Druhý život pro větrné elektrárny: Evropa i svět řeší, co s vysloužilými turbínami

Opravit, nebo vyměnit? První volba je prodloužení životnosti

Odborníci, firmy i úřady intenzivně hledají způsoby, jak dát starým elektrárnám druhý život a zabránit tak vzniku nových hor odpadu. 

Mnohé větrné elektrárny postavené v 90. letech jsou díky kvalitní konstrukci a lepší údržbě v dobré kondici i po překročení plánované životnosti. Prodloužení jejich provozu na 30 až 35 let je tak v Evropě stále běžnější praxí. Úplná výměna starých turbín za nové, takzvaný repowering, totiž často naráží na administrativní a finanční překážky. Proto majitelé, například v Německu a Španělsku, raději volí cestu prodloužení životnosti.

Největší oříšek: co s obřími lopatkami?

Od roku 2015 bylo v Evropě odstaveno přes 7 600 MW větrné kapacity a největší ekologickou výzvu představují lopatky rotorů. Jsou vyrobeny z kompozitních materiálů, které se jen velmi těžko recyklují běžnými postupy.

Jedním z nejslibnějších řešení je pyrolýza. Při tomto procesu se kompozity rozkládají za vysokých teplot bez přístupu kyslíku, což umožňuje získat čistá skleněná nebo uhlíková vlákna. Ta mohou najít uplatnění v automobilovém průmyslu, stavebnictví nebo dokonce opětně při výrobě nových turbín. V Dánsku už v rámci projektu DecomBlades vzniká celý průmyslový řetězec pro jejich druhotné využití a podobně v USA firma Carbon Rivers dodává recyklovaná vlákna automobilkám.

Dalším krokem je vývoj plně recyklovatelných lopatek. Jsou vyrobeny ze speciálních pryskyřic, které lze po konci životnosti jednoduše rozpustit a základní materiál znovu použít. První takovou lopatku jménem ZEBRA představily firmy Arkema a GE v roce 2022.

Když z lopatky vznikne lavička nebo střecha na zastávce

Kromě průmyslové recyklace nacházejí vysloužilé lopatky rotorů větrných elektráren uplatnění i ve městech a v krajině. V Dánsku, Německu a dalších zemích tak můžete narazit na přístřešky na zastávkách, lavičky, mostní konstrukce nebo prolézačky na hřištích vyrobené právě z vyřazených lopatek. Tyto nápadité projekty nejen snižují ekologickou zátěž, ale také zvyšují povědomí o cirkulární ekonomice a dávají větrné energii nový, ještě smysluplnější rozměr.

Kdo je zodpovědný? Pravidla pro recyklaci zatím chybí

Zatímco například pro solární panely platí v některých zemích zákonná povinnost recyklace ze strany výrobce, u větrných turbín jednotná evropská legislativa chybí. Situace je roztříštěná a odpovědnost není jasně definována. Odborníci se přitom shodují, že právě jasná a závazná pravidla jsou klíčem k tomu, aby se udržitelné postupy staly standardem.

Šanci vidí i startupy a nové technologie

Nové nápady na druhý život větrných turbín přinášejí i startupy v Česku a po celé Evropě, které z nich navrhují městský mobiliář nebo stavební prvky. Ve Spojených státech zase sílí tlak na opětovné využití vzácných kovů a prvků z turbín, které by jinak skončily na skládkách. Vládní programy podporují testování nových technologií, které by mohly recyklaci a opětovné využití materiálů posunout na vyšší úroveň.

Zdroj: windletteren.substack.com, moeveglobal.com, bladebridge.ie, greenenergytimes.org