Menu
CHIP Speedtest

Facebook: „Lajkování“ na plný úvazek

12.04.2012 10:26 | Redakce Chip
Fenomén sociálních sítí ovládl svět. Kdo není součástí komunity, stává se automaticky vyvrhelem. Ne, že by informace vašich přátel na Facebooku (FB) byly samy o sobě ve většině případů revoluční, jsou však tmelem, který spojuje virtuální duše a mohutně přesahuje i do hospod a dalších oblíbených diskuzních prostředí tvoříc základ verbální komunikace. Kde je však rozumná hranice mezi zdravým zájmem a chorobnou závislostí? Lze v tomto ohledu paušalizovat?

Podle mnohých odborníků ano – nedávná studie vědců z University of Chicago Booth například dochází k závěru, že nutkání kontrolovat svůj účet na FB či Twitteru překonává mimo jiné touhu po alkoholu či tabáku (http://www.telegraph.co.uk/health/healthnews/9054243/Facebook-and-Twitter-more-addictive-than-tobacco-and-alcohol.html). Navíc neuspokojení této potřeby údajně zvyšuje míru bažení a činí vtíravou obsesi hůře zvladatelnou.  Síla vůle se prý neustálým odříkáním v průběhu dne oslabuje a nepodlehnout je úkol vpravdě Sisyfovský. Tolik k výzkumu vedenému Dr. Wilhelmem Hofmannem. 

Menší zádrhel člověk shledá až v okamžiku, kdy zjistí, že jiné studie (například vědců z Catollica-Lisbon School of Business and Economics) v otázce kontrolování a odolávání závislosti tvrdí pravý opak – podle nich se odříkáním dokážeme „vycvičit“ a touha v čase klesá. Osobně se přikláním právě k této variantě, a to především na základě empirické kontemplace – potřeba podívat se na novinky svých přátel, prohlédnout si fotky před zrcadlem se špulících dam a sám si pohladit ego nějakou nesmírně moudrou větou, jíž pochválí veškerá Facebooková inteligence, opravdu ztrácela na intenzitě, až praskla jako průs…, pardon, nesrovnalosti na naší politické scéně.

Hlavní motivace? Může jí být produktivita

Možná se tážete, jaký má člověk vlastně důvod Facebook rušit. Alternativ je nepřeberně, jednou z hlavních variant je však zkrátka to, že Zuckerbergův behemot výrazně snižuje produktivitu. Ono virtuální voyeurství na nejednoho uživatele působí jako vábnička na jelena v říji a každý letmý pohled člověk hradí valutou z nejtvrdších: časem. Lze přitom kvantifikovat potenciální přínosy a negativa plynoucí z pozice FB všeználka, tedy toho, kdo má přehled o všem, co se v jeho okruhu jeho přátel (i nepřátel) na webu děje? Při znalosti všech proměnných snad, z patra vám takový seznam plusů a mínusů ovšem odříká málokdo.

Podívejme se proto raději na fakt v podobě výsledků dalšího průzkumu (http://www.telegraph.co.uk/technology/news/8235302/Facebook-generation-suffer-information-withdrawal-syndrome.html). Ten sledoval abstinenční příznaky dobrovolníků, jimž byl zamezen přístup nejen k sociálním sítím, ale i dalším technologiím jako je PC, mobilní telefon, rádio či televize. Testovaní jedinci popisovali pocity podobné těm, které při odvykání prožívají kuřáci či drogově závislí. Slova jako úzkost, deprese, zloba či pocit osamocení se v odpovědích ocitají s železnou pravidelností a jen potvrzují evidentní analogii závislostí a s nimi spjatých deprivací. Tzv. FAD (Facebook Addiction neboli Závislost na Facebooku) tedy s největší pravděpodobností není jen dalším moderním buzzword a sami se možná zděsíte vlastních emočních pochodů spjatých s odloučením od vašeho lajkovaného alter ega.

Chcete pomoct? Zvládnete to sami

Jakkoli nezvyklá může se zdát návštěva odborníka s autodiagnostikovanou FAD, v některých případech rozhodně není od věci. Stejně jako oheň, jsou také komunikační technologie z těch, které z dobrého sluhy někdy metastázují a jako parazit vystřižený ze sci-fi kontrolují jednání bývalých pánů. Jelikož jsme však časopis o technologiích, rozhodně zde neodkážeme na psychologickou ambulanci . V hledání léku na síti sítí však naše zraky ulpěly na nejednom zajímavém odkazu, které stojí alespoň za zběžné pročtení:

http://www.healthism.com/articles/facebook-addiction (obecné informace o symptomech a léčbě FAD)

http://faceanonymous.com/  - zajímavý komunitní experiment zaměřený na vzájemné podpoře při snižování počtu přihlášení na Facebook. Vychází z principu, že když si uvědomíme, kolik času na FB vlastně trávíme, budeme aktivně směřovat k jeho krácení.

Poměrně snadným řešením závislosti v rozpuku je rovněž přímá blokace URL (ať už jde o FB, Twitter či jakoukoli jinou stránku), jíž lze dosáhnout například změnou v nastavení vašeho směrovače nebo přesměrováním konkrétního URL v souboru Hosts – platí pro Windows XP, Vista i 7 - který naleznete v adresáři C:WindowsSystem32driversetc. Nejprve odeberte atribut „pouze pro čtení“, abyste mohli soubor uložit. Následně jej otevřete v textovém editoru (např. Poznámkový blok) – uvidíte příklady syntaxe. Proto chcete-li například zamezit přístupu na stránky Facebooku, přidejte na konec následující řádky (a všechny další, které uznáte za vhodné):

   127.0.0.1 www.facebook.com
   127.0.0.1 login.facebook.com
 

Poté restartujte PC. Při pokusu o přístup na stránky by měl prohlížeč volání automaticky (nehledá se překlad prostřednictvím DNS) zobrazit prázdnou stránku. Problém této metody je ovšem ten, že jí lze snadno zvrátit, navíc je občas hlášena jako nefunkční v browseru Google Chrome. Spousta nástrojů, které se tváří sofistikovaně však činí právě toto, jen u toho nadělá mnohem větší paseku. Možností je také využití rodičovských filtrů (např. toho integrovaného přímo ve Windows), v rámci výraznější potřeby restrikce však doporučujeme využít k blokaci např. známého, přece jen to jinak může svádět alespoň k nakouknutí.

Jak byste postupovali vy? Máte tip na kvalitní blokační nástroj či postup? Víte jak sociální sítě využívat lépe a produktivněji? Podělte se s ostatními.

Zajímavosti ze světa IT v e-mailu

Stačí odeslat svoji e-mailovou adresu


Odesláním formuláře souhlasíte se zpracováním svých osobních údajů a užitím pro marketingové účely vydavatelství Burda Praha, spol. s.r.o.

Předplatné / nákup chipu Digitální edice chipu Aktuální vydání