Menu
CHIP Speedtest

Teorie zachování dat

15.01.2011 23:46 | Redakce Chip
Teorie zachování dat
O zálohování obecně

Zálohovat bychom měli, a mnozí nezálohujeme. Podobné je to s chozením k zubaři nebo s pravidelným pohybem…

Když už zálohovat, pak tedy zálohovat to, co má smysl zálohovat, a takovým způsobem, aby zálohování nebylo příliš složité, a přesto splnilo svůj účel. Cokoli jiného nás od zálohování odradí.

Co se může stát

Selhat můžete vy jako člověk: můžete něco omylem smazat, přepsat…
Selhat může software, a to jak systém, tak aplikace: chcete uložit soubor, dojde k chybě, a soubor, který obsahoval data i za několik let, je najednou prázdný.
Kombinace obojího: neopatrným vrtáním do systémových nastavení anebo užitím nespolehlivého rádobysystémového nástroje poškodíte Windows tak, že je nejste schopni opravit.
Může selhat hardware: náhle doslouží disk.
Může přijít zloděj
Může na vás uhodit pohroma: můžete vyhořet, být vyplaveni…

Nezáleží na všem stejně

Lze rozlišit data jedinečná, jež jste zpravidla vytvořili sami, od souborů nejedinečných, vlastně jen odněkud získaných kopií. Obojí může být nahraditelné nenahraditelné. I některá data jedinečná by šlo s určitým úsilím nahradit (například soubor s nastavením nějakého programu) — mnohá by však nahradit nešlo. Některé soubory nejedinečné by šlo znovu získat snadno, jiné obtížně.
Dále jsou data cenná, anebo bezcenná. I nenahraditelný soubor může mít obsah již bezcenný…
Data se liší i citlivostí. (Co by se stalo, kdyby se ten či onen soubor dostal do rukou cizímu člověku?) Při zálohování citlivých dat máme dbát toho, aby je ani ze zálohy nemohl přečíst nepovolaný, kdyby se mu dostala do ruky.

Máte‑li vyladěný a nastavený celý systém a všechny nástroje v něm, tím spíše je systém jako celek také cenný a nenahraditelný. Přinejmenším dokud se nechystáte pořídit počítač nový. Jde o to, zda patříte k „přeinstalovávačům“, anebo k „udržovačům“ a „ladičům“.

Z uvedeného výše vyplyne přinejmenším dvojí možný způsob zálohování: souborový, a diskový. Hodnotné datové soubory bychom měli zálohovat souborově — nejlépe tak, abychom se v případě potřeby dostali k jednotlivému souboru ze zálohy snadno.

Zato instalaci systému nejlépe zazálohujeme jako obraz disku. Obraz pak lze obnovit poměrně snadno a spolehlivě. Zato souborová záloha instalace Windows by byla k obnově systému na nový disk nevhodná, nebo dokonce nepoužitelná.

Proměnlivost/stálost

Obsah některých souborů se vyvíjí, jak na nich pracujete. Obsah jiných souborů je stálý a neměnný — například snímků stažených z fotoaparátu, pokud úpravy ukládáte jen jako kopie.
Pak můžeme v souvislosti se soubory proměnnými mluvit o zálohování, jež je potřebí v čase opakovat (obnovovat zálohu), zatímco u souborů stálých, ustálených, již neměnných lze pro odlišení mluvit o jejich archivaci; tu stačí provést jednou, a pak jen myslit na životnost archivu (nosiče, na který bylo archivováno).

Kam a jak často


 (U.S. Navy photo)

Před ztrátou souboru vinou naší nešikovnosti stačí mít jeho zálohu na témže disku jinde. Proti ztrátě souboru selháním disku je však potřebí mít zálohu na disku jiném, třeba externím. Jenže proti zloději nebo živelní pohromně je potřebí mít zálohu anebo archiv uložený přinejmenším v prostorách stavebně oddělených. V dnešní době můžeme uvažovat také uložení na internet (zálohování do oblaku) — to především pro data nepříliš citlivá.

Dostupnost zálohovacího média přitom ovlivní, jak často na ně budeme ochotni zálohovat. Ovlivní nás ovšem i hodnota dat vytvořených za jednotku času. Lze doporučit častou zálohu často měněných souborů na vnější disk, občasnou zálohu systému, a občasnou zálohu toho opravdu cenného ještě na nějaký jiný nosič. Pokud dokážete snadno oddělit data citlivá od necitlivých, a pokud máte rychlé a trvalé připojení k internetu, pak se můžete podívat i po nějakém zálohování do oblaku.

Složitost zálohování

Můžeme zálohovat způsoby prostými, anebo složitými, ale propracovanými. Na občasné vytvoření kopií určitých souborů nepotřebujeme nezbytně zvláštního zálohovacího programu; vzdáme se tím sice jeho pokročilých funkcí, ale za to ani k přístupu k záložním souborům nebudeme potřebovat zvláštního programu.

Jde hlavně o to, zda nám stačí jediná záložní kopie souborů, kterou vždy přepíšeme soubory čerstvými, anebo zda stojíme o několik záloh inkrementálních, popřípadě rozdílových, tedy o možnost vrátit se v čase o několik záloh zpět (podle toho, jak si zálohování rozvrhneme). Stačí‑li nám soubory prostě přepisovat, pak poslouží i nějaký nástroj synchronizační, nebo dokonce jen nějaké XCOPY zapsané s vhodnými parametry do souboru dávkového (.BAT), nebo přinejhorším kopírování ruční; jež je však pracné i nespolehlivé, takže ho nedoporučujeme.

Oproti tomu jednorázovou archivaci provedete logicky bez nástroje zvláštního, nejspíše třeba vypálením.

Bezpečnost


Myslíte, že soubory na disku máte chráněny právy nastavenými ve Windows…? Ne tak docela. Ke všem souborům se lze dostat nástroji na obnovu souborů smazaných, a ke všem souborům se lze dostat také tak, že disk načtete nikoli prostřednictvím na něm nainstalovaných Windows. Stačí nabootovat z CD, anebo disk připojit k jinému počítači. Citlivý obsah souborů je vždy nutno chránit zašifrováním. Pokud využijete šifrování v souborovém systému NTFS (tedy EFS), pak si však potřebujete vyexportovat certifikát a někam založit (nejlépe mimo disk, kterého se týká). Jinak by stačilo přeinstalovat Windows, a už byste se k datům nedostali!

Kancelářské programy obvykle také umožňují zašifrovat obsah jednotlivých souborů. Pak nesmíte zapomenout heslo! (Šifrování některých, zejména starších programů se však ukázalo jako snadno prolomitelné; chcete‑li ochránit heslem data opravdu citlivá, raději si nejprve zjistěte na internetu, zda není známo, že dotyčný formát souborů lze prolomit.)

Upozorňujeme, že zmíněnými postupy obejití Windows lze vždy zjistit alespoň názvy souborů a složek zašifrovaných EFS. Proto by názvy souborů neměly být nikdy citlivé.
Alternativou je zabalit celý strom složek nějakým pakovacím nástrojem, ale jen takovým, který bez hesla neukáže nic, a jehož šifrování není prolomitelné. Mimochodem, pakovací nástroje mívají funkce podporující jejich využití k zálohování…

Rozvržení disku a složek

Zálohování si značně usnadníte vhodným rozvržením diskusložek na něm. Pokud jde o disk, určitě doporučujeme mít přinejmenším oddíly systémový a uživatelský. Na systémovém oddílu budete mít Windows a jejich doplňky, prostě všechno, čeho je potřebí k úspěšnému náběhu Windows. Na uživatelském oddíle byste měli mít uživatelské aplikace a data, která k náběhu Windows nutně nepotřebujete; zkrátka to, co by šlo doinstalovat i později.

Smysl rozdělení je v tom, že vytváření obrazu systémového oddílu bude rychlejší a snazší a nebude potřebovat tolik místa, když bude obsah oddílu menší. To neznamená, že systémový oddíl má být vytvořen jako malý, s nedostatečnou rezervou místa. Prázdné místo na disku totiž místo v záložním obrazu nezabírá.

K tomu lze dále doporučit, abyste měli oddělený účet Administrátora, pod kterým běžně nepracujete. Teď netvrdíme, že vy nemáte mít práva administrátora (jak se sice často doporučuje, ale takřka nikdy nedodržuje, ježto to není pohodlné). Jde jen o to, aby složky patřící k účtu Administrátora byly součástí obrazu systémového oddílu, ale aby v nich přitom nebylo nic zbytečného. Vaše složky datové se spoustou dokumentů, obrázků, videí a kde čeho pak nemusí být na oddílu systémovém a můžete je mít na oddíle uživatelském.

Pokud jde o složky uživatelské, bude se vám zálohovat snáze, když nebudete míchat soubory cenné a jedinečné se soubory staženými z internetu; když nebudete míchat fotografie, které jsou objemné, ale neměnné, se soubory kancelářskými, se kterými běžně pracujete. Může být vhodné, aby složky s obrázky a videi nebyly uvnitř složky s dokumenty, a abyste si i soubory z internetu ukládali jinam než do složky s dokumenty. V průzkumníku Windows si zmíněné složky můžete přetáhnout jinam.

Životnost nosičů

Pokud jde o archivy na nosičích vypálených, navrhujeme jejich uchování zajistit tak, že s přechodem na novou generaci technologie přearchivujete to stále cenné: obsah starých CD s fotografiemi můžete přepálit na DVD, a až budete mít jednotku Blue­‑ray (nebo máte‑li ji už), pak můžete obsah starších disků znovu přepálit na Blu­‑ray. Netvrdíme, že pak máte staré nosiče zahodit. Co kdyby… Ale můžete je uložit na jiné místo…
V případě dokumentů lze uvážit také doplňkovou archivaci vytištěním, pokud jejich obsah není citlivý.

Zálohujte s rozmyslem. Najděte si způsoby, kterým budete rozumět a věřit jejich smyslu, a které budete ochotni provádět tak často, jak potřebujete. Ověřte si předem, že víte, jak se z vytvořené zálohy obnovuje.

Zajímavosti ze světa IT v e-mailu

Stačí odeslat svoji e-mailovou adresu


Odesláním formuláře souhlasíte se zpracováním svých osobních údajů a užitím pro marketingové účely vydavatelství Burda Praha, spol. s.r.o.

Předplatné / nákup chipu Digitální edice chipu Aktuální vydání