Menu
CHIP Speedtest

Jaký je Mac OS X?

18.06.2011 10:35 | Redakce Chip
Jaký je Mac OS X?
Chtěli byste užívat Maca?

Pro běžného uživatele osobních počítačů, nechce‑li zápasit s Linuxem, je Mac OS X jedinou jinou možností namísto Windows. Je to systém určený výhradně pro počítače Mac (od firmy Apple), které mají v USA podíl asi 10 procent, u nás však pouhé dvě procenta.

Mac OS X lze právoplatně a bez potíží nainstalovat právě jen na počítače Mac (přesto se někteří zabývají tím, jak jej nainstalovat i na jiná PC). Windows zato lze nainstalovat i na Macy — obvykle se instalují vedle Mac OS X, a Apple to podporuje. Je v zájmu jeho zákazníků, aby na Macu neměli odříznutu žádnou možnost. Apple k tomu dodává pomůcku „Boot Camp“.

Windowsovské ovladače pro váš Mac a windowsovský ovládací panel Boot Camp je obsažen na instalačním DVD Mac OS X, anebo si při přípravě instalace Windows nástrojem Boot Camp Assistant stáhnete od Applu čerstvé (a vypálíte na CD) — vše se nabídne a udělá samo.

Windows v okně Parallels Desktop
Windows v okně Parallels Desktop

Pak si můžete vybrat, který systém spustíte — buď ten, nebo onen. Anebo lze Windows provozovat uvnitř Mac OS X ve stroji virtuálním.

Apple, na rozdíl od Microsoftu, dodává počítače a systém jako jeden celek. Z toho plyne, že na Macu neřešíte pro svůj počítač ovladače — dodaný Mac OS X podporuje všechna zařízení, která v počítači máte. (Ovladače anebo nějaký ovládací software ovšem budete potřebovat k neapplovským zařízením dokoupeným zvlášť.)

Jestliže se někdo rozhodne pro Maca, podstatnou součástí jeho důvodů je právě Mac OS X, který však nelze oddělit od celku — od počítače Mac. Kupuje‑li někdo Maca, kupuje ucelené řešení, jehož smyslem a účelem je, že „prostě chodí“. To je krédem Applu.

Microsoft spolu s hlavními výrobci PC by také byli rádi, aby zakoupená PC prostě chodila. Nakolik se jim to při té změti stovek modelů a hardwarových provedení daří, to jistě víte z vlastní zkušenosti.

Výkon Mac OS X

Současný Mac OS X je již systémem 64bitovým. Uvnitř se skrývá léty vyzrálý Unix větve BSD, nazvaný Darwin; ten je dokonce open­‑source. Je výkonnější, ale i úspornější než Windows a není třeba jej tak často restartovat, aby se výkon obnovil.

Když Laptop měřil Geekbench pod Mac OS X a pod Windows 7 na témže MacBooku Pro, naměřil 3543 pod Mac OS X, ale jen 2789 pod Windows. Oproti „srovnatelnému“ Dellu naměřil také rychlejší náběh systému a mnohem rychlejší probuzení ze spánku.

Mac OS X vydržel na dotyčném MacBooku Pro 6 hodin a 13 minut v jejich testu výdrže na baterii. Windows 7 na tomtéž MacBooku Pro vydržela jen 4 hodiny a 50 minut.

Údržba Mac OS X

Dlouholetí uživatelé Mac OS X tvrdí, že prý nepodléhá „zanášení“ systému jako Windows. Jenže co je doopravdy to pověstné zanášení…? I Windows lze před zanesením uchránit a udržet instalaci po léta svižnou, jen to vyžaduje poměrně dost odborné zásahy do systému po instalaci většiny aplikací a nástrojů. Anebo nic neinstalovat… (Po každé instalaci je potřebí prohlédnout, čeho samospouštění se nastavilo, a vše nutně nepotřebné nemilosrdně zakázat.)

Zdá se, že Mac OS X na to tolik netrpí, ale možná to spočívá hlavně v tom, že do něj lidé zpravidla tolik nesmyslů neinstalují. (Jelikož pro Mac je těch nesmyslů méně?) I na Macu se mohou určité procesy pro aplikace spouštět spolu se systémem anebo s přihlášením uživatele; možná je méně zvykem činit tak bez jeho vědomí a souhlasu… snad to bez souhlasu ani nejde. (Ovšem když vás instalace vyzve, abyste zadali své heslo, aby mohla provést „potřebné úpravy“, tak jí to heslo dáte…)

Mac OS 10.6 (Snow Leopard) se v zásadě udržuje sám. Nemusíte pouštět žádné čištění nebo defragmentaci. Jen je dobré nechat na disku 10—20 % volna; to však platí pro Windows rovněž.

Nastavení

„Návrat v čase“ v Time Machine
„Návrat v čase“ v Time Machine

V Mac OS X řada vymožeností prostě chodí. Chcete‑li mít svou uživatelskou složku celou zašifrovanou, povolíte FileVault. Nic přitom neřešíte, jen to, abyste si zapamatovali heslo. Chcete‑li zálohovat (pomocí Time Machine), určíte jen, na který disk. Ono to prostě chodí a zálohuje se všechno. Musíte ovšem mít další disk, například do domácí sítě zapojit Time Capsule (lze přes ní také sdílet tiskárny).

Tu a tam však něco nenastavíte, že to zkrátka nejde. Například změnit vzhled a velikost ukazatele myši… (Nepočítáme‑li možnost zvětšit jej v universálním přístupu na kostičkovanou obludu.) Nebo lépe vyladit jeho akceleraci.

Tu a tam něco, co byste rádi, nastavíte jen nějak obskurně, způsobem, který jste vygooglili, jako superuser v unixovém terminálu, někdy i pomocí nedokumentovaných hodnot: například hibernaci („bezpečné usínání“) na stolním Macu; v běžných preferencích nabízejí safe sleep jen MacBooky. (Nedokumentovanými hodnotami ji máte nastavit, užíváte‑li zároveň šifrování FileVault včetně zabezpečení virtuální paměti, a dozvíte se to jen náhodným vygooglením.)

### Page Break ###

Jak se ovládá?

Klávesnice MacBook Pro; řadu zkratek budete potřebovat.
Klávesnice MacBook Pro; řadu zkratek budete potřebovat.

Způsobu ovládání určitého systému čelí jeho uživatel každou minutu. „Laik“ zpravidla hledá nějakou cestu ke svému cíli a je rád, když se mu podaří. Na Mac OS X by neměl mít potíže. Jako by je neměl mít ani ve Windows.

Jiným případem je uživatel vyspělý, pokročilý (anglicky power user). Od uživatele laického se liší tím, že mu nestačí najít nějakou cestu — on si žádá cesty efektivní. Pak je pro něj grafické uživatelské rozhraní Mac OS X něčím docela jiným než Windows. Zdánlivá podobnost klame! Pro vyspělého uživatele je Mac OS X překvapivě složitější než Windows…

Vysvětleme si pojmy: složitý oproti jednoduchému sestává z více pomyslných rovin, pojmů, konceptů. Složitý nemusí být nutně obtížným, jestliže uživatel složitost zvládne. (Jednoduchý nemusí být nutně snadným, jestliže řešení jednoduché není efektivní.)

Ve Windows víceméně vystačíte s Alt­‑Tab a s minimalizací oken; s panelem u spodu stránky, a tak podobně. Mac OS X je odhadem zhruba dvakrát složitější: okna jsou pojmem dosti odděleným od aplikací. Aplikace může běžet, a nemít otevřeno žádné okno. (Přísně vzato je to ve Windows také možné, ale není to zvykem.) Když zavřete poslední okno aplikace, nezavřete tím aplikaci. Chcete‑li zavřít aplikaci, musíte zavřít aplikaci (z menu, nebo klávesovou zkratkou). Když se přepnete na běžící aplikaci (Cmd­‑Tab), která nemá otevřeno žádné okno, samo se pro vás neotevře — to je váš problém, musíte si je otevřít: nejspíše z menu, klávesovou zkratkou nebo kliknutím na ikonu aplikace dole v doku.

Okna můžete minimalizovat, ale tím je jakoby odkládáte, že je zrovna nepotřebujete. Přepnete‑li se na aplikaci, neobnoví pro vás minimalizovaná okna (obnoví některé minimalizované okno, podržíte‑li před puštěním klávesy Cmd klávesu Alt; na Macu zvanou Option).

Exposé ukáže náhledy otevřených oken
Exposé ukáže náhledy otevřených oken

Namísto minimalizace můžete všechna okna aplikace schovat (klávesovou zkratkou nebo z menu). Z obrazovky prostě zmizí. Ale budou otevřená a viditelná, když se na aplikaci zpět přepnete Cmd­‑Tab; to mimochodem přepíná mezi běžícími aplikacemi, nikoli mezi otevřenými okny. Někdy je to lepší — vždy se dostanete na to otevřené okno, se kterým jste v aplikaci pracovali naposledy. Ale nepřepnete se tak mezi různými okny téže aplikace… na to jsou způsoby zase jiné…

Třeba funkce Exposé — stiskem k tomu určené funkční klávesy se obrazovka pokryje náhledy všech otevřených oken — i těch minimalizovaných. Pak si kliknutím vyberete. Kombinace s jiným tlačítkem ukáže jen všechna okna právě zvolené aplikace (nebo toho docílíte tak, že podržíte její ikonu v doku). Spolu s jiným tlačítkem se na chvíli odsunou všechna okna s plochy, abyste se snadno dostali k ikonám na ploše.

Dá se to, ale potřebných kombinací a triků na efektivní pohyb v Mac OS X je mnohem více, než s kolika běžný člověk snadno vystačí ve Windows.

Neaktivní okna

Jestliže dosud popsané ovládání je sice složitější, leč zvládnuto uživatelem může být považováno za efektivní, nyní zmiňme nepominutelný prohřešek Applu proti zásadám uživatelského rozhraní, který porušuje zásadu konsistence i zásadu efektivity:

Kdysi dávno v Applu rozhodli, že vždy jediné okno bude aktivní, a jen aktivní okno bude reagovat na akci uživatele. Neaktivní okno musí uživatel nejprve aktivovat — vedle jiných možností (přepnutím na aplikaci) může kliknout kamkoli dovnitř okna, aniž okno na toto první, aktivační kliknutí jakkoli odpoví. Apple byl k tomu veden chvályhodným úmyslem nemást uživatele. Kdysi dávno snad oprávněným. A kdysi dávno snad prvním uživatelům tehdy úžasných myší a grafických rozhraní nevadilo, že si kliknou jednou navíc…

Dnes se v Mac OS mnoha způsoby porušuje zásada, že neaktivní okno nereaguje, ale pro podstatnou část kliknutí levým tlačítkem se dodržuje. Ne však pro všechna! Jen pro některé části oken a některé prvky, zatímco jiné reagují i na kliknutí první. I ty, které na první kliknutí nereagují, obvykle reagují na kliknutí tlačítkem pravým, a někdy dokonce i na potažení tlačítkem levým — jen na kliknutí ne.

Když něco přetáhnete do okna, okno obsah přijme, ale neaktivuje se tím. Takže vlastně reaguje­‑nereaguje.

A je neuvěřitelně protivné, když si na velkém monitoru vyskládáte okna aplikací vedle sebe — a nemůžete toho naplno využít, jelikož na první kliknutí do jiného okna se — většinou, ale ne vždy — nic nestane.

Je v tom dokonalý zmatek, který by vystihlo jen pojmenování mnohem jadrnější, a zůstává rozum stát nad tím, že to při nějakém uživatelském testování v Applu dosud neodhalili; anebo možná dávno odhalili, ale kdovíproč usoudili, že dnes už se s tím nedá nic dělat. Anebo si myslí, že v rámci „filosofie“ Macu je to takhle v pořádku…

Přitom dokonce existuje možnost podržet klávesu cmd a klikat do neaktivních oken na pozadí, a ty pak na to obvykle reagují, a hned, a přitom zůstanou na pozadí — neaktivní. Proto obvykle reagují tlačítka, ale už ne třeba textová pole…

Není, co byste kde v systému změnili, nastavili. Není doplňku, který by to napravil. Jsou jen pomůcky (jako Zooom/2), které dokáží okno pod myší samy aktivovat, když se nad ním na okamžik zastavíte. Mají řadu nepříjemných vedlejších účinků a s řadou aplikací nejsou dobře slučitelné.

### Page Break ###

Stojí Mac OS X za to?

Za Mac OS X v zásadě platíte v ceně Maca, oddělit jedno od druhého nejde; samostatná cena Mac OS v Apple Store je vlastně jen symbolická. A neřešíte žádné Home Premium nebo Starter nebo Ultimate. Mac OS je prostě Mac OS — dostanete všechny jeho funkce.

MacBook
MacBook

Takže otázka spíš zní: stojí Mac za to? Jejich ceny jsou dosti vysoké, a výběr možná omezenější, než by být musil. Základní MacBook stojí nejméně přes 23 tisíc. Má malý displej, Intel Core 2 Duo na 2,4 GHz a grafiku s 256 MB sdílené paměti; disk 250 GB. Má velký, vícedotykový trackpad přímo podporovaný v Mac OS X; mají jej všechny MacBooky. Získáte možnost provozovat Mac OS X — se všemi zmíněnými výhodami i nectnostmi. A o Time Machine lze prohlásit, že je k nezaplacení. Ale stejně — dáte proto 23—24 tisíc za nepříliš výkonný notebook s malým displejem a s malým diskem?

Nabídka modelů Applu je úmyslně omezená. Apple rozhodl za vás, že kdybyste chtěli MacBook s displejem alespoň 15″, určitě v něm potřebujete čtyřjádrový Intel Core i7 a určitě chcete výkonnou diskrétní grafiku s přepínáním na integrovanou (pro úsporu spotřeby). Jenže takový MacBook Pro stojí už přes čtyřicet tisíc. Bude mít pokrokový Thunderbolt; ale třeba nepřečte blu­‑ray; to zatím žádný Mac.

Apple se snaží dodávat vyladěné systémy, které prostě chodí. A dobře ví, jak těžce si běžný zákazník vybírá ze stovek a stovek modelů, tak se mu to snaží usnadnit. Ale co by se stalo, kdyby základní bílý MacBook byl ještě v provedení patnáctipalcovém? Jenže stejně by pak stál nejméně třicet tisíc, a jaký jiný notebook si za to můžete pořídit?

Macy nejsou přímo srovnatelné s notebooky pro Windows. Vždy lze vypíchnout nějakou dílčí vlastnost, i kdyby to byla jen úroveň zpracování a baterie s vysokou životností i výdrží. A mají možná nejčistší displeje na trhu. Těžko takové jednotlivosti vyčíslit. Těžko vyčíslit Time Machine v Mac OS X, nebo nestarání se o ovladače a o údržbu.

Jenže příplatek za to si dovolí jen ten, kdo si při koupi počítače může říci: dobře, já si těch deset, dvacet, třicet tisíc navíc přihodím. Ostatním zbývají Windows, a komu se nelíbí, ten se může vrtat v Linuxu.

(Piráti se krom toho mohou pokusit o hackintosh, ale to už ani v nejmenším není bez starostí o ovladače a o aktualizace…)

Zajímavosti ze světa IT v e-mailu

Stačí odeslat svoji e-mailovou adresu


Odesláním formuláře souhlasíte se zpracováním svých osobních údajů a užitím pro marketingové účely vydavatelství Burda Praha, spol. s.r.o.

Předplatné / nákup chipu Digitální edice chipu Aktuální vydání