Menu

Jak moc je IT zelené?

Jak moc je IT zelené?

To, že produkty škodí životnímu prostředí, se jejich výrobci snaží zakrýt řadou všemožných certifikátů. Odkryjeme vám pozadí tohoto faktu a představíme vám zařízení, která úspěšně prošla naším velkým energetickým testem.
MANUEL SCHREIBER

Nemáte představu o tom, jak je váš počítač či monitor ohleduplný k životnímu prostředí? Ani se nedivíme, protože často o tom nemají potuchy ani sami výrobci. I když své výrobky s oblibou opatřují nálepkami, které mají zaručovat podporu ekologických certifikátů, a tím zajistit lepší prodeje, žádný z nich nepřikládá podrobný seznam použitých materiálů. Certifikáty jako například "Blue Angel" jsou v elektrotechnickém průmyslu spíš čestnou výjimkou a hodně nedostatkovým zbožím. Běžně se setkáváme s nálepkou "Energy Star", ale ta slouží výhradně k označení energeticky úsporných zařízení. Pravidla pro udělení certifikace Energy Star jsou poměrně vyčerpávající a přesně například určují, kdy musí počítač přejít do úsporného režimu. Problémem tohoto označení je však to, že si je výrobci na své produkty často lepí, aniž by tyto výrobky prošly certifikací.
Jelikož tedy označení Energy Star vůbec nevypovídá o energetické úspornosti zařízení, na kterém je nalepeno, můžete je v klidu ignorovat. Existuje však nálepka, které můžete věřit: naše nové zelené logo Chip Green Index (viz rámeček napravo). Udělujeme je jen zařízením, která jsme osobně podrobně otestovali. V tomto vydání přinášíme přehled úsporných notebooků a monitorů, které šetří nejen přírodu, ale i vaši peněženku. Díky tomu, že vlastníme rozsáhlou databázi všech v minulosti testovaných zařízení, mohli jsme pro každou testovanou kategorii vytvořit průměrnou hodnotu spotřeby elektrické energie. Pomocí našeho zeleného indexu Chip Geen Index tak můžete zjistit, která společnost vyrábí k přírodě nejpřátelštější zařízení. Spotřeba elektrické energie je jedním z nejdůležitějších kritérií "ekologického hodnocení" testovaných zařízení.

Velká nejistota: Jaké jedy máte v počítači?

Úroveň přátelského přístupu jednotlivých výrobců k životnímu prostředí určuje kromě energetické úspornosti i řada dalších vlastností. Od roku 2006 hodnotí společnost Greenpeace IT výrobce podle míry použití toxických substancí a těžkých kovů ve svých produktech. V podstatě se jedná o velmi dobrý nápad, v praxi je ale bohužel toto hodnocení málo smysluplné. Greenpeace totiž vychází z informací a recyklačních pokynů, a jde tedy vlastně pouze o neověřené informace, dobrovolně poskytované výrobcem. Pokud výrobce tyto informace odmítne sdělit, hodnocení automaticky posouvá produkt na jedno z posledních míst žebříčku. Podle společnosti Greenpeace se tak například Nintendo zařadilo mezi nejnebezpečnější IT výrobce, protože tato japonská firma z řady důvodů odmítla poskytnout detailnější informace o složení svých produktů. K vytvoření opravdu věrohodné statistiky by tak bylo nutné fyzikálně analyzovat veškeré testované produkty a porovnat jejich složení s informacemi, které udává výrobce. To však není prakticky proveditelné, mimo jiné z toho důvodu, že co se složení týče, mohou se od sebe lišit i dva kusy stejného modelu notebooku, které pochází z jiné továrny.
Je zde ještě jeden problém: do hodnocení ekologické šetrnosti jednotlivých výrobců by se měly započítávat i takové položky, jako energie potřebná na výrobu a přepravu produktů. Většina produktů se totiž dnes nevyrábí na jednom místě. Komponenty se nakupují po celém světě a sváží se do továrny, odkud dále vesele cestují v různém stadiu kompletování finálního produktu mezi Amerikou, Evropou a Asií, a to někdy i opakovaně. I to je jeden z důvodů, proč leckdy ani sami výrobci nemají ponětí o přesném složení kovů, toxinů a dalších jedovatých prvků v jejich produktech.


STAVEBNÍ PRVKY ELEKTRONICKÝCH ZAŘÍZENÍ
V každém počítači je deska s elektronikou, která obsahuje nejen drahé kovy, ale také spoustu jedů. V okamžiku, kdy se starého počítače zbavujete, jsou tyto složky většinou spáleny nebo vyhozeny někam na skládku. Jak můžete vidět z našeho přehledu, recyklace se vyplatí pouze u malé části počítačových komponent.
Sklo, keramika, oxidy 49 % Spalovna Skládka
Plast 19 % Recyklace Spalovna
Měď 7 % Recyklace
Železo 6 % Recyklace
Brom 4 % Jedovaté Skládka
Nikl 3 % Recyklace
Zinek 2 % Recyklace
Cín 1 % Recyklace
Stříbro 0,2 % Užitečné Recyklace
Zlato 0,04 % Užitečné Recyklace
Palladium 0,04 % Užitečné Velmi vzácné Recyklace
OSTATNÍ STAVEBNÍ PRVKY DESKY S ELEKTRONIKOU: 8,72 %

ZDROJE: ELEKTRONIK UND DIE UMWELT, GRÜNE ELEKTRONIK, TU-BERLIN, JÖRG ENDER


Chip vyzkoušel všechny výrobce a odhalil jejich slabiny
U produktů, které jsou určeny k tomu, aby běžely celý den, je spotřeba elektrické energie obzvláště důležitá. Zařízení, která konzumují zbytečně moc elektrické energie, mají totiž nejen vysoké provozní náklady, ale i negativní vliv na životní prostředí. V naší nové řadě testů oceňujeme logem Chip Green Index ekologicky nejšetrnější firmy v každé testované kategorii, takže vám budeme moci prozradit, kteří výrobci to s ochranou životního prostředí myslí vážně, a kteří si s ní naopak nelámou hlavu. V rámci těchto testů vás budeme rovněž informovat o výrobních postupech a škodlivých látkách obsažených v různých typech zařízení.

Foto: Spotřeba elektrické energie: Podle našeho nového loga můžete snadno zjistit, který výrobce přináší na trh energeticky optimalizované produkty

Zelené monitory

Výrobci LCD monitorů vypouští do ovzduší mnohem nebezpečnější plyny než CO2. Zákazníci však mohou životní prostředí chránit tím, že se rozhodnou koupit ten správný model.
LCD monitory jsou úspěšnými nástupci velkých CRT monitorů. Jsou tenčí a lehčí, na jejich dopravu je tedy potřeba méně prostoru a navíc spotřebují mnohem méně elektrické energie. LCD displeje jsou považovány za ekologický pokrok i z řady jiných důvodů. Na rozdíl od CRT monitorů například neobsahují plyny olova. Řadu let jsme však neřešili, že k čištění LCD panelů se používá fluorid dusitý (NF3). V polovině roku 2008 měřili vědci obsah tohoto plynu v atmosféře a došli k šokujícímu zjištění. Coby skleníkový plyn je fluorid dusitý nebezpečnější než CO2 a jeho rozklad v atmosféře trvá 550 až 740 let (podle různých výzkumů). Kysličník uhličitý (CO2) má v atmosféře poločas rozpadu jen cca 30 až 40 let. Regulace omezující emise fluoridu dusitého dodnes spočívají na dobré vůli samotných výrobců.

Podsvícení: Pozor na rtuť

Kdokoliv dnes uvažuje o koupi nového monitoru, automaticky se poohlédne po LCD displeji. Bohužel ale není LCD monitor jako LCD monitor, a jako zákazník si můžete zvolit, jak environmentálně přátelský produkt si pořídíte. Důležitý je v tomto ohledu způsob podsvícení panelu. V současnosti se používají dvě fundamentálně odlišné technologie podsvícení: starší a klasické podsvícení pomocí CCFL trubic a moderní podsvícení prostřednictvím LED diod. Starší CCL technologie používá v osvětlovacích trubicích vysoce toxickou rtuť. Výroba LED displejů je sice energeticky náročnější, ale rtuť se při ní nepoužívá a výsledná spotřeba elektrické energie je u LED displejů nižší než u LCD monitorů s CCFL trubicemi.

Logický paradox: Nejlepší displeje jsou nejméně úsporné

V kategorii neúspornějších LCD displejů vedou logicky modely s LED podsvícením, a většinou se jedná o monitory s převážně TN panely. Kvalitnější a barevně přesnější panely konzumují více elektrické energie, ale za tímto paradoxem nestojí až tak moc typ panelu, jako typ podsvícení. Je jasné, že pokud si pořizujete LCD displej za 20 000 Kč, nebude vás jeho vyšší spotřeba příliš zajímat, ale i prestižní značky by mohly přejít buď na úspornější CCFL trubice, nebo na LED podsvícení. Je logické, že pokud má displej vyšší maximální hodnotu jasu, bude mít i vyšší spotřebu, ale například co se týče kontrastu, je výhodnější použít LED podsvícení, které zprostředkovává lepší podání nejtmavějších odstínů černé.

1. místo: Asus VE248H
Díky matnému displeji, rychlé době odezvy a nízké spotřebě elektrické energie se model Asus VE248H hodí hlavně pro multimediální a běžné kancelářské použití.
Chip Green hodnocení: 100
Cena vč. DPH: cca 4 700 Kč


Z ČEHO SE SKLÁDÁ LCD PANEL
LCD panel se skládá z řady vrstev obsahujících často toxické látky. LCD displeje jsou složitá zařízení, která obsahují vzácné suroviny a další složky, jejichž likvidace je drahá.
Skleněný substrát - Je složen ze speciální směsi, ale lze jej recyklovat.
Podsvícení - LCD monitory s trubicovým podsvícením obsahují rtuť.
Barevný filtr - Pigmentové barvivo není toxické, ale jeho aplikace na sklo spotřebuje hodně energie.
Ochranná vrstva - Vnější kryt je obvykle vyroben z obyčejného plastu.
Vrstva tekutých krystalů - Tato část je vyrobena z více než 25 látek, které jsou lehce toxické.
Elektrody - Vrstva s elektrodami obsahuje vzácné indium.
Polarizační filtr - Filtr musí být složitým způsobem oddělen od skla a představuje nebezpečný odpad.

Zelené notebooky

Ani samotní výrobci většinou nevědí, z jakých materiálů jsou složeny jejich produkty a odkud pochází všechny komponenty, ze kterých se skládají. Podívejte se, na co je dobré si dát pozor.

Už jen procesory se vyrábějí v řadě továren umístěných v různých zemích, a to hovoříme o technologicky nejsložitější komponentě notebooku, jejíž výroba splňuje řadu přísných požadavků. Vzhledem k tomu, že výrobci většinou nedokážou ovlivnit, z jakých zemí pochází všechny komponenty, nemohou přesně určit ekologickou stopu, kterou logističtí odborníci zatěžují výsledný produkt. Při hodnocení se můžeme opřít o použité materiály, které lze zhruba rozdělit do dvou kategorií: plast a hliník. Oba materiály jsou poměrně dobře recyklovatelné, ale hlavně hliník je velice energeticky náročný na výrobu a jeho produkce za sebou zanechává významné množství polutantů, jako je například červené bahno, známé z nedávné ekologické katastrofy, kterou způsobilo protržení hrází v Maďarsku.

Materiály: Záhadný původ notebooků

Stejně problematické jako určení ekologické stopy a nadměrnou logistikou způsobených škod na životním prostředí je i identifikace materiálů použitých uvnitř notebooku. Organizace Greenpeace nedávno přišla při zkoumání notebooku značky Dell s překvapivým zjištěním. Zatímco notebook pocházející z čínské továrny obsahoval touchpad s příměsemi bromu, německý model obsahoval brom ne v touchpadu, ale v klávesách okolo něj, a americký model v externím napájecím adaptéru. Podobný problém se týkal i jiného výrobce, Applu. Při zkoumání různých modelů MacBooků vyšlo najevo, že žilové kabely pocházející z výrobních závodů v USA a Holandsku obsahovaly třikrát větší množství bromu než modely vyrobené na Filipínách a v Rusku. Při zkoumání jiného kabelu ale pro změnu organizace Greenpeace zjistila, že brom obsahovaly modely vyrobené v Holandsku a Rusku, ale ne ve Spojených státech.

Spotřeba energie: Žádný výrobce není špičkový

Testované notebooky nás z hlediska energetické úspornosti vyloženě zklamaly. Zjistili jsme, že až na dvě světlé výjimky se musí polepšit všichni výrobci. Do nejvyšší, zelené kategorie se dostali pouze dva výrobci, zbytek testovaných značek se rychle blíží do červeného, nevyhovujícího pole. Po porovnání elektrické spotřeby všech testovaných modelů Asus jsme zjistili, že produkty této značky skončily na posledním místě s celkovým hodnocením okolo 60 bodů, jen o něco málo lépe dopadly notebooky Apple. Nejlépe si dlouhodobě vedou notebooky Sony, které vykazují velmi dobrou energetickou úspornost, ale i zde vidíme místo pro zlepšení, protože do čistě zelené sekce by se zařadily až nad 90bodovou hranicí.

1. místo: Dell Vostro V13
ÚSPORNÝ TIP 03/2011
Tento mininotebook má malý výkon, ale nabízí dlouhou výdrž baterie, je extrémně tichý a spotřebuje málo elektrické energie. Ideální kancelářské zařízení.
Chip Green hodnocení: 100
Cena vč. DPH: cca 13 000 Kč

VLIV NA ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ
Na rozdíl od energetické náročnosti jednotlivých produktů není prakticky možné posoudit ekologicky škodlivé následky použitých komponent. Jak přílišná spotřeba notebooku, tak toxický odpad po skončení jejich životnosti mají negativní vliv na životní prostředí.
HLINÍK
Při výrobě hliníku vzniká vysoce toxické červené bahno, které je posléze skladováno ve speciálních nádržích. Při výrobě hliníku dochází k produkci oxidu uhelnatého, oxidu uhličitého a oxidu siřičitého.
Náklady na energii při výrobě: 120 MJ / kg
PLAST
Při výrobě plastů se spotřebovávají fosilní suroviny, jako je například ropa, a používají se toxická změkčovadla. K výrobě se rovněž používá rakovinotvorný benzol.
Náklady na energii při výrobě: 70 MJ/kg