Principy, na kterých staví moderní bionika, nejsou ničím novým. Lidstvo se snaží kopírovat přírodu od nepaměti. Nejznámějším vynálezcem, který se inspiroval dokonalostí živočišné i rostlinné říše, byl Leonardo da Vinci. Mimo jiné se pozorováním semen různých rostlin inspiroval při tvorbě svých létajících strojů. Bionika se však jako systematický vědní obor etablovala až v posledních několika desítkách let. Jedním z důvodů může být i vzrůstající zájem o efektivní a ekologické přístroje, které neprohlubují v současné době tak akcentovanou závislost na stále vzácnějších zdrojích. Architekti tak dnes používají při stavbě výškových budov ventilační systémy, které odkoukali od termitů, a projektují designové fasády, které se při dopadu slunečních paprsků otevírají jako květy. Počítačová analýza pohybu hejn migrujících ryb a ptáků slouží vědcům k vývoji systému řízení dopravy autonomně řízených vozidel. Díky zkoumání pohybu ptáků a ryb zjišťují odborníci na bioniku, jak snížit spotřebu námořních lodí a letadel. Analýza atomárních sil působících mezi tlapkami gekonů a povrchem materiálu, po kterém se pohybují, přivádí vědce k vývoji materiálů, díky nimž bude možné bez většího úsilí držet a ovládat smartphony, aniž by na nich ulpívaly jakékoliv nečistoty. Existuje řada produktů, které dnes běžně používáme a u kterých si ani neuvědomujeme, že vznikly za pomoci bioniky. Mezi známé příklady patří suchý zip nebo nanoimpregnační lotosový efekt. Bionika je dnes už zavedeným vědním oborem, který má pravděpodobně to nejlepší stále před sebou.
Společnost Festo se specializuje na technologii automatizace a vyrábí stroje na zpracování dřeva a kovu. Jejím skutečným technologickým pokladem je ale pták – přesněji řečeno racek nazvaný SmartBird, který umí docela obstojně létat. To by nebylo tak zvláštní, pokud by se nejednalo o metr dlouhého robota s rozpětím křídel dva metry a hmotností 450 gramů. Pokud je vyhozen do vzduchu, dokáže létat skoro stejně dobře jako jeho přírodní vzor.
SmartBird krouží nad hlavami užaslých diváků díky energickému mávání křídel a aerodynamicky správně tvarovanému tělu. Směr letu řídí pilot pomocí dálkového ovládání, přičemž výpočty nutné k řízení pohybů křídel a těla umělého opeřence provádí počítač umístěný v pozemní řídicí stanici. Bez ohledu na technicky poměrně složité řešení je ale výsledný dojem dokonalý a diváci, kteří toto představení sledují, se nestačí divit, jak ladně se „roboracek“ dokáže pohybovat vzduchem. Let tohoto technického výtvoru vypadá skutečně natolik reálně, že člověk má na první pohled pocit, že sleduje živého tvora, a jen čeká, až se pták snese na zem pro drobek chleba. Místo toho se ale vždy poslušně vrací k operátorovi s vysílačkou.
Celý článek si budete moci přečíst v papírové nebo elektronické verzi Chipu 3/2013, který vychází 22. února.