Pozor na obchodníky
„Zákaznické karty a aplikace vydávané různými obchodními řetězci používá většina spotřebitelů. Vede je k tomu snaha ušetřit. Ne vždy si spotřebitelé uvědomují, že cenou, kterou za slevy platí, je poskytnutí údajů o svém spotřebitelském chování,“ píše dTest ve svém oficiální vyjádření k zákaznickým programům.
Řeč je o věrnostních programech velkých supermarketových řetězců, jako je Lidl, Albert, Penny Market, Billa nebo Tesco, ale i další, úzce specializované, například drogerie DM nebo knihkupectví Dobrovský.
Dnes mají pro zákazníky tyto věrnostní kluby podobu plastové kartičky, anebo někdy ani to ne – všechno se totiž vleze do aplikace v telefonu. K těm nejoblíbenějším agregátorům věrnostních kartiček patří Stocard, Portmonka nebo přímo Peněženka Google.
Sleva výměnou za data
Obchodníci nabídnou svým zákazníkům věrnostní program, díky kterému se dostanou k hodnotným slevám a akcím. Spotřebitel však často neví, že obchod pak může zpracovat veškerá jeho data o nakupování, která se rozhodně řadí k citlivým informacím.
Není totiž výjimkou, že zpracovatelé těchto spotřebitelských dat prodávají své nahromaděné informace vyhledávačům a zadavatelům reklamy. V modelovém příkladu pak můžete na sociálních sítích a na internetu najít reklamu na produkt z Lidlu, který jste již dlouho nepořídili.
Supermarkety se však mohou poměrně lehce pohybovat na hraně zákona, jak uvádí dTest: „Pokud je členství v zákaznických programech dobrovolné, je všechno v pořádku. Ale pokud je členství v podstatě vynuceno pravidelným výrazným rozdílem cen zboží běžné spotřeby, zejména pokud by spotřebitel za jiných okolností o členství v zákaznickém programu neuvažoval, je pak možné, že se obchodní řetězec pohybuje na hraně nebo i za hranou zákona.“
Zdroj: dTest
video
