Menu

Editorial 5.2017

Zamyšlení šéfredaktora nad událostmi uplynulého měsíce.

Velká data a učení

Vážení čtenáři,

kamery sledující zákazníky ve vzorovém obchodě, které rozeznávají věk, pohlaví, nebo dokonce náladu příchozích a které zjišťují, jak dlouho jste před kterým exponátem postáli, mi odhadly o pár let víc. Řekl bych, že ten algoritmus v pozadí se ještě má co učit. Nicméně jinak je nasazení učících se neuronových sítí a umělé inteligence něčím, co by mohlo brzy převrátit náš svět naruby. Nebo raději posunout ho dál, aby se v něm lépe žilo.

Využívání umělé inteligence a analýza velkých dat jsou všestranné a dají se použít téměř všude. V květnovém Chipu o nich píšeme v souvislosti se zdravotnictvím (str. 60), kde by smysluplné nasazení mohlo vést k přechodu od léčení k prevenci a individuální medicíně. Zajímavý je i článek o počítačovém rozpoznávání tváří (str. 66), jehož výsledky mohou mít velké obchodní využití - viz rozpoznávání tváří v obchodě. Na dubnové konferenci Digitální příležitosti a transformace předvedl Microsoft právě takové vzorové prodejní místo, které je snem každého obchodu. Manažer tu on-line vidí pohyb zákazníků, jejich strukturu a může tak reagovat a měnit nabídku, poskytnout operativně zákazníkům pomoc nebo členit výrobky podle skupin zájemců. Koneckonců technologie rozpoznávání tváří a učící se algoritmy také pomohly vytvořit zcela nový Rembrandtův obraz, o čemž píšeme na straně 12.

Využití analýz velkých dat někde může i kompletně změnit obchodní přístup. V leteckém průmyslu pomáhá výrobci motorů v upřesňování spotřeby paliva a v předpovědi závad (ne nepodobné prevenci v lékařství), ve výrobě optimalizuje provoz výrobních linek. Česká společnost Neuron soundware využívá algoritmy, které zvládnou rozpoznat závady automobilů, eskalátorů nebo třeba železničních výhybek jen analýzou jejich zvuku. Mimochodem, líbila se mi i úplně původní myšlenka jejich tvůrce - vytvořit aplikaci, která by po hlase poznala, zda vás mluvící osoba miluje (aplikace nakonec nevznikla prý především kvůli odporu manželky).

Všechny tyto převratné plány a skutečnosti neumožnily ani tak nové algoritmy (jsou většinou známé už dlouho), ale spíše výpočetní síla nových počítačů a cloudových výpočetních center. A aby bylo co analyzovat a z čeho se učit, je potřeba on-line zpracovávat data z mnoha čidel, což zase zajistí technologie internetu věcí.

Celé to dává smysl a je až neuvěřitelné, co by v blízké budoucnosti mohlo fungovat jinak. Určitě ale nebude všechno tak skvělé: je potřeba řešit i nebezpečí zneužívání dat a ochranu soukromí (komu by se líbilo, aby mu kdejaká kamera na potkání odhadovala věk - a ještě k tomu špatně?). A jak píšeme v článku o důsledcích digitalizace na str. 24, nové technologie nejspíš nevytvoří víc pracovních příležitostí, jak se ještě donedávna předpokládalo. Aktuální předpovědi mluví naopak o zániku až 60 % pracovních míst. Čím se budou lidé živit a co vlastně budou dělat? Na to nám zatím přesně nikdo neodpoví.

Projděte si v klidu nový Chip. Přeji vám příjemné čtení.

 Josef Mika, šéfredaktor, josef.mika@chip.cz


Příbuzná témata: