Nová technologie, pomocí které bylo dosaženo této rekordní hustoty dat, umožní v blízké době zdvojnásobit kapacitu pevných disků a v průběhu tohoto desetiletí bude patrně možné vyrábět 3,5“ pevné disky s kapacitou až cca 60 TB. Pro představu – na jeden čtvereční palec se Seagatu podařilo umístit více bitů, než kolik je hvězd v mléčné dráze – jejich počet odhadují astronomové na 200 – 400 miliard.
Nárůst kapacity disků je možný pouze díky zvyšování hustoty magnetického záznamu. Výrobci ale postupně narazili na problém zvaný superparamagnetický jev. Bity jsou na pevném disku uloženy pomocí kovových částic, jejichž hodnota se mění magnetizací. Zvýšení hustoty záznamu se dosahuje zmenšením množství nebo velikosti částic potřebných k uložení jednoho bitu. Pro zajištění dobré čitelnosti dat je ale třeba, aby jeden bit byl uložen alespoň na dvaceti kovových částicích, jinak je šum signálu příliš silný a hlavička nedokáže bezpečně rozeznat, zda čte hodnotu 0, nebo 1. Zbývá tedy zmenšení částic, ale ani to nelze provádět do nekonečna, jelikož se zmenšováním klesá i jejich magnetická stabilita, takže i drobné teplotní výkyvy uvnitř disku mohou způsobit náhlou změnu magnetizace bitů. Právě Superparamagnetický jev způsobí, že bit s hodnotou 1 se změní na bit 0.
Rekordu v záznamu uložených dat bylo tedy dosažené díky technologii HAMR - heat-assisted magnetic recording. Disky pracující s technologií HAMR používají k záznamu dat slitinu železa a platiny (FePt), jejíž částice mají průměr 3 nm a dokážou zajistit až pětkrát vyšší hustotu záznamu. Laserový paprsek použitý při záznamu s přesností na několik nanometrů dokáže zahřát materiál ploten na teplotu 500 °C a dojde tak ke stabilnějšími zápisu.
