Menu

DARKNET – temná strana internetu

08.02.2012 09:30 | Redakce Chip
DARKNET – temná strana internetu
Google a spol. znají pouze jednu část internetu. Existují totiž informace skryté v hlubinách webu – v darknetu. Tento obrovský „paralelní informační vesmír“ však neslouží jen k provozování nezákonných činností.

Pro téměř každého internetového uživatele surfujícího po internetu jsou vyhledávače bránou do internetu: uživatelé obvykle klikají na to, co se objeví v seznamu výsledků. A většinou jde o odkazy na prvních stránkách seznamu. Ale i v případě, že by si surfař dal tu práci a proklikal se všemi výsledky, viděl by bohužel jen část toho, co internet opravdu nabízí – Google a spol. totiž nejsou vševědoucí. Je totiž docela snadné skrýt před vyhledávači online obsah.
Této situace využívají provozovatelé tzv. darknetů. Myšlenka, která stojí v pozadí online darknetů, je podobná konceptu tajných spolků a utajených organizací, jež existují v reálném světě, původně ale nemá nic společného s nelegálními aktivitami.

Příklad: Účastnit se tajné schůzky je dovoleno pouze tomu, kdo se osobně zná alespoň s jedním členem organizace.

Tyto schůzky se konají na více či méně veřejně přístupných místech, ale jen ti zasvěcení přesně vědí, kde a kdy. V případě internetu to znamená, že darknety využívají stejné technologie jako všechny ostatní internetové služby – webové stránky, e-mail, sdílení souborů – a že jsou v zásadě přístupné každému, za předpokladu, že dotyčný používá správný software a ví, koho a co chce vyhledat.

Darknety fungují od té doby, co státní zástupci začali bedlivě sledovat stránky na sdílení souborů a stopovali nejaktivnější účastníky. Sdíleči souborů začali hledat způsoby, jak svou činnost vykonávat, aniž by byli vyrušováni a omezováni svými pronásledovateli. A tak vytvořili skrytý protějšek veřejně přístupných peer-to-peer (P2P) platforem, jako je Napster, eDonkey a BitTorrent. Centrální servery většiny P2P sítí zajišťují, že všichni uživatelé si mohou vyměňovat MP3 soubory, videa a obrázky, aniž by se „museli starat“ o autorská práva či jiné „právní detaily“.

Výměna zpráv a chatování s přáteli

Nově vytvořené skryté sítě na internetu jsou označovány zkratkou F2F (friend-to-friend) a vychází z principu populárních sítí P2P. Na rozdíl od nich ale F2F sítě nemají servery a jejich členové nemohou vyměňovat F2F soubory s jen tak nějakými uživateli. Člen (uživatel) může navázat kontakt se svými přáteli pouze tehdy, zná-li jejich IP adresu a má-li jejich digitální vizitku. Cizím lidem je do těchto výměnných operací přístup znemožněn. Jedním z nejznámějších vedlejších produktů budování F2F sítí je Freenet (pozor – nezaměňovat s lokálními poskytovateli internetu s podobnými názvy). Přestože software Freenetu používá současnou infrastrukturu internetu, jako jsou poskytovatelé a jejich obecně užívaný přístup k síti, snaží se sám co nejvíce izolovat od klasického webu. Avšak Freenet nepoužívá jen metody „darknetu“, jako je například výměna informací mezi jednotlivci, ale zahrnuje i množství jiných sítí a v rámci těchto sítí lze nalézt konvenční webové stránky (tzv. freesites). Také obsahuje diskusní fóra a e-mailový systém, který je od webu izolován.

Ochutnávka ze skrytého webu
I v případě, že nemáte nainstalovaný speciální software, můžete získat přístup k části „deep webu“ – přes speciální webové portály a vyhledávače.

oaister.worldcat.org
Z iniciativy univerzity v Michiganu můžete díky projektu OAIster (vyslovuje se „Oyster“) prohledávat metadata o dokumentech z více než 400 serverů společností na celém světě: jedná se o knihovny, výzkumné materiály, odborné časopisy a podobné zdroje. OAIster lze také použít pro přístup k přibližně 18 milionům údajů, což může být užitečné například pro vědce.

scirus.com
Neuvěřitelně výkonný nástroj pro výzkum: index vědeckého vyhledávače Scirus obsahuje přibližně 440 milionů záznamů – vše od obrázků a článků v časopisech až po informace na webových stránkách.

deepwebresearch.info
Autor Marcus P. Zillman používá „deep web“ k sestavení sbírky odkazů na články, technickou dokumentaci, fóra a videa. Obsah katalogu je komplexní, ale poněkud nepřehledný.

Louvre.fr
Internetové stránky muzea samozřejmě nejsou součástí „deep webu“. Když ale kliknete na »Collections« a poté na »Database«, získáte přístup k databance výstav, které Google nemůže najít.

Tvůrce Freenetu byl motivován snahou vytvořit síť v rámci sítě, ve které by uživatelé mohli zůstat v anonymitě a která by postrádala cenzuru jakéhokoli druhu a umožnila i podporovala svobodu projevu. Tato síť byla navržena tak, aby umožnila lidem v problematických zemích výměnu materiálu, aniž by se museli obávat represálií ze strany státu. Síť funguje pouze v tzv. privátním režimu, ve kterém si uživatelé vybudují cílené kontakty s ostatními. Veškerá komunikace je šifrována a navíc mezi dvěma partnery neprobíhá přímo. Jinak řečeno: toky dat jsou směrovány prostřednictvím počítačů ostatních uživatelů Freenetu, což je podobný princip, na kterém fungují P2P sítě. Takže pro „vládní čmuchaly“ je velmi obtížné číst a sledovat komunikaci jednotlivých uživatelů. Nezávislé webové stránky (freesites) jsou sice méně privátní než výměny, které probíhají v rámci v tajných skupin, ale pro běžné vyhledávače viditelné nejsou. Existují totiž pouze v rámci sítě Freenet a k běžnému internetu nejsou připojeny.

Darknet by se rozvíjel rychleji, pokud by k němu byl snadnější přístup.

Billy Hoffman, HP Security Labs

Freenet se za ta léta rozvinul a rychle vyrostl. K dispozici je i adresář volně dostupných nezávislých stránek, tzv. „Linkageddon“. Tento seznam ale není prohledávatelný, takže uživatelé Freenetu musí procházet netříděnou verzi. To je může vést z jednoho extrému do jiného: znamená to, že všudypřítomný pornografický materiál se například nachází hned vedle stránek nabízejících pirátské kopie softwaru. Lze zde nalézt i stránky, které pseudovědecky omílají rasistické teorie, a hned vedle servery poskytující informace o útisku Tibeťanů. Smutným důsledkem zdejší svobody je, že vzhledem k tomu, že tvůrci Freenetu nepřijali žádná opatření proti přítomnosti očividně nezákonného obsahu, lze zde narazit i na neakceptovatelné obsahy v podobě dětské pornografie.

Darknety bez temných aktivit

Podle Billa Hoffmana a Matta Wooda, kteří pracují ve výzkumném oddělení softwarového gigantu Hewlett Packard (HP), však darknety nepodporují jen nezákonné činnosti. Před dvěma lety představili novou část darknetového softwaru s názvem „Veiled“ (Zahalený). „Jsme přesvědčeni, že darknety by byly daleko rozšířenější, kdyby neexistovaly překážky v přístupu, jako je stahování, instalace a konfigurace,“ říká Billy Hoffman. Podle něj by také byly legální aplikace snadněji vyhledatelné a rychleji přístupné, pokud by byly darknety dostupné pro více lidí. Například když výzkumníci vytvářeli software „Veiled“, usilovali o variantu stránek Wikileaks, která by měla základ v darknetu. Zatím operátoři Wikileaks spoléhají na konvenční webové servery, které jsou snadno napadnutelné pomocí právního či politického tlaku. Ale pokud by dokumenty byly šířeny přes decentralizovanou a organizovanou síť darknetu, pak by oponenti stránek Wikileaks byli nuceni bojovat bitvu, která se nedá vyhrát. A to i proto, že dokumenty kolující po darknetu nejsou uloženy jen na několika serverech, ale jsou různě po částech distribuovány všem uživatelům darknetu. Jedná se o stejný princip, z kterého vychází Freenet. Vědci z HP chtějí, aby se darknet zjednodušil a z hlediska přístupu se spoléhal i na konvenční prohlížeče. „Veiled“ také funguje na zařízení, jakým je iPhone, a to bez nutnosti instalace a složité konfigurace. Samozřejmě že je kompatibilní s počítači, které běží na Windows, MacOS nebo Linuxu. Na první pohled se internetový prohlížeč „Veiled“ jeví jako méně schopný než plnohodnotná část darknetu, ale přitom obsahuje všechny jeho důležité funkce, jako je šifrování dat nebo chatování mezi účastníky.

Ochutnávka ze skrytého webu

Onion routing

V současné době pouhý prohlížeč pro přístup do „deep webu“ nestačí. Také je potřeba doplněk pro anonymizaci aplikace s názvem „Tor“, který může být do Firefoxu instalován během několika sekund. Tor podporuje tzv. onion routing, což je složitá anonymizační technika, která přepravuje data prostřednictvím řady stále se měnících a šifrovaných proxy serverů. Tento systém se používá také v darknetu. Až doposud se to vše zdá jednoduché, ale teprve zde lze narazit na zádrhel: darknet neobsahuje klasické URL adresy. Abyste se dostali na požadované webové stránky, musíte zadat zvláštní kombinaci písmen a čísel, následovanou příponou ».onion«. Důležité ale je, že tyto adresy se neustále mění, a přístup k vybraným zdrojům je tak pokaždé „jiný“.

Hoffman a Wood software „Veiled“ důkladně zdokumentovali, což by mělo motivovat ostatní programátory, aby jejich práci napodobovali. Ačkoli je ale tento software chytrý, vědci z HP ho nechtějí zveřejnit. Důvod: Zaměstnavatelé výzkumných pracovníků vznesli proti takovému kroku právní námitky. Nicméně na internet nahráli prezentaci, která je natolik informativní a podrobná, že by podle Hoffmana ostatní programátoři neměli mít problém vytvořit klon tohoto softwaru.

Deep web: Větší než WWW

Deep web je pro vyhledávače a jejich uživatele neviditelný, ale z hlediska způsobu jeho organizace je zcela odlišný od „darknetu“. Odborníci také odhadují, že je více než tisíckrát větší než konvenční internet, který je nazýván „povrchový web“. Výraz „deep web“ odkazuje na informace uložené v obrovských „databankách“, jejichž obsah nelze získat pomocí známých vyhledávačů. K informacím se dostanete pouze tehdy, pokud do speciální databáze odešlete dotaz a získáte potřebný „odkaz“. Ten je ale dynamicky generovaný, takže si s ním neporadí ani běžně známé vyhledávače (Bing, Google, Yahoo…). Navíc také „deep web“ obsahuje servery, které svůj obsah před vyhledávači (respektive jejich prohledávacími roboty) zamykají – a to buď pomocí parametru pro robota, nebo přímo nutností se přihlásit. 

Každý provozovatel webové stránky může totiž určit, zda, případně které části jeho webových stránek se mohou objevit v indexech vyhledávačů. Pokud webová stránka roboty vyhledávačů blokuje, její informace se v seznamu výsledků přímo neobjeví, ale i přesto lze najít desetitisíce stránek, které odkazují na její online služby. Za normálních okolností by tedy takovýto web byl umístěn přímo v horní části seznamu výsledků, ve skutečnosti ale mají vyhledávače tohoto světa v této oblasti velké slepé místo a běžným uživatelům ukazují jen malou část toho, co web skutečně obsahuje.

Zjednodušenou ukázkou, jak tento systém funguje, mohou být knihovní katalogy. Tyto seznamy knih a časopisů jsou obvykle uloženy na běžných webových serverech, ale jsou přístupné pouze po přihlášení, což vyhledávačům zabrání ve sběru dat. Vše, co tedy získáte, je fakt, že daná služba existuje, ale pro vás jsou její data nedostupná. Totéž platí například i pro sběr údajů o letech, speciální lékařské informace nebo databanky produktů.

O tom, že tento stav ale nemusí být finální, nás nedávno přesvědčil Gogole. Díky koupi firmy ITA software, která se specializuje na vývoj softwaru pro vyhledávání tarifů letenek, vyřešil problém, jak získat informace o letech. V rámci USA mohou uživatelé Googlu nyní pokládat vyhledávací dotazy typu „Jaký je nejlevnější let z New Yorku do Las Vegas?“. I tak ale zůstává většina informací z „deep webu“ běžným uživatelům nedostupná. A nic na tom nezmění ani specializované vyhledávače, jako například BrightPlanet, které vám (za poplatek) část informací zpřístupní…

Zajímavosti ze světa IT v e-mailu

Stačí odeslat svoji e-mailovou adresu


Odesláním formuláře souhlasíte se zpracováním svých osobních údajů a užitím pro marketingové účely vydavatelství Burda Praha, spol. s.r.o.

Předplatné / nákup chipu Digitální edice chipu Aktuální vydání