Menu
CHIP Speedtest

Jaderné elektrárny

16.06.2011 08:29 | Redakce Chip
Jaderné elektrárny
Zdroj v elektrárně nám potvrdil, že dodatečně přidávaný hardware a nový software zvyšují pravděpodobnost poruchy – a tím i riziko nehody.

Již od nehody v Černobylu se mu spí mnohem hůře. Po tom, co se stalo v elektrárně Fukušima, už ví, že klid je pryč. „Cítíte zodpovědnost,“ říká Chipu informátor. Muž pracuje v oblasti vývoje technologií pro jaderné elektrárny. Více o něm napsat nemůžeme. Jeho tvrzení je značně znepokojující.

Jaderné reaktory po celé Evropě jsou neustále vylepšovány – původně zastaralá technika je vyměňována za novou. Po neštěstí ve Fukušimě se rozběhla debata o tom, zda jsou reaktory skutečně bezpečné. Odborník vysvětluje: „Pokud zkombinujete staré a nové technologie, je to to nejhorší, co můžete udělat. Pravděpodobnost poruchy tím rapidně stoupne.“ Souhra hardwaru se softwarem musí být nekompromisně stabilní.

Riziko „nekompatibilních systémů“

Nahrazování starých komponent novými je velmi riskantní. Představte si, že byste do staré Škody 120 (pochází z roku 1978, stejně jako třeba první reaktor v jaderné elektrárně Dukovany) chtěli dát moderní motor z aktuálních automobilů. Šikovný technik by to nejspíš zvládl, riziko nekompatibility je však velmi vysoké.

Ne všichni ale s touto teorií souhlasí. Jiný technik, který testuje software, nám vysvětluje, že pravděpodobnost softwarové chyby je naprosto minimální. Zároveň přiznává, že jsou případy, kdy se software chová jinak, než se očekává. Současné požadavky na software, jeho testování a ověřování jsou však na špičkové úrovni – na takové, jaká nebyla nikdy v minulosti. Nový software tedy přináší především vylepšení.

Dodavateli jsou největší profesionálové ve svém oboru. Jedná se o firmy jako Areva, Westinghouse nebo Rolls-Royce. Jejich testovací kritéria jsou na velmi vysoké úrovni. Pokud se najde chyba, prakticky nikdy se nenachází v systému.

Riziko „slepých míst“

Mnohem nebezpečnější než konstrukční nebo programové chyby jsou takzvaná „slepá místa“ v řízení, vysvětluje nám vývojář. Slepé místo vzniká tehdy, když se vymění komponenty, o kterých software neví. Software pak nové komponenty vůbec nevidí a nemůže je sledovat, kontrolovat ani ovládat. To je velmi nebezpečné.

Rizika
Riziko „nedostatku odborníků“
V západní Evropě je zoufalý nedostatek studentů, kteří si po maturitě vybírají vysokou školu se zaměřením na jadernou fyziku. Již brzy tedy bude nedostatek odborníků na atomovou energii.

Riziko „nekompatibilních systémů“
Když se stará technologie zaměňuje za novou, může dojít k problémům. Nové systémy se musejí důkladně testovat.

Riziko „analogové techniky“
Analogové součástky už někdy nejsou dostupné, proto se přechází na digitální techniku. Přesně proti pravidlu, ať se nemění nic, co funguje.

Nicméně k problémům by nemělo dojít. Elektrárna má tolik bezpečnostních systémů, že jakýkoliv problém vede k zastavení štěpné reakce. Každá přestavba navíc podléhá schválení Státního úřadu pro jadernou bezpečnost. Každá část je posuzována nezávislými institucemi.
Tlaky na modernější systémy jsou u jaderných elektráren po celé Evropě stále silnější. Řada elektráren funguje na analogových systémech. Ty by se průběžně měly měnit na systémy digitální. Nic na tom nemění ani známý a ověřený fakt, že by se nemělo měnit nic, co perfektně funguje. Navíc přechod na digitální technologii bude velmi drahý. Energetické společnosti po celé Evropě mají své akcionáře, kteří by raději viděli své dividendy než faktury za drahý přechod od analogu k digitálu. Přechod by měl být přitom hotový zhruba do pěti let.

Řešení: Perpetuum mobile

Jsou státy, které uvažují o úplném skoncování s jadernými elektrárnami. Vědci však pokračují ve vývoji jaderných reaktorů. Během příštího desetiletí by se mohly objevit reaktory čtvrté generace. Čím jsou výjimečné? Měly by dokázat vytvořit více paliva, než se v nich spotřebuje. Hloupost? Kdepak. Vezme se uran 238 a štěpnou reakcí se přemění v plutonium. Vytvoří se tak energie, zároveň však dostaneme ono plutonium, které je v jiných typech reaktorů opět použitelné jako palivo. V Rusku i Francii již ověřili, že tento postup funguje. Současné reaktory totiž z uranu využijí jen 1–2 % energie a pak je uložen jako „vyhořelé palivo“. Právě čtvrtá generace reaktorů by mohla toto palivo ještě znovu využít. Tím bychom se zbavili mnoha problémů. Staré palivo by poskytlo ještě velké množství energie a přeměnilo by se na materiál, který svou radioaktivitu ztratí velmi brzy, a nebude tedy nebezpečný.

Reaktorů čtvrté generace je však několik typů a prozatím není jasné, který z nich se uchytí. Největší prioritou by měla být bezpečnost jaderných elektráren. Budiž nám Fukušima odstrašujícím případem, ze kterého jsme se mohli poučit.

Zajímavosti ze světa IT v e-mailu

Stačí odeslat svoji e-mailovou adresu


Odesláním formuláře souhlasíte se zpracováním svých osobních údajů a užitím pro marketingové účely vydavatelství Burda Praha, spol. s.r.o.

Předplatné / nákup chipu Digitální edice chipu Aktuální vydání