Menu

Revoluce ve fotografování

JEDNO STISKNUTÍ, VÍCE FOTOGRAFIÍ
S takzvaným light field fotoaparátem pořídíte snímek, u kterého může změnit rovinu zaostření, a dokonce i úhel pohledu tak často, jak potřebujete. Vtip spočívá v tom, že se před snímač umístí pole mikročoček, které zajistí rozptyl dopadajícího světla.

ŽÁDNÉ ZAOSTŘOVÁNÍ
Ohnisko je umístěno daleko za obrazovým snímačem fotoaparátu. U klasického digitálního fotoaparátu by to znamenalo, že fotografie bude rozmazaná. V tomto případě je však před snímačem umístěno pole mikročoček, které světlo před dopadem na senzor opět lámou. To je také důvod, proč nedochází k žádnému zaostřování obrazu.

ZMĚNA HLOUBKY OSTROSTI
Rovinu zaostření si může uživatel změnit až později a tak často, jak potřebuje, a to buď v počítači, nebo přímo ve fotoaparátu. To je možné díky softwaru, který pomocí algoritmů porovná světelné informace z jednotlivých čoček a vypočítá virtuální ohnisko.

ZMĚNA ÚHLU
V závislosti na počtu a velikosti čoček fotoaparátu můžete později fotografii natočit o několik stupňů v každém směru. Vytvářet tedy můžete pomocí softwaru i 3D snímky, protože jsou k dispozici obrázky z různých úhlů, podobné těm, které získáte ze stereoskopického fotoaparátu.

MIKROČOČKY
Každá z mnoha tisíců čoček (v případě profesionálního zařízení) je jen 0,22 milimetru velká. Fotoaparát v tomto případě nevyfotografuje dvourozměrný obrázek, ale světelné pole s částí scény (podívejte se na obrázek dole), ze kterého se fotografie složí až za pomoci softwaru.

Foto popis|  Software změní rovinu zaostření: přeostření se provede posunem virtuálního ohniska.
Foto popis|  Každá mikročočka zachytí objekt z jiného úhlu. Ten si pak můžete později vybrat.


LIGHT FIELD FOTOAPARÁT

Revoluce ve fotografování

Zaostřete, kam potřebujete, a zvolte si ideální úhel - a to klidně i dávno po stisknutí spouště. Kromě toho můžete s novým typem aparátu pořizovat i 3D snímky.
MANUEL SCHREIBER

Amatérští fotografové si musí vybrat: buď pořídí snímek a doufají, že výsledek bude přijatelný, nebo musí investovat spoustu času, aby se jim povedl snímek dokonalý. Takovýto kompromis ale u nového typu fotoaparátů light field (světelné pole) není nutný: nejprve vyfotografujete scénu a pak následně změníte kompozici - bez triků, bez Photoshopu a bez technických znalostí. Jakmile je snímek pořízený, kdykoli později si můžete kliknutím vybrat oblast, kterou chcete zaostřit. Tak často, jak chcete, a v libovolném místě.
S fotoaparátem typu light field toho ale můžete udělat mnohem víc. U jednou vyfotografovaného snímku je možné měnit perspektivu. Například pokud vyfotografujete portrét, na kterém je osoba vidět zepředu, můžete její hlavou „pohnout“ tak, aby jí byla vidět i pravá nebo levá polovina obličeje.
S příslušným hardwarem si můžete prohlížet dokonce i trojrozměrné fotografie - a pohybem měnit záběr. Když tedy například uhnete hlavou napravo, uvidíte i odpovídající polovinu obličeje vyfoceného portrétu. Z jednoho snímku tak můžete dostat maximum.
Kromě toho už vývojáři pracují také na tom, aby podobnou technologii mohly využít i filmové kamery. Natáčení filmů ve 3D by tak bylo mnohem flexibilnější a kameraman by také nemusel znovu snímat scénu jen proto, že úhel záběru nebyl dokonalý.
Ale co je to vůbec světelné pole a jak je možné obraz zpracovat? U klasického fotoaparátu jsou světelné paprsky zachyceny objektivem, lámou se podle zakřivení čoček objektivu a poté dopadají na obrazový snímač. Obrazový snímač pak převede světelné paprsky na pixely. Senzor však není v takovémto procesu schopen zachytit směr světla a výsledkem tak je pouze dvourozměrný snímek. To light field fotoaparát snímá množství světla trojrozměrně, jinými slovy zaznamenává expanzi světla. Světelné pole je fyzicky zastoupeno jako soubor souřadnic - proto to není 2D obraz, ale čtyřrozměrné světelné pole. Tato technologie zní teoreticky velice složitě, ale v podstatě je velmi jednoduchá. Místo jednoho objektivu jsou použity ještě další čočky, které předávají každou část světelných paprsků do určitého bodu obrazového snímače. Světlo tak na obrazový snímač dopadne několikrát, takže software je pak schopen zjistit směr a intenzitu světla.
Podle tohoto jednoduchého principu sestrojili vědci ze Stanfordovy univerzity light field fotoaparát už asi před deseti lety. První zařízení však vážilo několik tun. Dnes je možné použít mikročočky, které se umístí přímo před obrazový snímač. V závislosti na modelu může být těchto mikročoček několik desítek, nebo dokonce několik desítek tisíc - každá mikročočka může být velká pouze 0,2 mm.

Fotografie je pouze surovinou

Na to, jak pomocí mikročoček pořídit snímek, existují v současné době dva přístupy, které si navzájem konkurují. Při prvním z nich je ohnisko objektu umístěno za obrazovým snímačem (viz obrázek vlevo). Je to jen díky lomu světla, že si fotograf může později vybrat ohnisko - ve fotoaparátu, nebo později v PC. Surový materiál pořízeného snímku se skládá z dílčích snímků, které vypadají, jako by byl objekt rozřezán (viz fotografie na podtisku „mikročočky“). Výhodou tohoto přístupu je to, že se neztratí mnoho megapixelů a snímek má vyšší rozlišení. V současné době se u 16megapixelového fotoaparátu efektivně využijí asi 3 megapixely. To má ale i své nevýhody: bez speciálního softwaru, který ze surových dat fotografii vypočítá, není pořízený záznam k ničemu.
U druhého přístupu pak každá jednotlivá čočka pořídí jednu fotografii ze svého úhlu (viz obrázek na této stránce). Informace o hloubce se získají porovnáním sousedních čoček. V tomto procesu není pro získání 2D obrázku potřebný žádný software - stračí si vybrat požadovaný náhled. Nevýhodou je velmi nízké rozlišení jednotlivých snímků.
Německá firma Raytrix prodává light field fotoaparáty už asi rok - například pro kontrolu kvality ve výrobních provozech. Cena fotoaparátů se pohybuje mezi 12 000 a 41 000 eury. Nedávno se objevil i light filed fotoaparát pro koncové uživatele. Představila ho kalifornská společnost Lytro a nese stejné jméno. Má stát okolo 400 USD, ale v Evropě se zatím neprodává. Výrobce udává jeho rozlišení 11 MRay, tedy „světelných paprsků“, což představuje množství „světelných informací“. Ačkoli to lze těžko převést na klasické megapixely (Mpx), snímky by měly mít něco kolem HD rozlišení. Lze tedy předpokládat jeden, maximálně dva megapixely. To se sice nezdá moc, ale přece jen jde o první generaci a úplně novou kategorii fotoaparátů. Následující modely už třeba budou mít lepší snímky a úplně změní fotografování.

Foto autor|  SCHÄFFLER INFOGRAFIKA: HARRY FUCHSLOCH FOTO: NIKOLAUS
Foto popis|  U druhého přístupu každá jednotlivá čočka pořídí jednu fotografii ze svého úhlu