Menu

Počítače za dob ČSSR

01.01.2010 00:00 | Redakce Chip
Dvacet let uteklo jako voda. V současné době jsou počítače všude kolem nás, jsou součástí našeho života. Jaká ale byla „počítačová“ realita za dob ČSSR? Chip vás provede nedávnou historií.

Počítače za dob ČSSR

Dvacet let uteklo jako voda. V současné době jsou počítače všude kolem nás, jsou součástí našeho života. Jaká ale byla „počítačová“ realita za dob ČSSR? Chip vás provede nedávnou historií.

Jako „Husákovo dítě" jsem studoval na gymnáziu se zaměřením na výpočetní techniku. Ve škole jsme bušili programy v Basicu na počítačích IQ 151 a na praxi jsme chodili na Albertov děrovat štítky na sálový počítač EC 1025. S kamarády a na „burzách" jsme si pak vyměňovali hry pro ZX Spectrum - „gumák". Tak nějak vypadaly z mého pohledu počítače před více než dvaceti lety. Pojďme se však na onu dobu podívat trochu podrobněji.

Podobně jako mnoha dalším oblastem ani počítačům doba socialismu nepřála, kybernetika byla dokonce zpočátku označována za „pavědu tmářů". Ne že by u nás nebyl dostatek šikovných inženýrů, nápadů a nadšení, ale vázly „odběratelsko-dodavatelské vztahy", chyběla spolupráce se „západním světem" a možnost nakupovat komponenty jinde než v rámci RVHP - i vzhledem k americkému embargu na východní blok. I v ČSSR však vznikla řada zajímavých, dalo by se říct až unikátních projektů.

„Kybernetika je buržoazní pavěda, která slouží k zotročení dělnické třídy pomocí strojů.“

V laboratoři matematických strojů Ústředního ústavu matematického se už v roce 1950 začalo pod vedením doc. Ing. A. Svobody pracovat na projektu reléového počítače. Až v roce 1958 (především kvůli poruchovosti) se tento první československý počítač podařilo uvést do provozu. Tento rok lze tedy považovat za počátek výpočetní techniky v ČSSR. Počítač dostal jméno Sapo (samočinný počítač) a obsahoval 7 000 elektromagnetických relé a asi 400 elektronek. Na tehdejší dobu byl vybaven vyspělou logikou.

V roce 1956 se tým pracovníků Ústavu matematických strojů ČSAV (opět pod vedením A. Svobody, který později emigroval) pustil do konstrukce velkého univerzálního elektronkového počítače s názvem Epos 1. Ten byl určen především pro zpracování hromadných dat. Vstupní jednotkou byl snímač děrných štítků, výstupní jednotkou pak byla řádková tiskárna. Konečný funkční vzor měl kolem 8 000 elektronek, příkon 200 kW a byl dokončen v roce 1963. Pro velkou poruchovost se do sériové výroby nedostal. V tomto počítači ale byla použita řada původních přístupů.

Začátkem šedesátých let se ve Výzkumném ústavu matematických strojů (VÚMS) začalo pracovat na prvním tranzistorovém počítači - MSP (malý stolní počítač). Do provozu byl uveden v roce 1965. Ke zpracování hromadných dat pak sloužil další počítač s názvem DP 100, vyvíjený společně s Aritmou. Šlo o poměrně úspěšný produkt - během deseti let se jich prodalo asi 200 kusů, především do Sovětského svazu.

Počítače za dob ČSR
1958 V ČSSR byl uveden do provozu reléový počítač Sapo (samočinný počítač). Obsahoval 7 000 elektromagnetických relé a asi 400 elektronek.
1963 VÚMS a Aritma vyvinuly první elektronkový počítač Epos 1 (elektronický počítací stroj).
1968 Byl zprovozněn tranzistorový počítač Epos 2.
1969 Státy RVHP vypracovaly společný program JSEP (Jednotný systém elektronických počítačů). Na základě francouzského počítače Bull Gamma 140 byla zahájena výroba počítače Tesla 200.
1977 Byla zahájena výroba druhé řady počítačů JSEP 2 – EC1025, EC1026, EC1065.
1984 Podnik ZPA Nový Bor začal s výrobou počítačů IQ-151, určených především pro výuku programování.
1985 Začala výroba prvního domácího počítače PMD 85 s procesorem 8080 a 32 MB paměti. Standardní periferii tvořil jen kazetový magnetofon. Později přibyla i 5,25" disketová mechanika (PMD 30) a černobílý monitor (PMD 60), který technicky vycházel z televizoru Tesla Merkur.
1986 Vyráběl se nejmenší počítač Tesla Ondra s procesorem Z80 a 64 KB paměti. Klávesnice měla pouze 37 kláves. Počítač zobrazoval 320 x 255 obrazových bodů.
1987 Ve Skalici se začala vyrábět řada počítačů Didaktik, kompatibilních s počítačem Sinclair ZX Spectrum.
1988 JZD Slušovice začalo vyrábět počítače. První mikropočítač měl název TNS (ten náš systém). Počítač byl původně navržen pro zemědělské podniky, později však pronikl i do škol.
1989 V počítačovém klubu Svazarmu s registračním číslem 602 vznikl legendární textový editor T602.

V roce 1963 zahájil VÚMS vývoj velkého univerzálního počítače Epos 2 s polovodičovými součástkami (diodami a tranzistory). Sériová výroba tohoto počítače byla zahájena v ZPA Čakovice v roce 1969. Tím v podstatě skončil samostatný vývoj počítačů v ČSSR. V další etapě se již uplatňovala koncepce dovozu z východního bloku a společný vývoj socialistických zemí. Zavedl se takzvaný „Jednotný systém elektronických počítačů" - JSEP.

Na začátku (1968-1974) byl projekt JSEP1 zaměřen na vývoj počítačů třetí generace. Později se projekt rozšířil na tzv. tříapůltou generaci - JSEP2. Snahou bylo dosažení kompatibility s počítačem IBM 360. Z řady JSEP1 byl v Československu v Závodech průmyslové automatizace vyvinut počítač EC1021, z řady JSEP2 se pak v ČSSR vyráběly počítače EC 1025 a EC 1026 - pro nasazení do tzv. systémů automatizovaného řízení výroby (ASŘ).

Osobní počítače a mikropočítače

Státy RVHP se v roce 1974 spojily i k dalšímu projektu - ke společnému vývoji SMEP (Systému malých elektronických počítačů). Do tohoto projektu se ČSSR zapojila výrobou počítače PP 01 až PP 06. Verze PP 06 měla 16bitový procesor MHB 8088 s matematickým koprocesorem a byla kompatibilní s IBM PC. V ČSSR probíhala i výroba dalších „klonů" IMP PC. Například Zbrojovka Brno vyráběla stroj Consul 331 s procesorem 8080, v Piešťanech se vyráběla Tesla PC 88.

To ale nebyly počítače, které by se dostaly mezi domácí uživatele. Výroba tzv. mikropočítačů pro školy a domácnosti (PMD, IQ-151, Didaktik, Ondra) začala po roce 1983. Od roku 1984 se vyráběl známý počítač IQ-151 s procesorem Tesla MHB 8080 a 32 KB RAM. Počítač byl určen především k výuce programování na všech typech škol a do běžného prodeje se nedostal. Vzadu měl pět rozšiřujících pozic pro připojení pěti různých modulů. Standardně se dodával s moduly Video 32 a Basic 6. Napájecí zdroj byl uvnitř počítače a produkoval hodně tepla. Design byl stejně jako u dalších „socialistických" produktů slabší stránkou a klávesy se mačkaly dost obtížně.

Mnohaleté zpoždění se tehdejší ministerstvo elektroniky pokusilo dohnat dovozem několika desítek tisíc nejlevnějších typů domácích počítačů z ciziny - dováželo se zejména ZX Spectrum a Atari. Další počítače bylo možno koupit v PZO Tuzex. ZX Spectrum stálo 1 000 tzv. „bonů", tehdejší kurz byl 5 Kčs za „bon". Z průzkumů v roce 1985 vyplynulo, že v našich domácnostech už bylo cca 100 000 počítačů.

Oblíbené byly dovozové počítače Commodore 64, Atari 400 a 800 a Atari ST - na tehdejší dobu pokrokový 16bitový počítač s grafickým uživatelským rozhraním, ovládaný myší a vybavený 3,5" disketovou mechanikou. Ostatní domácí počítače měly programy uložené na kazetách. Na Atari ST existoval i emulátor MS-DOS. Nejlépe pak na tom byli majitelé tehdy úžasné Amigy 500, která měla na rozdíl od PC a dalších počítačů skvělou grafiku i zvuky a měla grafický operační systém včetně preemptivního multitaskingu.

Software pro domácí počítače

Autorská práva se tehdy příliš neřešila. Programy nebylo ani možné legálně kupovat, takže se kopírovaly mezi známými, na různých výměnných burzách nebo v rámci Svazarmu (pro mladší ročníky: „Svaz pro spolupráci s armádou", který sdružoval zájemce o některé odbornosti). V kruzích někdejší pražské 602. základní organizace Svazarmu vznikl ještě před rokem 1989 později slavný textový editor Text602 (T602), pro počítače IBM PC kompatibilní. Komunikoval a umožňoval psát v českém jazyce, což tehdy byla jeho hlavní přednost. Pro ZX Spectrum a PMD-85 vzniklo i několik her, například od „Fuxoftu" (Tetris 2, Indiana Jones, Podraz 3, Bombardér, Housenka).

S literaturou to bylo tehdy také špatné. Herní nadšenci sháněli polský Bajtek. V ČSSR vycházelo Amatérské rádio, které se okrajově problematikou počítačů zabývalo, a později (od roku 1987) vycházela Elektronika - měsíčník pro elektronizaci národního hospodářství. Do ní psal i pozdější redaktor Chipu Josef Chládek. Chip začal vycházet v roce 1991.

Pavel Trousil

Zajímavosti ze světa IT v e-mailu

Stačí odeslat svoji e-mailovou adresu


Odesláním formuláře souhlasíte se zpracováním svých osobních údajů a užitím pro marketingové účely vydavatelství Burda Praha, spol. s.r.o.

Předplatné / nákup chipu Digitální edice chipu Aktuální vydání