Menu

Internetové disky

Internetové disky

Zálohování dat na CD nebo DVD je minulostí. Internetové disky vám nabídnou rychlost, komfort a především bezpečí.
    PETR KRATOCHVÍL 

Myšlenka internetových disků je stará jako internet sám. Už v prvopočátcích celosvětové sítě uživatelé přemýšleli, kam by si mohli na webu něco „odložit“, aby k tomu měli přístup odkudkoliv. Jako perličku lze zmínit, že vzhledem k rychlému rozvoji freemailů (především rostoucí velikosti schránky) si kdysi spousta uživatelů „ukládala“ důležitá data v „poště“. O něco později začaly vznikat první „internetové disky“, které však sloužily primárně k šíření warezu a autorsky chráněného obsahu. Klasickému využití těchto úložišť totiž bránila především rychlost internetu – uploadu. Většina uživatelů sice měla doma přijatelnou rychlost stahování (>10 Mb), ale upload jen ve výjimečných případech přesáhl jeden megabit. A to je na pohodlnou práci skutečně málo.

Od úložišť k pracovnímu prostoru

Rozvoj rychlejšího (symetrického) připojení internetu ale myšlenku „internetových disků“ rychle oživil a na webu se objevila celá řada služeb. Ty zpočátku nabízely jen základní zálohovací rutiny, s přibývajícími roky však přibývaly další a další funkce – od přehrávání multimédií až po možnost úpravy kancelářských dokumentů. Až do extrému byla rozšířena nabídka konektivity ve smyslu hesla „Přístup k datům odkudkoliv“. Většina internetových disků totiž nabízí nejen klasický přístup z počítače přes softwarového klienta, případně přes internetový prohlížeč, ale nabízí i možnost přístupu z mobilních zařízení – od tabletů přes chytré telefony.
Další „rozměr“ do této oblasti přinesl vstup Googlu a Microsoftu. Ještě v loňském roce oblast internetových disků softwarové giganty spíše ignorovaly a „i­diskům“ tak kralovaly menší firmy – v čele s Dropboxem. Nástup služeb Google Disk a Microsoft SkyDrive ale podstatně zamíchal kartami – obě firmy internetový disk propojily se svými existujícími webovými službami a uživatel tak dostává k dispozici opravdu „nový rozměr“. Pojďme se tedy podívat, jak obstojí Dropbox před novou konkurencí.

Dropbox (http://www.dropbox.com)

Jedna z nejstarších a nejpoužívanějších bezplatných „cloudových“ služeb může některé uživatele odradit na první pohled nízkou „kapacitou“. V základu totiž dostanete jen 2 GB. Kapacitu svého úložiště ale můžete rozšířit několika způsoby: například pozváním svých přátel – za každého, kdo si (na vaše doporučení) založí na Dropboxu účet, získáte 500 MB.
Dlouhodobé zkušenosti vývojářů Dropboxu jsou znát na koncepci celé služby – i přes poměrně širokou nabídku služeb je rozhraní intuitivní a přehledné. Potěšil nás praktický koncept služby: po nainstalování klienta se vám na disku objeví složka Dropbox, jejíž obsah bude synchronizován. V rámci složky však můžete mít libovolný počet adresářů a v klientovi lze přesně definovat, které složky chcete synchronizovat a které nikoliv.
Majitelé pomalejších připojení k internetu ocení možnost omezení rychlosti downloadu a uploadu, aby je synchronizace nebrzdila při práci. O něco méně se nám líbil webový klient, který ale umí vše potřebné. Za zmínku rozhodně stojí, že na rozdíl od konkurenčních služeb zde neexistuje (při nahrávání přes klienta) omezení velikosti nahrávaného souboru.
Mezi funkce, které nás nejvíce zaujaly, patří „verzování“: Dropbox ukládá starší verze všech souborů, a tak není problémem například získat starší verzi dokumentu, ve kterém jste něco zkazili. Mobilní uživatelé ocení nativní aplikace pro Android, iPhone či iPad.

Google Disk (https://drive.google.com/)

Téměř ve stejnou dobu jako konkurence od Microsoftu byla představena i služba Google Disk. Na první pohled sice kapacitou 5 GB nikoho neohromí, ale stejně jako u SkyDrivu leží výhody Disku jinde než v počtu gigabajtů. Máme na mysli především integraci s celou řadou služeb Googlu, které dělají z internetového úložiště plnohodnotnou mobilní kancelář. Typickou ukázkou může být provázanost se službou Google Dokumenty – pokud si založíte nový Disk a již jste něco vytvářeli v „Dokumentech“, najdete tyto soubory už rovnou na disku. Ano, stavebním kamenem služby Google Disk je těsná spolupráce s oblíbenými on-line aplikacemi Gmail, Kalendář, Dokumenty a Picasa.
Nebyl by to Google, kdyby mezi jeho silnými funkcemi chybělo vyhledávání – v rámci Disku můžete hledat například dle vlastníka či typu souboru. Asi nejlépe (z bezplatných služeb) má Google Disk vyřešené sdílení – soubory (i složky) je možné sdílet ve skupinách, nechybí možnost jejich komentování nebo ukládání různých verzí.
Co nás ale u Google Disku zarazilo, byl poněkud kontroverzní pohled na soukromí – a to nemáme na mysli jen zmiňované „Podmínky použití“ (viz rámeček nahoře). Google totiž jako jednu z výhod inzeruje skutečnost, že Disk dokáže rozpoznat objekty na fotografiích nebo text v naskenovaných dokumentech. Na jedné straně chápeme snahu o zaplacení služby (například cílenou reklamou), na straně druhé se určitě najdou uživatelé, kterým bude vadit, že se jim s jejich požehnáním kdosi „přehrabuje“ v datech.
K ovládání Google Disku jsme neměli téměř žádnou výtku – v přehledných průvodcích nabízí vše potřebné. Pokud bychom ale měli službu srovnat s konkurencí, doporučili bychom Disk spíše zkušenějším uživatelům. Například ve srovnání se SkyDrive totiž nabízí sofistikovanější synchronizaci, cenou za to je ale mírně komplikovanější rozhraní.

SkyDrive (https://skydrive.live.com)

Historie angažmá Microsoftu v oblasti internetových disků začala v roce 2005, kdy Microsoft koupil od firmy ByteTaxi synchronizační službu FolderShare. Tu poté upravil a o něco později představil jako Windows Live FolderShare. V roce 2008 poté uvedl na trh jeho nástupce: službu „Live Mesh“, která už v „základu“ nabízela zajímavých 5 GB místa a díky zajímavé nabídce funkcí si získala celou řadu příznivců.
Kořeny i-disku  Paralelně s touto službou nabízel od roku 2007 Microsoft také „čistokrevný internetový disk“, který postupně procházel celou řadou změn. I tak bylo ale poněkud překvapivé, když Microsoft v únoru letošního roku představil vylepšenou službu SkyDrive (s doplněnou synchronizací a la FolderShare) jako náhradu za končící Mesh. Ten budou oplakávat především uživatelé se staršími operačními systémy, protože klient pro SkyDrive je k dispozici pouze pro operační systémy Windows Vista a novější.
Pravda ale je, že SkyDrive je (nejen z hlediska funkcí) podstatně dále než „starý“ Mesh. Místo obyčejné synchronizace máte k dispozici jakýsi pracovní prostor, který vám nabídne celou řadu zajímavých funkcí. Zanedbatelný není ani nárůst kapacity – místo 5 GB máte nyní k dispozici 7 GB, a stávající uživatelé služby měli možnost pro vlastní data získat dokonce 25 GB prostoru.
Pro některé uživatele však může být poněkud překvapivá jednodušší základní koncepce služby. Na systémovém disku je vytvořena složka s názvem SkyDrive, jejíž obsah je synchronizován se všemi zařízeními, kde je nainstalována SkyDrive aplikace, jejíž uživatel je přihlášen stejným Live ID a má povolené synchronizování souborů.
Kvůli tomuto konceptu tak musíme za jednu z nevýhod SkyDrivu označit poněkud omezenou možnost synchronizace – teoreticky se zálohuje pouze to, co je ve složce SkyDrive, a nelze zvolit další potřebné složky na disku (například záložky Internet Exploreru). Tento nedostatek lze částečně obejít pomocí zástupců – příkazem „mklink“ můžete vytvořit odkaz na jiné složky, které chcete synchronizovat. Méně zkušení uživatelé ani nemusí pracovat s příkazovým řádkem, ale mohou využít aplikace, které tuto „práci“ udělají pohodlně z kontextového menu (například Link Shell Extension).
Rozsáhlé schopnosti  SkyDrive však není jen obyčejná zálohovací služba – s daty, která na něm máte uložena, můžete téměř libovolně pracovat. Například fotografie lze snadno sdílet: jak pro jiné uživatele, tak i pro sociální sítě (implicitně jsou podporovány Facebook, Twitter a LinkedIn). SkyDrive pochopitelně spolupracuje i s freemailem Hotmail, takže z něj můžete „posílat“ data téměř bez omezení – příjemce si je totiž prohlédne nebo vyzvedne přímo na SkyDrive. Asi nejpraktičtější funkci pro běžné uživatele má „na svědomí“ propojení s Office Web Aps. Díky němu lze v úložišti kancelářské dokumenty nejen prohlížet, ale také přímo vytvářet – ve webové verzi některé z aplikací Word, Excel, PowerPoint nebo OneNote. Za zmínku stojí také poměrně široká nabídka aplikací (například pro iPad nebo Android), kterou najdete na adrese https://apps.live.com/ skydrive/allapps.
Přehledné ovládání  Jednou z věcí, které uživatelé služby SkyDrive ocení nejvíce, je přehledné a intuitivní uživatelské rozhraní – to se Microsoftu skutečně povedlo a problémy s ovládáním by neměl mít ani naprostý začátečník. SkyDrive je logicky rozdělen na tři sekce (soubory, dokumenty a fotografie), které jsou kompletně synchronizovány. Díky využití HTML5 navíc mohou uživatelé využívat i takové triky, jako je „drag & drop“ přetažení myší z průzkumníka přímo do internetového disku.
Za jeden z největších „taháků“ služby Microsoft označuje novinku nazývanou „fetching“. Tato funkce umožňuje zpřístupnit z libovolného místa kompletní „zdroje“ z počítače, na kterém je nainstalována synchronizační utilita. Například pokud jste si doma na pevném disku (nebo na DVD) zapomněli potřebný soubor, můžete si ho odkudkoliv stáhnout…
Za zmínku také stojí to, že pokud vám nestačí kapacita v podobě implicitních 7 GB, je možné si ji za přijatelný obnos (nejnižší z testovaných služeb) zvýšit. A na závěr jsme si nechali to nejzajímavější: SkyDrive je na rozdíl od konkurence lokalizovaná, takže se v ní neztratí ani ti, kdo příliš neumí anglicky.

Kterou vybrat

Není nejmenších pochyb o tom, že každá z testovaných služeb si najde své příznivce. Ani jedna z nich totiž není „všemocná“ a u každé najdete slabiny. Dalo by se ale říci, že se při výběru budou uživatelé řídit svými preferencemi. Zájemci o striktně efektivní synchronizaci zvolí Dropbox, uživatelé služby Google Dokumenty si vyberou Disk a ti, kdo často pracují s fotografiemi nebo kancelářskými dokumenty, zvolí SkyDrive. Posledně jmenovaná služba si také zaslouží doporučení kvůli funkci „fetching“, přehlednému ovládání a především české lokalizaci.
        autor@chip.cz

GOOGLE DRIVE (5 GB)
+  spolupráce se službami Googlu
+  výborné vyhledávání
+  rozsáhlé sdílení souboru
-  kontroverzní soukromí"


DROPBOX (2 GB)
+  výborné synchronizační schopnosti
+  možnost rozšíření kapacity
+  rozsáhlá nabídka funkcí
+  podpora mobilních platforem
-  pouze v anglickém jazyce
-  malý základní prostor


SKYDRIVE (7 GB)
+  integrace do Windows
+  rozsáhlá podpora platforem
+  největší prostor
+  fetching
+  kvalitní fotogalerie
+  lokalizace do českého jazyka
-  bez podpory starších OS (např. Windows XP)
-  verzování" jen u kancelářských dokumentu
-  složitější zálohování více složek



Kontroverzní podmínky Googlu
Mezi texty, které čte jen málokdo, patří „Smluvní podmínky“ – většina uživatelů jen klikne na souhlas a vesele si program nainstaluje (nebo aktivuje službu). Firmy tuto situaci znají a zpočátku se snažily tohoto stavu zneužívat. Po několika mediálních aférách ale přestaly být podobné „finty“ populární a především větší firmy jsou na formulace ve smluvních podmínkách opatrné.
Mimořádně citlivou oblastí, kde (alespoň někteří) uživatelé smluvní podmínky čtou, bývají služby, které se starají o vaše soukromá data – například internetové disky. A právě v této oblasti se podařil malý „přešlap“ Googlu. Na serveru Lupa si všimli, že podmínky používání nového Google Disku jsou (korektně řečeno) poněkud kontroverzní. Za přečtení stojí minimálně námi zvýrazněná pasáž:
…Pokud nahrajete nebo jinak odešlete obsah do našich služeb, poskytujete společnosti Google (a subjektům, se kterými společnost Google spolupracuje) celosvětově platnou licenci k užití, hostování, uchovávání, reprodukování, upravení, vytvoření odvozených děl (například děl, jež jsou výsledkem překladu, přizpůsobení/adaptací či úprav provedených za účelem jeho lepšího fungování v rámci našich služeb), komunikaci, publikování, provozování a zobrazování na veřejnosti a distribuci takového obsahu. Práva, která touto licencí udělujete, jsou užita za účelem provozování, propagace a vylepšování stávajících služeb a vývoje nových služeb. Licence přetrvává i poté, co přestanete naše služby používat…
Kompletní znění najdete na: http://www.google.co.uk/intl/cs/policies/terms/regional.html
Je tedy jen na vás, zda budete s formulovanými podmínkami souhlasit – obě konkurenční služby jsou v tomto ohledu k uživateli mnohem férovější.


Když je klíčem bezpečí
Jednou z otázek, které jsou uživatelům „internetových disků“ často pokládány, je to, zda nemají strach o zneužití svých dat. Ve většině případů je odpověď negativní. Pravda ale je, že i když vynecháme konspirační teorie, není bezpečnost (z hlediska zneužití) rozhodně stoprocentní – i v Chipu vás pravidelně informujeme o (úspěšných) útocích hackerů na různé služby.
Logickým řešením proto je nesvěřovat internetovým diskům citlivé informace a uložit si na ně pouze to, co by vám nevadilo ani zveřejnit.
Pokud si potřebujete zazálohovat citlivější informace, máte několik možností. Asi nejjednodušší je vytvoření zašifrovaného „kontejneru“ chráněného heslem ve specializovaném softwaru – například ve TrueCryptu. Další možností je použití specializovaných služeb: například na internetovém úložišti Wuala (http://www.wuala.com) se data šifrují ještě před odesláním, takže provozovatel netuší, co tam máte uloženo, a ani při kompromitaci služby hackeři obsah nezjistí.


Foto popis| Microsoft SkyDrive zaujme přehledností a jednoduchým ovládáním.
Foto popis| Klient pro Dropbox je k dispozici pro všechny důležité platformy.
Foto popis| Disk je propojen s Dokumenty i dalšími internetovými službami od Googlu.