V polovině minulého století si IT společnosti kladly zásadní otázku, kam zaznamenávat výsledky svých výpočetních operací. Konstruktéři IBM se na ní rozhodli hledat odpověď v nové technologii – magnetické pásce. Ta byla dosud používána pro zachycení zvuku a slibně vypadalo i její použití pro velké počítačové systémy. Bohužel pásky nebyly dostatečně pevné. Velké kotouče s páskami poháněly silné motory, které se rychle rozjížděly i zastavovaly, takže se páska často přetrhla.
Právě tento problém se konstruktéři IBM rozhodli řešit a 21. května 1952, když společnost uváděla na trh první komerční počítač s názvem IBM 701, představili i úložný systém, jenž znamenal přelom ve využití magnetické pásky. Problém s přetrháváním pásky vyřešili „vakuovým sloupcem”, který mírně natahoval část pásky. Vytvářel tak vlastně jakousi vyrovnávací paměť, díky níž se páska dokázala vypořádat s náhlými starty a zastaveními. Inovace se rozšířila napříč odvětvím a odstartovala moderní éru výpočetní techniky.
Magnetická páska se využívá dodnes. Na moderní pásky LTO (Linear Tape-Open) páté generace se ovšem vejdou až 3 TB dat (1,5 TB nekomprimovaně). Pásky v roce 1952 měly kapacitu 2,3 MB. A snížila se samozřejmě i hmotnost páskových jednotek. Zatímco v roce 1952 používalo páskové systémy jen 16 společností, dnes je to as 82 procent ze všech amerických společností.
