Naše civilizace vytváří stále větší množství dat a počítačový průmysl spolehlivě dodává stále výkonnější média pro jejich ukládání. Běžný pevný disk však dosáhl svého limitu, je možné na něj uložit maximálně několik terabajtů a navíc - data na něm vydrží jenom několik málo let. Stejně tak DVD a jiná optická média v praxi fungují nejdéle několik desetiletí, a flashové paměti se mohou stát nespolehlivými dokonce po několika málo letech.
Vědci ale přicházejí s novými koncepty, jak spolehlivě ukládat data na mnohem delší dobu. Jednou z alternativ je možná trochu překvapivě – diamant. Na rozdíl od klenotnického průmyslu tu však nejde o perfektně vybroušený kámen, ale o pravý opak. Jiný pokus o dlouhodobé ukládání dat zase využívá všednější materiál než jiné datové nosiče – a sice sklo. Prostřednictvím laserových paprsků se vytváří miniaturní nanobody, v nichž jsou uloženy bity – a to nejenom v jedné vrstvě, ale trojrozměrně.
A tím problém navíc nekončí. V souvislosti s problematikou dlouhodobého ukládání dat vyvstává otázka: Je vůbec možné garantovat, že budoucí generace ještě budou umět staré informace přečíst? Ten, kdo někdy zkusil vyvolat obsah z osmibitových počítačů Atari 800 XL nebo Commodore C-64, s tím má svoje zkušenosti.
Pokud si o problematice dlouhodobého ukládání dat chcete přečíst více, zkuste nový Chip 06/2017. V prodeji od 26. května.
Diamant jako datový nosič
Koupit časopis Chip
Chip je možné číst v tištěné nebo v digitální podobě na mobilech, tabletech a počítačích.
5 foto
video
