Menu

Hardware s omezenou dobou trvanlivost

Hardware s omezenou dobou trvanlivost

Zní to neuvěřitelně, ale je to pravda. Řada digitálních hraček, periferií a počítačových komponent je vyrobena tak, aby se porouchaly krátce po vypršení záruční doby. Je to skandální, ale zdá se, že výrobci do svých zařízení opravdu montují pověstná „kurvítka“.
    DANIEL WOLF, MICHAL BAREŠ  

Je to otrava. Baterie notebooku „odejde“ pár týdnů po skončení záruční doby, jen dva roky starý mobilní telefon „zhasne“ bez zjevné příčiny a inkoustová tiskárna přestane pracovat, i když jsou v ní zastrčeny úplně nové inkoustové kartridže. Grafické karty zase rády po několika letech stávkují při provozu náročných 3D her, i když v 2D režimu pracují bezchybně. Podobných těžko vysvětlitelných „úmrtí“ relativně nového hardwaru je tak moc, že to nemůže být náhoda.
Vzpomeňte si sami, kolik technologických hraček jste během posledních pěti let poslali do předčasného důchodu. Důvody jejich výměny jsou samozřejmě různé: někdy vás jen přestanou bavit, jindy si chcete pořídit novější verzi, často se ale také musíte rozloučit s produktem, s jehož funkčností jste byli spokojeni a jehož nahrazení jste neplánovali. Pokud jste běžný uživatel, budete mít na seznamu „vyhozených“ produktů dva mobilní telefony, alespoň jeden notebook či stolní počítač, digitální fotoaparát, dva MP3 přehrávače, jeden starší LCD displej, možná dokonce jeden starý CRT monitor, televizor a tiskárnu. Váš seznam bude pravděpodobně dále obsahovat položky jako skener, DVD přehrávač a celou řadu drobných elektronických hraček, počítačových komponent a síťových prvků. Nejdéle vám většinou vydrží jednoduchá zařízení, jako jsou klávesnice, myši a reproduktory.

Všechno začalo obyčejnou žárovkou

Náhlý skon zařízení po ukončení záruční doby není žádnou náhodou. Existuje dlouhá řada způsobů, prostřednictvím kterých výrobci uměle zkracují životnost svých produktů, a bylo tomu tak vždy. Již před devadesáti lety, konkrétně na Vánoce 1924, se v jednom vídeňském hotelu sešli zástupci výrobců elektrických žárovek. Motiv k této schůzce ale nebyl tak zářný jako světlo produkované jejich žárovkami. Společnosti Osram, Philips a General Electric podepsaly tajnou kartelovou dohodu, označenou jako „Phoebus“. Cílem tohoto paktu bylo zvýšení jejich zisků prostřednictvím zkrácení trvanlivosti žárovek. I když už tehdy bylo možné vyrábět žárovky s životností 2 500 hodin, šéfové zmíněných koncernů se dohodli, že v příštích letech budou všichni vyrábět žárovky, jejichž vlákno se přepálí již po 1 000 hodinách. Pokud by pak některý z výrobců překročil nastavenou délku životnosti žárovek, musel by členům kartelu zaplatit pokutu. Neférová dohoda přinesla výrobcům plánované vyšší zisky. Během třicátých let odcházely žárovky prodávané po celém světě mnohem rychleji než dříve a jejich prodeje do konce čtyřicátých let raketově rostly.
V roce 1942 se o tajné dohodě Phoebus dozvěděla americká vláda. Našly se nezpochybnitelné důkazy v podobě textu kartelové dohody i záznamů zaplacených pokut. Následná smršť soudních jednání se protáhla až do padesátých let a soudní při nakonec nečekaně členové kartelové dohody vyhráli. I když výsledný rozsudek oficiálně zakázal vytváření kartelových dohod a záměrné zkracování životnosti žárovek, členové dohody Phoebus nemuseli za dlouholetý „podvod“ na zákaznících zaplatit žádnou pokutu. Ani se nedivíme, že během následujících let nedošlo k žádné zásadní změně. Společnosti stále uzavíraly kartelové dohody, jen si dávaly lepší pozor a činily tak ještě opatrněji a pod falešnými jmény. Výsledkem je, že dodnes se přes všechen technologický pokrok minulého půlstoletí pohybuje životnost žárovek okolo 1 000 hodin.

Plánovaná životnost: Záměrná fušeřina

Podvádění bylo vždy neoddělitelnou částí byznysu, a je tomu tak i dnes. Hlavním záměrem výrobců totiž není udělat co nejlepší produkt, který by uživatelům dlouho vydržel, ale vydělat co možná nejvíc peněz. Nejdůležitějším trikem je udělat to tak, aby to zákazník nepoznal a koupil si příští model i v případě, že mu ten minulý předčasně odešel. Na všeobecně krátkou životnost produktů si ale postupně zvykáme, protože tímto způsobem podvádí skoro všichni výrobci. Dnes má dokonce oficiální název: plánovaná životnost produktů. Na internetu najdete spoustu diskusí na toto téma, ale pravda je, že v dnešní době kupujeme stále častěji větší a větší množství přístrojů jen proto, abychom je krátce po nákupu vyhodili a zaměnili za novější modely. Negativní následky naší společnosti, která tak ráda nakupuje a vyhazuje elektroniku, jsou nejlépe vidět v Africe a Asii, kde končí většina elektronického odpadu ze západního světa. Dělníci, kteří jej rozebírají, nemají v těchto oblastech k dispozici žádné ochranné prostředky, a vzácné kovy, jako zlato a platinu, z těchto zbytků většinou získávají pomocí otevřeného ohně za životu nebezpečných podmínek. Výpary, které se při tom uvolňují, jsou vysoce toxické a negativně ovlivní zdraví několika příštích generací.
Hnací silou IT odvětví je fakt, že nové produkty lákají zákazníky hlavně novými funkcemi. Někdy se tomu říká „hype“ a jeho klasickým příkladem je například současná móda „3D“ televizorů. Skoro nikdo 3D obraz nesleduje, ale nový televizor bez podpory prostorového obrazu si nikdo nekoupí. Uživatelé často mění dva tři roky starou 42“ plazmu za novější Full HD 3D model, stejně ale budou dále sledovat klasické kabelové či DVB­T vysílání.

Výrobci mají své čipy

Výrobci rádi urychlují nikdy nekončící smyčku rychlého nákupu a ještě rychlejšího odkládání produktů pomocí tajných fíglů a drobných elektronických vylepšení. Nejoblíbenějším trikem výrobců je zaplombování krytu zařízení tak, aby jej uživatel mohl otevřít pouze v případě, že se smíří s možností zničení či poškození svého vlastnictví. Ztrátu záruky při otevření produktu dnes už majitelé přijímají bez výhrad. V tomto ohledu je nejdále Apple. Nový iPad je například slepen tak pevně, že jej bez speciálních nástrojů ani neotevřete.
Stejným nešvarem jsou akumulátory, které uživatel nedokáže vyměnit, aniž by přístroj svěřil odbornému servisu. Moderní baterie sice většinou vydrží dva až tři roky každodenního používání, životnost hardwarových komponent je ale stále o poznání delší než životnost akumulátorů, takže pokud byste chtěli například první generaci iPadu používat ještě za dva roky, budete jej muset dát do servisu a zaplatit za novou baterii (plnou cenu, protože akumulátor z druhovýroby vám tam nedají) i za práci. Prodat zastaralé zařízení s téměř nefunkční baterií se vám podaří pouze na náhradní díly. Přitom by tablet mohl snadno sloužit dalších několik let. Tento trend je bohužel stále častější a kromě smartphonů a tabletů se týká i většiny nových ultrabooků. Některé videokamery se začnou chovat zvláštně, pokud do nich vložíte neoriginální baterie: jsou totiž osazeny drobným bezpečnostním čipem, který prostřednictvím šifrované komunikace zkontroluje původ akumulátoru, a pokud zjistí, že baterie nemá potřebné parametry, způsobí její mnohem rychlejší vybíjení. Následkem toho chudák majitel prokleje levnou čínskou baterii, místo aby směroval svůj hněv k výrobci. Specialistou je v tomto oboru firma Sanyo, která je shodou okolností zároveň prominentním výrobcem akumulátorů.
Většina výrobců tvrdí, že používá tzv. „ochranné“ čipy proto, aby zajistila majitelům co nejlepší provoz a využití svých zařízení. Kromě toho ale záhadně přestávají po určité době fungovat například tiskové hlavy některých tiskáren, případně se po cca dvou letech řada uživatelů setkává s kryptickým chybovým hlášením, které do té doby plně funkční tiskárnu doporučí odeslat do servisu. Při troše hledání na internetu ale uživatelé mohou většinou najít kombinaci tlačítek, pomocí které vstoupí do servisního režimu tiskárny, a tuto chybu, která jinak zabrání zařízení cokoliv vytisknout, mohou snadno a rychle resetovat.

Většinou odejde ta nejlevnější součástka

Nikoho nepřekvapí, že výrobci inkoustových tiskáren používají řadu představitelných triků, a dokonce i některé těžko předvídatelné. Není žádným tajemstvím, že inkoustové kartridže nově zakoupených tiskáren vyschnou snad už ve dveřích obchodu. Je to podobné, jako když drogoví dealeři dávají první dávku zdarma. Rychlé vypotřebování drahých inkoustových kartridží si dále výrobci pojišťují pomocí pravidelného čištění tiskových hlav. Při každém takovém čištění vždy odkápne několik kapek inkoustu do miniaturní „odpadní“ houbičky. Jakmile se tato houbička zaplní, firmware tiskárny uživateli nahlásí, že tiskárna je rozbitá a nelze ji opravit. Na internetu však existuje několik nástrojů, pomocí nichž lze „počítadlo“ vynulovat, a tiskárna bude zase pracovat jako nová.
Během vývojových testů se zařízení dlouhodobě vystavují vyšší než běžné provozní teplotě a tak se simuluje jejich „stárnutí“. Tento princip lze obecně použít u všech typů elektronických zařízení i komponent a platí i pro běžné elektrolytické kondenzátory. Nejsou­li dostatečně kvalitní nebo pokud jsou záměrně výrobcem poddimenzované, mohou prasknout a vytéct. Kondenzátory se používají ve všech elektronických zařízeních a jejich výrobní cena se pohybuje v řádu haléřů. V případě, že se nějaké zařízení poškodí jen kvůli vyteklým kondenzátorům, mělo by být velmi levné jej opravit. Žádný výrobce ale neposkytuje technickou dokumentaci, která by opravu umožnila. Stejná situace panuje i u velkoplošných televizorů. Životnost starých TV byla koncipována na deset až dvacet let, ale moderní ploché modely se takového stáří nedožijí. Již za několik let se dočkají majitelé dnešních 46“ modelů nepříjemného překvapení v podobě opotřebovaného podsvícení panelu. Bez výměny celého systému podsvícení pak televizor nebude fungovat a jeho oprava bude jen o málo levnější než pořízení nového. Další časovanou bombou může být obyčejný vypínač. Někteří výrobci osazují své televizory vypínači s plastovými pružinami, namísto kovových. Jakmile plastová pružina praskne, televizor nelze zapnout. Pokud se tak stane, majitelé budou předpokládat, že došlo k závažné poruše, a buď si koupí nový, nebo jej pošlou do servisu. Za to ale bude moci jen součástka v ceně několika desítek korun.
      autor@chip.cz


NĚKTERÉ TRIKY A ZÁMĚRNÁ SLABÁ MÍSTA
Ukážeme vám několik klasických triků, které výrobci používají v rámci procesu „plánovaného zastarávání“ svých produktů. Buď mají za účel odeslat přístroj rychleji do sběrného dvora, nebo omezují jeho funkčnost.

Baterie, kterou nelze vyměnit:  Celá řada mobilních zařízení, jako je například iPhone nebo většina ultrabooků, je osazena baterií, kterou lze vyměnit pouze pomocí speciálních nástrojů. Následek: Pokud se s akumulátorem něco stane, zařízení musí opravit autorizovaný servis výrobce, nebo skončí v koši.
Plast místo kovu:  Plastová ozubená kolečka se v digitálních fotoaparátech opotřebují mnohem rychleji, než kdyby byla vyrobena z kovu. Následek: Předčasné opotřebení způsobuje ztrátu funkčnosti fotoaparátu.
Kryt, který nelze otevřít:  Kryt některých mobilních zařízení je přichycen proprietárními šrouby, nebo dokonce pevně zalepen, takže jej bez potřebných nástrojů neotevřou ani profesionální opraváři. Následek: Zařízení nelze opravit v místním servisu, ale musí do drahého, certifikovaného centra.
Nepřístupné ventilátory:  K ventilátorům některých notebooků se běžný uživatel nemá šanci dostat. Následek: Nahromaděný prach zablokuje ventilační otvory notebooku a ten se časem začne přehřívat. Zvýší se jeho hlučnost, zpomalí rychlost procesoru a vysoká teplota zkrátí životnost notebooku.
Laciná tlačítka:  Laciné vypínače řady monitorů a televizorů časem přestanou spínat. Následek: Řada uživatelů si bude myslet, že monitor odešel, a koupí si nový.
Kartridž jako cedník:  Inkoustové tiskárny často automaticky čistí tiskové hlavy. Následek: Dochází k plýtvání drahým inkoustem, senzory předčasně hlásí, že je kartridž prázdná, nesmyslné chybové hlášení o nutnosti odeslat tiskárnu do servisu.
Podřadné kondenzátory:  Laciné elektrolytické kondenzátory, kterými jsou osazeny i moderní ploché televizory, při vyšších provozních teplotách praskají. Následek: Porucha kondenzátoru za pár korun vede až k výměně celého televizoru.
Kontrola baterií:  Řada digitálních videokamer je vybavena čipy, které kontrolují, zda je do zařízení vložen originální drahý akumulátor. Následek: Lze použít pouze drahé baterie s omezenou kapacitou, které nevydrží kameru pohánět dlouho.


RADY PŘED NÁKUPEM
Chcete li se vyhnout pozdějšímu zklamání, doporučujeme vám dát si dobrý pozor a zjistit si co nejvíce informací ještě předtím, než produkt koupíte.

TESTY, RECENZE A ZKUŠENOSTI
Prvním krokem rozumného zákazníka je zjistit si, jak vyhlédnutý produkt obstojí v porovnání s konkurencí. Především srovnávací testy vám dají informace o výkonu, výdrži, teplotě, hlučnosti a dalších parametrech vyhlédnutého zboží. Výsledkové tabulky srovnávacích testů vás možná přesvědčí o nákupu jiného než původně zamyšleného zboží. Zásadní nevýhodou krátkodobých a srovnávacích testů ale je, že vám nedokážou prozradit, jak dlouho vám nově pořízený přístroj bude fungovat. Leccos sice zkušeným testerům napoví již pohled na použité díly, ale skryté časované bomby nelze odhalit jinak než v dlouhodobém zátěžovém testu. Ten by však musel trvat celé měsíce a roky, takže potenciální vítěz testu by stejně již nebyl k sehnání. Toto dilema řešíme pravidelně, když zjistíme, že námi doporučovaný produkt odešel ve stejné době nezávisle na sobě několika uživatelům.
Pokud ale nekupujete produkt, který je na trhu jen několik týdnů, doporučujeme vyhlédnutý model před nákupem perlustrovat na internetu. Jednou z možností jsou uživatelské recenze na stránkách internetových obchodů, ale i zde doporučujeme opatrnost. Někteří výrobci a prodejci si totiž pod anonymní rouškou internetu sami chválí své produkty. Některé firmy dokonce zaměstnávají profesionální „chváliče“ svých výrobků. Pokud ale v diskusi pod vyhlédnutým zbožím najdete několik desítek reakcí, můžete jim asi věřit, ani profesionální chváliči nemají tolik energie, aby psali desítky spokojených referencí. Internetová „osobní doporučení“ spokojených zákazníků používají prodejci i tehdy, když potřebují vyprodat některý produkt. V tom případě se podívejte i na datum a čas, kdy byly recenze na webové fórum vloženy. Pokud se jich tam objeví deset za poslední týden, přičemž předchozí recenze je stará několik měsíců, doporučujeme brát tyto informace s rezervou.


MŮŽETE SI POMOCT SAMI
Některé „poruchy“ můžete rychle a levně opravit sami. kde hledat radu.

IFIXIT.COM  Rozsáhlá a skvěle dokumentovaná databáze, obsahující tisíce rad a návodů na opravu počítačů, notebooků, smartphonů, digitálních fotoaparátů, domácí elektroniky, a dokonce i automobilů. K některým návodům autoři přidali i zábavná videa. Největší webový server svého typu, bohužel jen v angličtině.
YOUTUBE.COM  Na oblíbeném serveru najdete kromě hudby, filmů a zábavných videí také nepřeberné množství videonávodů na demontáž a opravu elektronických zařízení. Často jsou zpracovány profesionálně a pečlivě upozorňují na všechna možná úskalí domácích oprav.
EBAY, AUKRO, BAZARY… Každý přístroj se může rozbít, ale většina poruch nepatří mezi fatální. Moderní přístroje jsou navíc trochu jako dětská skládačka, takže například pokud se vám rozbije displej mobilního telefonu, snadno zvládnete opravdu doma. Potřebujete jen správné nářadí, návod z internetu a náhradní součástku, kterou většinou nejlevněji pořídíte z jiného rozbitého a odloženého mobilu. Porouchaných (nebo i funkčních) zařízení jsou plné bazary, ať už internetové, nebo kamenné. Místo nákupu nového přístroje tak můžete za pár stovek opravit ten starý a ještě si užijete spoustu zábavy při jeho spravování.