Menu

Válka formátů

ČASOVÁ OSA CHIPU

Válka formátů

VHS a Betamax, Blu-ray a HD DVD: filmy a hudba na discích i jiných médiích mohou vydělat hodně peněz. Není tedy divu, že zábavní průmysl svádí náročné bitvy o ten správný formát.
    PETER SEIFFERT, PAVEL TROUSIL  

Thomas Alva Edison je považován za jednoho z největších vynálezců všech dob. I on však nejednou zakusil chuť porážky. Stál sice u řady přelomových technologií, včetně počátků svícení žárovkou, ale zažil i dva zásadní konflikty spojené s novými technologiemi a formáty – a z obou vyšel jako poražený. V roce 1890 vedl boj za to, aby se standardem elektrifikace stal stejnosměrný proud, nakonec se ale začal používat proud střídavý. Edison v této válce o elektřinu (anglicky „War of Currents“) zašel dokonce tak daleko, že pro to, aby dokázal, že střídavý proud je nebezpečný, nechal v roce 1903 usmrtit speciálním zařízením a 6 000 V slonici Topsy (byla sice pro své ošetřovatele nebezpečná, ale i tak…).
Vítězství tedy nakonec slavili George Westinghouse a Edisonův exzaměstnanec Nikola Tesla. Hlavním důvodem prosazení střídavého proudu bylo to, že se na větší vzdálenosti „dopravuje“ mnohem ekonomičtěji než stejnosměrný proud. Edison tedy neměl šanci – přestože se snažil „očernit“ Westinghouse i tak, že vyrobil ve svých laboratořích elektrické křeslo na střídavý proud a pokusil se pro popravy na něm provedené prosadit termín „zwestinghousovat“.

Bitva o miliardy

Další dramatický boj svedl Edison o „paměťové médium“ pro uložení hudby. V roce 1877 totiž vynalezl fonograf – první přístroj pro nahrávání a reprodukci hlasu –, ve kterém se používaly pro záznam válečky. Zpočátku byl Edison se svým přístrojem poměrně úspěšný, ale v roce 1887 představil Emile Berliner svůj gramofon na kulaté desky, které se staly velice populárními. Tak populárními, že s výrobou desek začal i sám Edison – v letech 1912 až 1929 vydával „audiodisky“ známé jako Edison Disc nebo také Diamond Disc. Ty však nebyly kompatibilní s dalšími gramofonovými deskami (například od společnosti Victor Talking Machine Company), a šlo tedy o první předzvěst válek o formát na multimiliardovém hudebním a filmovém trhu.
Dokonce i stará dobrá audiokazeta musela nejprve zvítězit nad jiným formátem. Konkurenční systém „8-track“ byl hojně rozšířen především v 60. a 70. letech v USA. Toto přenosné médium se skládalo z nekonečného pásu s osmi stopami a umožňovalo „přeskočit“ na další skladbu, což při převíjení pásky není možné. Přehrávače „8-track“ kazet se dostaly do slavných automobilů Ford Mustang a Thunderbird. Na počátku 80. let už byl ale tento systém na ústupu (kvůli problémům s šumem na pozadí, s mícháním skladeb apod.) a více se začaly prosazovat audiokazety.
Ačkoli v oblasti počítačů a datových nosičů byla a je silná konkurence, nejznámější „konflikty“ s formáty jsou známé spíše z hudebního a filmového průmyslu a domácích médií. Legendární je například bitva z konce 70. let mezi systémy VHS (Video Home System) a Betamax od Sony. Na vylepšení ukládání obrazových dat na magnetickou pásku však pracovalo více výrobců. Systém VHS byl přitom vyvinut firmou JVC (za použití technologie licencované od Sony) a na japonský trh se dostal v roce 1976 – až rok po kvalitativně lepším Betamaxu. Nic na pozici VHS nezměnil ani třetí formát té doby – Video 2000 firem Philips a Grundig.
Systém Betamax má dodnes svoje stoupence, protože firma Sony kladla od počátku velký důraz na kvalitu. Problém byl v tom, že kvalita také něco stála, a do obývacích pokojů tedy rychleji pronikaly levnější videopřehrávače VHS od různých výrobců. Velkou roli hrála také dostupnost videokazet a jejich délka. Kazety VHS nabízely větší délku záznamu (postupně až 300 minut v režimu SP), takže se na ně vešel pohodlně celý film nebo fotbalový zápas. Na první kazety Betamax se vešla jen hodina záznamu. Nakonec tedy i firma Sony podlehla a v roce 1988 začala vyrábět vlastní přehrávače systému VHS.
Důsledky této bitvy formátů nesli hlavně spotřebitelé. Zábavní průmysl se nakrátko z chyb poučil a výrobci se společně domluvili na nástupci videokazet – v roce 1995 se objevily první disky DVD. Když ale přišlo na to, jaký formát budou mít zapisovatelné DVD disky a jak zamezit kopírování, opět se spor rozhořel – výsledkem je, že dnes máme disky DVD-R/-RW, DVD+R/+RW a DVD-RAM.
Ani při hledání nástupce disku DVD se filmový a počítačový průmysl nedokázal shodnout. V této druhé slavné bitvě formátů se firma Sony (prosazovala disky Blu-ray) utkala s firmami Toshiba a Microsoft (ty stály za diskem HD DVD). Oba tyto formáty byly představeny v roce 2006. Na začátku byly Blu-ray přehrávače hodně drahé a nebylo k dispozici příliš mnoho filmů – to se ale poměrně rychle změnilo. Když společnost Sony představila svoji herní konzoli PlayStation 3 a filmové giganty jako Warner Bros přešly v roce 2008 z HD DVD na Blu-ray, bylo v další válce formátů rozhodnuto. V témže roce pak přestala firma Toshiba vyrábět HD DVD přehrávače a ukončila i jejich další vývoj. Díky vhodné marketingové strategii se tedy firmě Sony po prohrané bitvě o videokazety podařilo prosadit vlastní formát optického videodisku.
Na konci příběhu o válce formátů ale ještě zdaleka nejsme. V současné době už filmový průmysl vede další boj – o formát vhodný pro služby založené na cloudu. Je tu totiž formát UltraViolet, ale i iCloud od Applu, a Disney má s cloudem také své vlastní plány.

Časová osa Chipu

Gramofonové desky
Thomas Alva Edison a Alexander Graham Bell zaznamenávali zvuk na voskové válečky. Emile Berliner (v Německu narozený americký vynálezce) však preferoval místo válců desky – gramofonové desky.
1890
Válka o elektřinu

Stejnosměrný proud versus střídavý proud a Edison versus Westinghouse a Tesla. Střídavý proud nakonec „zvítězil“ a stal se na více než 100 let standardem.
1935
Magnetická páska

První magnetickou pásku vyvinuly firmy AEG a IG Farben. V šedesátých letech nahradily pásku magnetické disky.
1963
Audiokazeta

Philips představil kompaktní kazetu (audiokazetu) obsahující magnetický pásek. Později byla představena i kazeta Stereo 8 (eight-track cartridge, eight-track tape), rozšířila se ale audiokazeta od Philipsu.
1976
VHS vs. Betamax

Rok po uvedení videosystému Betamax se objevil konkurenční formát VHS, který nakonec ve „videoválce“ zvítězil, především kvůli větší otevřenosti.
1978
DiscoVision

Toto optické paměťové médium pro uložení videozáznamu tu bylo dávno před DVD. Nicméně formát DiscoVision se neujal a jeho nástupce LaserDisc (LD) velikosti gramofonové desky se stal pouze kultovní záležitostí.
1981
CED

Capacitance Electronic Disc byl typ „mechanické desky“ pro uložení videa – proti formátům Betamax a VHS však neměl šanci.
1982
CD-DA

74 minut hudby se vejde na kompaktní disk vyvinutý společnostmi Philips a Sony. O tři roky později bylo možné uložit data na disky CD-ROM.
1993
CD32

Commodore zkouší obsadit videoherní trh s herní konzolí Amiga CD32, Sony prosazuje kompaktní disk CD-i (Compact Disc Interactive).
1995
DVD-ROM

„Cédéčko“ nestačí. Spotřebitelé i filmový průmysl požadují více místa – nabídne ho nástupce nazvaný DVD s kapacitou 4,7 GB.
1998
DIVX

Jako alternativa k DVD se objevují filmy ve formátu DivX. Vejdou se i na CD disk nebo se šiří kopírováním z disku na disk.
1999
SACD vs. DVD-Audio

Kvalitnější náhradou za disky CD mají být disky Super Audio compact disc (SACD) a DVD-Audio. Nicméně ani jeden z těchto formátů se dodnes nijak výrazněji neprosadil.
2006
Blu-ray vs. HD DVD

Který formát se stane legitimním nástupcem DVD? Po dlouhé bitvě nakonec disky Blu-ray přemohly High-Definition/Density DVD.
2015
Cloud

Hudba i video už se dávno přehrávají bez disků. Dalším krokem jsou filmové formáty vhodné pro cloud. Duel se může odehrávat mezi UltraViolet a iCloud.

 





Komerční sdělení