Prolomit jednoduché heslo dokáže dnes i hackerské nemluvně. Odborníci doporučují, abychom používali heslo o dílce minimálně dvanácti znaků s velými i malými písmeny, číslicemi a speciálními znaky, a navíc jej alespoň jednou za měsíc měnili. Jenže kdo si takové heslo má pamatovat? Jednoduchým řešením může být vhodná mnemotechnická pomůcka, ale pokud to s bezpečností myslíte vážně, doporučujeme používat heslo s dvouúrovňovým zabezpečením nebo ještě raději některou z hardwarových technologií. Na trhu dnes převládá autorizace prostřednictvím otisků prstů, ale najdeme i několik řešení, která k identifikaci majitele používají sken tváře nebo oka. Tyto způsoby autorizace však lze poměrně snadno obejít, což vám i ukážeme v našem článku. Prozatím nejbezpečnějším současným hardwarovým řešením je skenování krevního řečiště, ale s ním se zatím setkáme jen v těch nejdražších noteboocích nebo na vstupních dveřích nejtajnějších oddělení státních či soukromých agentur.
Do budoucna se můžeme těšit na několik technologií, které přinesou ještě vyšší míru zabezpečení, ale prozatím je nelze hlavně z technických důvodů přivést do praxe. Výkonný hardware ale leckdy dokáže nahradit skvělá myšlenka, takže vám ukážeme i metody zabezpečení, které nebudou vyžadovat prakticky žádnou hardwarovou výbavu, ale přesto budou dostatčeně silné na to, aby odolaly útokům profesionálních kyberzločinců. Celý článek najdete v Chipu 7/2015.
video
7 foto
