Menu

GOOGLE: Největší vyhledávač ze všech

CHIP SERIÁL – Digitální světová náboženství

   Apple
Google
   Facebook
   Wiki
   Linux

GOOGLE: Největší vyhledávač ze všech

Google zachraňuje životy, dělá zázraky a někdy se zdá, že čaruje. Za jeho úspěchem se ale skrývá velké tajemství.
Peter Glaser
Novinář a spisovatel, sledující už více než tři desetiletí vývoj digitálního světa a moderní popkultury.

Ještě v 90. letech používali pojem „hledání“ převážně knězi, studenti filozofie a soukromí detektivové. V té době měl tento pojem hlavně dva významy. Buď jste hledali založené klíče či správný výraz do křížovky, nebo jste hledali správnou cestu životem, klid, nebo dokonce osvícení a spásu. Toto slovo tak tedy označovalo jak nejbanálnější každodenní činnosti, tak nejzávažnější životní cestu. Přibližně v té době, tedy asi před dvaceti lety, nastal začátek rozmachu osobních počítačů, které v té době ale zdaleka nehrály tak důležitou roli v pracovním i osobním životě, jakou zastávají dnes. Již od začátku bylo hledání požadovaných výsledků díky vysoké rychlosti jednou z nejsilnějších stránek počítačů. Pokud jsme ale po počítačích chtěli, aby nám něco vyhledaly, bylo třeba dotaz přesně specifikovat v podobě speciálně napsaného programu či algoritmu a hledání probíhalo pouze za použití lokálně uložených dat. Namísto „vyhledávání“ by se tak spíše hodilo používat termín „třídění“. Ještě dnes je nutné do databází zadávat nejprve křestní jméno a potom příjmení, aby mohly hloupé počítače co nejrychleji vyhledávat zadané osoby podle prvního písmena příjmení. Pak přišel internet, který chaos s vyhledáváním ještě znásobil. Vyhledávání na internetu se podobalo dlouhému prohledávání adresářů na lokálních discích, avšak s tím rozdílem, že rychle rostoucí internet představoval mnohem větší zásobárnu dat, mezi kterými museli uživatelé zdlouhavě přehrabovat. Lidé začali na internet ukládat nejen nepřeberné množství knih a textových dokumentů, ale brzy se přidala i data v podobě obrázků, videí, hudby a všeho, co bylo možné digitalizovat. Orientace v takovém množství dat na internetu byla stále složitější a v praxi bylo rychlejší zvednout telefon nebo vyhledat si požadované informace v papírové encyklopedii, než je hodiny a hodiny hledat na internetu. Pokud jste se na internetu snažili najít určitou informaci, museli jste surfovat ze stránky na stránku po hypertextových odkazech a doufat, že vás tato zábava přivede k cíli. Potom přišel Google.

Digitální chůze po vodě

Princip tohoto internetového vyhledávače připomíná historku o jednom hollywoodském producentovi, který vlastnil nádhernou vilu s bazénem, ale ještě nebyl úplně spokojen. Nechal si tedy přes bazén postavit most, který umístil těsně pod hladinu a který nechal vyrobit z čirého a průhledného plexiskla. Kdo nevěděl, že tam most je, tak jej neviděl. Když pak před návštěvou producent přešel po hladině bazénu, všichni si mysleli, že jsou svědky zázraku.
V srpnu 2003 se spoluzakladatele Googlu Sergeye Brina na jedné tiskové konferenci zeptali, kdy si poprvé uvědomil, že se Google stal jedním ze základních prostředků moderního světa. Brin v odpovědi vzpomněl na příběh jednoho člověka, který zachránil člena své rodiny, kterého postihl těžký infarkt, tím, že na Googlu vyhledal správný postup první pomoci. Jinými slovy, Google zase provedl zázrak. Představa, že někdo začne v okamžiku, kdy člena jeho rodiny postihne infarkt, hledat na internetu, místo toho, aby zavolal záchranku, je pro nás naštěstí stále absurdní. Ale musíme si uvědomit, že v USA žije přes 46 milionů lidí bez zdravotního pojištění, takže není divu, že jsou vděčni za rychlou a bezplatnou radu z jakéhokoliv zdroje.
Google představuje bleskurychlého pomocníka, na kterého se můžete kdykoliv obrátit. Jeho vyhledávací engine pracuje trochu jako kouzelný pohádkový prsten, který na požádání okamžitě splní všechna přání uživatelů. Informacím vyhledaným pomocí Googlu dnes věříme víc než vlastním znalostem a úsudkům, a už jen to, že se daná informace ukázala na jednom z prvně nabízených hitů, je pro nás důkazem její pravdivosti.
Ještě před několika lety jsem ke zjištění venkovní teploty používal okenní teploměr. Dnes kontroluji aktuální teplotu pomocí internetu. Otevřu prohlížeč a objeví se téměř prázdná stránka s barevným logem a prostý řádek pro zadání dotazu. Právě na tomto řádku začíná náš výlet do největšího kolektivního experimentu 21. století.
Malá, ale užitečná služba se proměnila ve středobod celého internetu. Online vyhledávání se stalo univerzálně používanou metodou pro používání informačního vesmíru. Ukážete-li vyhledávací řádek Googlu komukoliv na světě, bude vědět, k čemu slouží. Google pomáhá lidem ve chvílích nouze. Google jim vyhledá cestu. Google jim vždy poradí. Někteří uživatelé přistupují ke Googlu téměř s nábožným nadšením. Už ani nechtějí nic nacházet, stačí jim jen hledat.

Hledání je důležitější než nacházení

Kdyby Sigmund Freud, jenž před více než 100 lety objevil sílu nevědomí, viděl ohromnou databázi dotazů, které lidé zadávají do Googlu, asi by byl v šoku. Lidé se ptají Googlu na VŠECHNO a vytvářejí tak gigantickou databanku přání, která představuje doposud nevídaný zlatý důl informací. Co si svět přeje? Firmě, která by znala odpověď na tuto otázku, by se jí do rukou nepřekonatelný marketingový nástroj.
Dodnes bylo cílem kladení otázek nacházení odpovědí, ale doba se změnila. Zdá se, že otázky položené do Googlu spíše směřují ke hledání dalších otázek. Na jaře roku 2007 byla 37letá zdravotní sestra Melanie McGuireová obžalována z toho, že otrávila a posléze zastřelila svého manžela Williama. Tělo oběti bylo po vraždě rozřezáno na kusy a jednotlivé části byly nalezeny ve třech kufrech na místě vzdáleném pět hodin jízdy automobilem od jejich domu. Deset dní před vraždou zadala Melanie McGuireová na svém notebooku do vyhledávače Google dotaz „Jak provést vraždu“. Při dalším zkoumání se zjistilo, že ten samý den vyhledávala na internetu informace o „nedetekovatelných jedech“ a „smrtelných dávkách digoxinu“, tedy léku, který má za následek zpomalení srdeční činnosti. Melanie byla 24. dubna 2007 odsouzena za „obzvlášť odpornou, brutální a pečlivě plánovanou vraždu“.
Spolu se vzrůstajícím úspěchem tohoto vyhledávacího serveru vznikla i nová odnož nadnárodního hospodářství, tzv. Google ekonomie. Ta se zaměřuje, bez ohledu na obor podnikání, hlavně na dosažení co nejlepší pozice mezi prvními hity v Googlu. Existuje řada férových a ještě větší řada neférových triků, jak se posunout na žebříčku vyhledávání pomocí Googlu co nejvýše. Vylepšováním pozice firemních odkazů ve vyhledávači Google se zabývá celá řada vyhledávacích optimalizátorů.
Bez patřičných opatření ze strany Googlu by činnost optimalizátorů měla za následek, že by uživatelé viděli po zadání dotazu na prvních místech vyhledávače nerelevantní odkazy. 16. listopadu 2003 proběhla ze strany Googlu první dramatická čistka irelevantních odkazů, která měla za následek, že řada webových odkazů, které se dlouhodobě držely v seznamu 100 nejnavštěvovanějších stránek, byla degradována a z tohoto seznamu jednou provždy zmizela.

Vstup pouze pro zasvěcené

Největší a nejstřeženější tajemství Googlu připomíná nejsvětější komnaty starých chrámů, do kterých měli přístup jen nejvyšší kněží. Tímto tajemstvím je vyhledávací algoritmus, vzoreček, který změnil svět. Tato kouzelná formule dokáže udělat z neviditelných a nedůležitých lidí a firem nepřehlédnutelné giganty. Rozhoduje o tom, co je důležité a co není, co se svět dozví a co nepotřebuje vědět.
Církev se bránila překladům bible celá staletí, a věřícím ji tedy mohli interpretovat pouze kněží. Stejně tak není dodnes zodpovězena otázka, jaké procesy běží na pozadí tohoto celosvětového fenoménu. Google si klade za cíl zprostředkovat všem uživatelům přehledný a rychlý přístup ke všem informacím uloženým na internetu, ale úzkostlivě přitom tají, jaká kritéria při výběru informací používá. Algoritmus Googlu je chráněnějším tajemstvím než recept na Coca-Colu. Říká se, že používá při třídění relevantnosti vyhledávaného obsahu přes 200 „signálů“. Kdo však ví, jak ale informační bůh opravdu funguje?
Mottem Googlu je „Don´t be evil“. Nikdo nedokáže opravdu posoudit, do jaké míry se činnost tohoto vyhledávacího serveru vlastním mottem řídí. Google se snaží uživatelům zpřístupnit veškeré informace dohledatelné v digitálním světě, na druhou stranu si ale drží karty hezky blízko u těla a nedává do nich nikomu nahlížet. Na jaře roku 2005 zveřejnil zpravodajský server CNET vygooglované informace o tehdejším CEO Googlu Ericu Schmidtovi. Následovala drastická odpověď v podobě ročního embarga společnosti Google vůči tomuto zpravodajskému serveru.

Mekka vzdělanosti

Během konference britské konzervativní strany přednesl nejvyšší manažer Googlu k politikům „éry televize“ projev, ve kterém zdůraznil zásadní vliv internetu na dění v politice. Eric Schmidt překvapil politiky příkladem, jak by mohl vyhledávací engine v budoucnu posloužit jako nástroj na kontrolu politiků. Schmidt nastínil představu softwaru „predikce pravdy“, který by dokázal prozkoumat všechna vyjádření a následné činy politiků a najít shody či rozpory v jejich výsledku. Tímto způsobem by mohl vyhledávač extrémním způsobem ovlivňovat volební preference.
Zní to jako sci-fi, ale v praxi už to tak trochu funguje. Voliči ve Spojených státech mohli před minulými prezidentskými volbami prohledávat stovky videoklipů umístěných na serveru YouTube, a to prostřednictvím zadání textových citací. Všechny projevy včetně šťastných či méně šťastných citátů jednotlivých kandidátů tedy mohou posloužit nejen pro lepší informování voličů, ale i jako volební munice jejich politických protikandidátů. Eric Schmidt tehdy prohlásil, že on i Google si stanovili globální cíl otevřít oči politickým vůdcům. Můžeme jen čekat, kdy začnou obchodní jednání mezi Vatikánem a Googlem.
autor@chip.cz

Při přemítání o Googlu nám rychle vytanou na mysli náboženské konotace. Google je vševědoucí. Jedinou informací, kterou na něm nenajdeme, je podoba jeho vlastního vyhledávacího algoritmu, takže se můžeme jen domýšlet, jak tento zázračný strojový průvodce internetem funguje. Jedno je však jisté: během minulého desetileté se z nevýznamného vyhledávače stal Google rozhraním pro použití internetu.


BOHATSTVÍ GOOGLU
Google začínal jen jako vyhledávací služba, během deseti let se z něj však stala technologická firma zasahující do všech oblastí digitálního života.

Google AdSense/ AdWords: 96 % zisků společnosti Google pochází z reklamy. Za poslední čtvrtletí roku 2011 dosahoval její zisk 2,7 miliardy dolarů.
Google+: Do sociální sítě Googlu se za prvních 88 dní přihlásilo 88 milionů uživatelů. Facebooku trvalo získání stejného počtu uživatelů tři a půl roku.
Chrome: Podle počítadla StatCounter používalo v listopadu 2011 internetový prohlížeč Googlu stejné množství uživatelů jako prohlížeč Firefox. Oba prohlížeče mají přibližně 25% podíl na trhu.
Android: Mobilní operační systém Googlu používá na celém světě 190 milionů zařízení, tedy více než 50 % smartphonů a tabletů. Každý den přibude přibližně 575 000 nově aktivovaných zařízení s Androidem.
YouTube: Každou minutu nahrají uživatelé na server YouTube přibližně 48 hodin videozáznamu. Za 60 dní tak YouTube získá delší stopáž, než jakou televizní stanice BBC, CBS a NBS odvysílaly za 60 let provozu.
Vyhledávač Google má podle posledních odhadů 84% podíl na trhu. Na druhém místě je Yahoo s cca 6% podílem. Yahoo ale také využívá technologie Googlu.


Foto popis| Strážci vědomostí: Zakladatelé Googlu Larry Page (vpravo) a Sergey Brin.
Foto popis| Mekka vzdělání: Muslimové alespoň jednou za život vyrážejí na pouť do Mekky a uživatelé internetu se nevyhnou používání Googlu.
Foto popis| Středisko vědomostí: Kanceláře Googlu jsou známé barevnou výzdobou. Programátoři zde vymýšlejí a vylepšují dlouhé řádky kódů.
Foto popis| Kazatel vědomostí: Již před několika lety poukazoval bývalý CEO Googlu Eric Schmidt na vzrůstající politický potenciál internetu.