Bezpečnost v digitálním světě: od antiviru po zašifrované zprávy

KOMERČNÍ SDĚLENÍ: Komunikace nebyla nikdy snadnější než dnes. S tím však přicházejí i rizika. Rozvoj internetu poskytl drobným kriminálníkům i organizovanému zločinu řadu nových příležitostí, zejména protože značná část veřejnosti postrádá dostatečné povědomí o způsobech ochrany.

Trestné činy jako kyberšikana nebo phishing ještě před 25 lety neexistovaly. Dnes však můžete být zranitelnější ve zdánlivém bezpečí svého pokoje nežli při půlnoční procházce tmavou uličkou.

Většina uživatelů internetu se obává virů a zneužití platební karty. A právem, uvedené hrozby skutečně patří k nejčastějším, s jakými se na síti setkáváme. Zároveň však existují osvědčené a přitom jednoduché způsoby, jak jim čelit.

Základem je účinný software chránící počítač a telefon proti virům či jiným škodlivým programům, které se nazývají anglickým termínem malware. Na trhu naleznete široké spektrum důvěryhodných možností, ať už placených či zcela zdarma: za všechny jmenujme AVG, Avast, ESET, McAfee, Norton, Panda a Sophos. Pokud se zároveň vyvarujete otvírání podezřelých souborů v emailech od neznámých odesilatelů, máte velkou šanci, že svá zařízení před škodlivými kódy uchráníte.

Těmito kroky přispíváte také k ochraně před zneužitím svých platebních údajů, zejména pokud omezíte nákupy na e-shopy s dobrou pověstí. Nikdy není na škodu nastavit na kartě limit pro online platby a důsledně hlídat uskutečněné transakce prostřednictvím elektronického bankovnictví. V případě, že naleznete nesrovnalost, vám banka často peníze vrátí, i kdyby ke zneužití skutečně došlo. Dalším mimořádně efektivním způsobem ochrany je dvoufázové ověření, které se již stalo ve světě digitálního bankovnictví standardem. Obvykle obnáší povinnost potvrdit platbu kódem zaslaným na telefon.

Existují však i méně zjevné hrozby, jimž běžný uživatel tak snadno čelit nedokáže. K nejnebezpečnějším patří tzv. phishing, kdy se podvodný odesílatel emailu vydává za důvěryhodnou instituci či poskytovatele vámi využívaných služeb. Zprávy mohou být na pohled nerozeznatelné od pravých. Adresát, jenž klikne na odkaz v takovém emailu, se obvykle dostane na stránku, která věrně připomíná běžné přihlašovací rozhraní do obvyklých služeb (elektronické bankovnictví, email apod.), ale ve skutečnosti zadá své uživatelské jméno a heslo zločincům, kteří neváhají údaje zneužít. Zlaté pravidlo: vždy zbystřete, obdržíte-li emailový požadavek na přihlášení do online služeb prostřednictvím odkazu ve zprávě. Neprohloupíte, pokud si vyžádáte potvrzení přes oficiální kontaktní telefon či email dané služby. Nikdy s nikým nesdílejte své přístupové údaje – žádný seriózní poskytovatel vás nebude žádat, abyste mu je zaslali.

V poslední době se na veřejnost dostaly případy, kdy uživatelská data včetně obsahu soukromých konverzací posloužila firmám jako zdroj bohatých příjmů. Kauza se týkala zejména sociálních sítí, ale podobně zneužity mohou být také informace zasílané prostřednictvím messengerových služeb.

Nejlepší ochranu představuje zabezpečená služba s koncovým šifrováním (end-to-end encryption) od jednoho uživatele k druhému, jaké nabízí například Viber. Provozovatel služby pak nemá k obsahu vašich konverzací přístup. Viber také patří k prvním aplikacím na zasílání zpráv, které zavedly „autodestrukční zprávy“, jejichž obsah nelze kopírovat a po určitém čase nenávratně zmizí. Dalším bezpečnostním prvkem Viberu je skutečnost, že umožňuje založení účtu jen pomocí čísla mobilu, které nelze duplikovat a tudíž zneužít k vytvoření falešné identity. Je proto snadné omezit komunikaci na jedince, jejichž telefon znáte. Na Viberu můžete také zablokovat odesílatele nevyžádaných zpráv a pokud tento krok podnikne větší množství lidí, je problematický účet ze služby zcela vyloučen.

Není proto divu, že Viber využívá po celém světě více než miliarda lidí a stále častěji nachází uplatnění i jako komunikanční prostředek rodičů s dětmi. Žádná skupina uživatelů není tak zranitelná jako ti nejmladší – a přesto se v řadě škol nedozvědí o nebezpečích digitálního světa prakticky nic. Ochrana je tedy hlavně na rodičích. Základní pravidla, která by měl každý znát:

1) Mějte přehled o přístupu svých dětí k internetu. Můžete za tímto účelem zvážit pořízení specializovaného softwaru a/nebo hardwaru.
2) Mají-li děti věk na využívání sociálních sítí či aplikací na zasílání zpráv, nekompromisně vyžadujte, aby nekomunikovaly s nikým, koho neznají ze „skutečného světa“.
3) I když se baví se známým člověkem, neměly by nikdy dělat či prozradit nic, co by neudělaly v osobním kontaktu.
4) Přesvědčte děti, aby se vám svěřily s každým případem kybernetické šikany, ať už míří na ně nebo na někoho jiného – včasná intervence dokáže zachránit život.
5) V první řadě s dětmi o nebezpečích internetu mluvte. Otevřeně je informujte o nebezpečích a poskytněte všechny potřebné informace k minimalizaci rizik. Od určitého věku bude účinná kontrola jejich aktivit těžká, časem pak nemožná. Zajistěte proto, aby v té době už vaši pomoc nepotřebovaly.