Menu

Vize a realita

Projekty chytrých měst neboli smart cities zatím ztroskotávaly na realitě, protože technologické společnosti se zapomněly více ptát na potřeby obyvatel. Nyní se občané a společenství pokoušejí organizovat svá data sami. 

Když v červnu roku 2016 nastoupila Francesca Bria do úřadu jako vedoucí digitální správy města Barcelona, nejprve udělala malou vzpouru. „Takhle to už dál nejde!“ vmetla do tváří zástupcům velkých technologických firem Cisco, IBM a Microsoft. Ve městě to přetékalo technologiemi od různých poskytovatelů - počínaje senzory, které informovaly o volných parkovacích místech, až po osvětlení ulic, které dokáže vysledovat, jestli po nich kráčí lidé. Nic z toho však nebylo kompatibilní a jenom stěží se dala vystopovat slíbená přidaná hodnota pro občany.

Na čem ztroskotala spousta dalších podobně motivovaných iniciativ pro smart cities? Mnoho měst za pomoci technologických společností vybavilo svou infrastrukturu senzory, přesto však téměř všichni v nadšení přehlédli, že cíle koncernů a měst nejdou tak úplně dohromady.

Technokratické fantazie

Marketingové myšlení velkých firem totiž zřídkakdy bere ohled na sociálně-prostorové aspekty. Lze rozpoznat tři fáze vývoje chytrých měst - první začala před přibližně dvaceti lety. Tehdy byla klasická infrastruktura řízena prostřednictvím technologií, například pomocí senzorických hlásičů volných parkovacích míst. Byly při tom aktivní firmy jako Siemens, Cisco a IBM. Potom následovala fáze „technokratických fantazií“, v níž vzniklo také Masdar city, město uprostřed pouště ve Spojených arabských emirátech, navržené na rýsovacím prkně, které se mělo stát ekologickým sídlem budoucnosti. Přesto však přilákalo daleko méně lidí, než jeho tvůrci předpokládali. A nakonec současná fáze spolupráce - koncerny i politici společně jednají o tom, jak zlepšit kvalitu života obyvatel.

Město Eindhoven například vybavilo pomocí podpory EU celou čtvrť senzory pro měření kvality ovzduší. Každý občan se může sám nahlásit jako nositel senzoru. Stejně tak se dají uvést do praxe například flexibilní ceny za parkování řízené poptávkou anebo platformy pro služby sdílení vozidel - tzv. carsharingu. Takovéto zespodu vystavěné návrhy jsou do budoucna mnohem nosnější než obrovské organizované projekty. Dávají totiž odpověď na otázku, jak je možné s dostupnými daty vytvořit přidanou hodnotu pro občana.

Srdce chytrého města

Právě v tom byla aktivní digitální expertka Francesca Bria v Barceloně. „Naše smart city už nadále není taženo vpřed výhradně technologiemi,“ uvedla. „Namísto toho se mnohem více ptáme občanů: Jak chcete žít? Co vytváří kvalitu života a jak při tom mohou pomoci technologie? Obyvatelé se často obávají zneužití shromažďovaných dat. Pomůžeme-li jim získat nad nimi kontrolu, vytvoříme veřejnou hodnotu namísto soukromého zisku. Data se tak konečně stávají společným zdrojem. Prostřednictvím technologie blockchain jsou spravována, aby je občané společně mohli vlastnit, ale zároveň jsou chráněna pomocí klíčování. Následně jsou zpřístupněna menším start-upům, které vyvíjejí projekty využitelné všemi. To, k čemu jsme se nejdříve jenom blížili, se tak pomalu prosazuje: smart citizen se stává skutečným srdcem smart city. Jak ale dosud vypadala realizace chytrých měst v praxi?

***

Příklad první: Masdar city

Vize: Ekologicky přátelské město Masdar (SAE) bylo navrženo na rýsovacím prkně, mimo jiné i britským hvězdným architektem Normanem Fosterem. Celosvětově největší solární elektrárna měla zásobovat město energií, veškerý odpad je veden dokonalým recyklovacím okruhem. Na šesti čtverečních kilometrech žije 50 tisíc lidí. Tzv. „Personal Rapid Transit“, dopravní systém bez řidičů, transportuje automatickými kabinami každého obyvatele podzemím. Soukromé automobily jsou proto nadbytečné. Realita: Dokončení je plánováno na rok 2030. Nyní je město z poloviny hotové, žije zde dva až tři tisíce lidí. Systém Personal Rapid Transit jezdí pro demonstrační účely. Při plánování se však poněkud pozapomnělo na lidi. Město může být ekologicky ohleduplné, pro občany to však zjevně atraktivní není. Projekt také ztroskotal na přílišné megalomanii - náklady na město s high-tech vybavením, jako je inteligentní řízení budov, byly příliš vysoké. Výdaje se nakonec vyšplhaly na několik miliard dolarů.

Příklad druhý: Santander

Vize: Španělské přístavní město Stantander se v roce 2010 stalo laboratoří smart city podporovanou Evropskou unií. Univerzita Kantábrie instalovala do města se 180 tisíci obyvateli dvacet tisíc senzorů. Volná místa k parkování se tak hlásí řidičům pomocí aplikace, městský park oznamuje na radnici, kdy je země příliš suchá, a velké křižovatky spouští alarm, když příliš vystoupá koncentrace škodlivých látek nebo hluku. Informace o počasí, kvalitě vzduchu, zatížení hlukem, hustotě provozu a světelných podmínkách - všechna tato data směřují do centrálního počítače. Realita: Navzdory technickému vybavení se dá o Santanderu stěží mluvit jako o smart city. Odvádění odpadu funguje jako předtím po starých cestách, protože senzory se ukázaly jako nespolehlivé. Pracovníci města se přitom obávají dohledu - zaměstnanci zajišťující zpracování odpadu dostali od svých šéfů telefony, které je při práci sledují pomocí GPS. Občané nemají k projektu příliš silný vztah, protože se nezúčastnili jeho plánování.

Příklad třetí: Toronto

Vize: Portlands, přístavní oblast východně od vnitřního města Toronta, je jedno z nejnovějších chytrých měst. Dceřiná společnost Googlu Sidewalk Labs spolupracuje s městem, aby téměř 50 tisících čtverečních metrů velkou čtvrť proměnila v chytré město. Díky sítím a počítačům mělo být všechno efektivnější: semafory se zapínají na zelenou jenom tehdy, když se blíží chodec; pacienti a zákazníci se dozví v reálném čase, zda je plná čekárna u lékaře nebo jak je dlouhá fronta v supermarketu. Autonomní taxi přepravují obyvatele, soukromá vozidla už téměř neexistují.

Robotická auta distribuují odpad pod zemí, drony přenášejí poštovní balíčky. V první projektové fázi společnost Sidewalk investuje 50 milionů dolarů. Realita: Budoucí obyvatelé již protestují, protože dceřiné společnosti Googlu se podle nich nedá věřit. Kde jsou uložena veškerá data a co se s nimi bude dít? Jenom málokdo chce Googlu prozradit například to, kdy a jak dlouho byl u lékaře. Chodci se obávají, že Sidewalk z jejich pohybových profilů vytvoří data a použije je pro cílenou reklamu.

Foto popis| Systém Personal Rapid Transit pro veřejnou dopravu je konstruován z velkých vozidel až po malá podzemní taxi. V současnosti je v provozu například v Nizozemsku, Spojených státech či Jižní Koreji a plánuje se jeho nasazení ve futuristickém městě Masdar.
Foto popis| Architektonická společnost Foster + Partners propojuje počítačové systémy se základními fyzikálními zákony, které se týkají například proudění vzduchu či vody. Přístup vytváří inteligentní struktury, jako např. ústředí Swiss Re v Londýně, přezdívané „Okurka“. Stavba je šetrná k životnímu prostředí, ušetří až 40 procent energie ročně.
Foto popis| Město Masdar, postavené v poušti 17 kilometrů jihovýchodně od Abú Dhabí, spoléhá na solární energii a další obnovitelné zdroje.

O autorovi| MICHAL ČERNÝ, michalcerny.media@seznam.cz


Příbuzná témata: