Menu

Editorial – 3.2018

Zamyšlení šéfredaktora nad událostmi uplynulého měsíce.

Sociální bubliny a rozhodování

Vážení čtenáři,

prezidentské volby, které proběhly v lednu, do časopisu o digitální technice nepatří. Přesto se na nich dá docela dobře ukázat nedokonalost všech těch oslavovaných sociálních sítí a digitální komunikace. Pokud bych odhadoval výsledky voleb jen podle převládajících komentářů lidí, se kterými jsem ve spojení na Facebooku, muselo by druhé kolo skončit drtivým vítězstvím mým okolím preferovaného kandidáta v poměru minimálně tak 95:5. Nestalo se. Síla sociálních bublin vytvářených digitální komunikací je obrovská a svým způsobem škodlivá.

Místo toho, aby nám pomáhala seznamovat se a snažit se pochopit protistrany, spíše nás utvrzuje ve vlastních postojích a ještě k tomu nás odtrhává od reality. Já vím, záleží na každém z nás, jak se nechá ovládat a utvrzovat. Naštěstí jezdím denně vlakem nebo si občas dám pivo v hospodě a všude tam je svět - tedy alespoň co se názorové různorodosti týká - ještě v pořádku.

Digitalizace a internet by měly lidi spojovat a stírat rozdíly. Neděje se tak, o čemž píšeme v článku na straně 26. Digitální propast se spíše rozšiřuje a vše začíná u té nejmladší generace. Celá jedna třetina všech světových uživatelů internetu je mladší 18 let a zároveň se každý třetí mladistvý na internet ani nedostane. Ti nepřipojení převažují právě tam, kde by výhody internetu potřebovali nejvíc. Není tak těžké dojít k závěru, že přínos gigantů, jako jsou Facebook, Google a další, je mírně řečeno diskutabilní. Jde jim o digitální zralost, nebo spíše o nové uživatele-zákazníky? Odpovězte si sami.

Technologie se vyvíjejí dál. Na řadě jsou kvantové počítače a neurální sítě. Prý nás v příštím desetiletí čeká doslova kvantová revoluce, počítače už nebudou postupně zpracovávat programový kód a počítat jednoznačné nuly a jedničky, ale budou umět pracovat s pravděpodobností, že tyto nuly a jedničky nastanou. Na straně 60 v článku „Nemožné se stává možným“ se dozvíte něco o neurálních sítích. Na příkladu umělé inteligence DeepMind píšeme o tom, jak u ní probíhal postup učení hry Go. Zajímavé je, že lépe než učení pomocí „krmení“ záznamy profesionálních lidských utkání fungoval trénink, kdy DeepMind hrála sama proti sobě. Neurální sítě prý dosahují lepších výsledků, když do jejich tréninku lidé vůbec nezasahují.

Možná za nás počítače budou jednou rozhodovat, možná v některých případech i lépe. Nedají se ovlivnit sociálními bublinami, řečmi ve vlaku ani u piva. Uvidíme.

Přeji vám hodně zábavy při čtení nového Chipu.

O autorovi| Josef Mika šéfredaktor josef.mika@chip.cz


Příbuzná témata: