Ready
LCD panely nejsou z technologických důvodů pro zobrazení 3D tak výhodné, protože zobrazení u nich probíhá jinak než u plazmové technologie. Výrobci si tedy museli pomoct malým trikem – zvýšili frekvenci zobrazování na 200 Hz, což už je pro obnovování obrazu pro levé i pravé oko dostatečně velká rychlost. Do výroby televizorů se tedy pustili i další výrobci, kteří používají u svých televizorů LCD panely.

3D technologie absorbuje až čtyři pětiny světla

Pouze méně než dvacet procent světla vycházejícího z LCD televizoru se však dostane do očí diváka, pokud na nich má nasazeny brýle se závěrkou. Ani "otevřené" brýle nejsou úplně průhledné, a to je trochu problém, protože jas 3D televizoru tak musí být mnohem vyšší. Na oficiální demonstrace trojrozměrného zobrazení proto výrobci používají jiné typy LCD panelů. Například model LD 950 od LG pracuje s polarizačními filtry, které zařízení prodražují, ale mohou se u nich použít levnější 3D brýle.

Třídimenzionální obraz přichází z Blu-ray přehrávače

Jak už bylo řečeno, nejlepší obraz pro domácí 3D kino získáte pomocí Blu-ray přehrávače s novým 3D profilem. Přehrávač a televizor musí mít navíc HDMI konektory standardu 1.4. Pak už si divák jen potřebuje nasadit ty správné brýle se závěrkou.
Dalším zdrojem 3D obrazu jsou pak televizní kanály. Uživatel nemusí mít nějaké speciální vybavení – potřebný je pouze digitální receiver.                                                                                                        Všechny HD satelitní receivery už jsou "3D ready".
Na 3D vysílání je znát poloviční horizontální HD rozlišení, které vzniká nutností promítat dva obrazy vedle sebe (běžný televizor nebo televizor bez zapnutého 3D režimu zobrazí 3D vysílání jako dva stejné obrazy vedle sebe). Obraz je totiž vysílán pouze s frekvencí 24 fps, a aby se oba videostreamy vešly do vysílacího toku, jsou položeny vedle sebe (či nad sebou) – zobrazovací zařízení si pak video rozdělí pro levé a pravé oko zvlášť. Uživatel tedy dostane obraz s rozlišením maximálně 960 bodů na řádek, tzn. ne celých 1 920, jak by mělo být u standardního HDTV.
3D obsahu však na televizních stanicích zatím příliš nenajdete a nějakou větší nabídku ani zatím nečekejte. Ani v sousedním Německu se za první čtvrtinu roku 2010 nevyprodukovalo více než 20 hodin třídimenzionálního vysílání. Za tu samou dobu pak televizní kanály přenesly přes 85 000 hodin běžného 2D vysílání – 3D tedy představuje jen nepatrný zlomek vysílání. Problém je samozřejmě v tom, že 3D natáčení není tak jednoduché – každý snímek 3D vysílání musí sejmout dvě kamery umístěné na speciálním stativu. Levnější a jednodušší řešení je stále ve vývoji.
Opravdu masivnímu nástupu 3D technologie zatím brání i další dost podstatná věc – nejsou totiž k dispozici dostupné obrazovky, které by byly schopny zobrazit prostorový obraz, aniž by musel mít divák nasazeny na očích speciální brýle. Takovéto obrazovky sice existují, ale pouze ve velmi malých rozměrech, a dalším problémem je, že se na ně může dívat pouze jedna osoba. Větší displeje umožňující sledovat 3D efekt bez brýlí už sice také existují, ale drasticky se u nich snižuje rozlišení, navíc jakmile se divák pohne, efekt se velmi rychle ztratí. O jejich ceně už vůbec nemá smysl hovořit.
Rok 2010 nicméně zůstane zapsán jako rok, kdy si prostorový obraz našel svoji cestu do domácích kin. A ta cesta byla poměrně dlouhá.
AUTOR@CHIP.CZ

První 3D televizory

Březen 2010: Téměř všichni významní výrobci spotřební elektroniky uvedli 3D modely svých televizorů a 3D brýle. Společnost Samsung jako první začala se sériovou výrobou. Už delší dobu se však prodávalo profesionální řešení 3D monitorů, jako například od firem Hyundai a JVC. Už déle než rok předtím se v USA prodával 3D televizor se zadní projekcí DLP.

První přehrávačer

Březen 2010: Společnost Samsung uvedla společně s televizorem také 3D přehrávač nového standardu 3D Bluray pro přehrávání prostorových filmů. Tento standard byl schválen v prosinci předešlého roku. Svůj přehrávač představila i firma Panasonic a společnost Sony oznámila celou produktovou řadu 3D přehrávačů.

3D na Blu-ray disku

Březen 2010: Snímek "Monstra vs. vetřelci" od DreamWorks se stal prvním filmem dostupným na discích Blu-ray. Na standardním Blu-ray přehrávači se film přehraje "normálně", tedy dvourozměrně, pro 3D potřebujete samozřejmě speciální přehrávač. Disk se nejprve dodával jen jako součást s přehrávači od firmy Samsung. Ostatní studia jsou zatím v tomto směru dost váhavá.

3D TV vysílání

Duben 2010: První televizní 3D stanice BSkyB začala vysílat ve Velké Británii. Přijímat ho může každý set-top box, který je schopen přijímat HD televizní vysílání. V Japonsku už přes dva roky vysílá testovací 3D program několik stanic a testovací vysílání zkouší i stanice Sky, Sat.1 a Anixe HD.

Plazma s 3D

Duben 2010: Pouze několik týdnů po Samsungu představil Panasonic svoje 3D televizory. Plazmová technologie je pro 3D zobrazení výhodná, protože v porovnání s LCD technologií přepíná obrazy mnohem rychleji. Panasonic oznámil, že brzy začne vyrábět i větší plazmové televizory s podporou 3D.

3D u domácího kina

Duben 2010: Na trh byly uvedeny první AV receivery schopné přijímat zvuk a 3D video pomocí HDMI konektoru. Jako první je uvedly firmy Onkyo, Pioneer, Yamaha a Samsung. Majitelé starších AV receiverů musí přehrávač připojit k televizoru dodatečným kabelem.

Update pro PS3

Červen 2010: Současně se startem fotbalového mistrovství světa naplánovala firma Sony update pro svoji herní konzoli PlayStation 3. Update má zajistit možnost přehrávání 3D Blu-ray filmových disků. Tento nový standard tak bude moci využívat přes 20 milionů majitelů těchto herních konzolí.

3D super wide

Září 2010: Nová verze televizoru Cinema 21:9 od společnosti Philips, která bude podporovat 3D, by měla být uvedena na podzim. Televizor nabízí ten správný formát 21:9, vhodný pro hollywoodské blockbustery. Zobrazí filmy ve formátu CinemaScope bez černých pruhů. Uživatelé si ale stejně jako u dalších 3D řešení budou muset pořídit 3D brýle od některého z dodavatelů.

Přepočet z 2D

Září 2010: V současnosti už je možné sledovat 3D i běžné dvourozměrné vysílání. Umožňují to některé modely televizorů Samsung a Sony, vybavené speciálním čipem. Čipy by se ale měly ještě značně vylepšit, aby se kvalita převodu do 3D zvýšila. Nové televizory s výkonnými Cell procesory má uvést firma Toshiba.

Erotika ve 3D

Listopad 2010: Během podzimu by měly být dostupné profesionální 3D kamery od firmy Panasonic (AG-3DA1 asi za 21 000 eur). Tuto technologii by měl využít především erotický průmysl. To je také důvod, proč například společnosti jako "Hustler" oznámily uvedení 3D pornofilmů na konec roku 2010.

Skutečně velký obraz

Listopad 2010: Široká nabídka projektorů by se měla objevit začátkem příštího roku. Uživatelé tak budou mít možnost pořídit si opravdu velkou zobrazovací 3D plochu, tedy skutečné 3D kino. Umožní to rychlá DLP technologie. Cena by měla být mnohem přijatelnější než například u projektoru LG CF3D 3D, který se od května prodává asi za 11 000 eur. I každý divák takovéhoto kina však bude muset mít poměrně drahé 3D brýle.

Budoucnost 3D

Po roce 2018: Trendem budou třídimenzionální obrazovky, při jejichž sledování nebudete potřebovat brýle, a v prodeji budou i holografické projektory. To ale může trvat i mnohem déle. Už dnes je možné prostorově zobrazovat bez potřeby speciálních brýlí, avšak na úkor rozlišení, velikosti obrazu i úhlů pohledu.