Mýtus audiofilů padl: Kabel za 90 000 Kč nezajistí lepší zvuk než ten za 160 Kč

Diamanty versus základní model

Na jedné straně stál Kimber KS 1036, propojovací RCA kabel z prémiové řady Select Series. Jeho cena? V délce jednoho metru přibližně 90 000 Kč. Výrobce o něm píše, že obsahuje „Black Pearl" vodiče z čistého stříbra, tažené matricemi s diamantovým povlakem, izolované panenským FEP dielektrikem za nejpřísnějších tolerancí. Kabel se dodává v pevném kufříku podobném těm, v nichž se přepravují optické přístroje nebo zbraně.

Na druhé straně stál kabel Amazon Basics RCA , 1,2 m dlouhý, zlatem pokovené konektory, cena přibližně 160 Kč. Amazon o něm uvádí, že zajistí křišťálově čistý zvuk, vylepšuje zvukové připojení a je ideální pro domácí zábavu a Hi-Fi systémy.

Fyzická prohlídka: Luxusní provedení skrývá slabiny

Ještě než analytik Amir přistoupil k měření, posvítil si na konstrukční řešení drahého kabelu Kimber. Kabel se dodává v pevném přepravním kufříku – podobném těm, které se běžně používají pro přepravu fotoaparátů, dronů nebo měřicích přístrojů. Tento typ odolného plastového kufříku s pěnovou výplní a pojistným uzávěrem vyrábí například firma Pelican, a proto se mu v angličtině říká „Pelican-style case". Na kabel to působí přinejmenším jako zbytečný marketingový nadstandard.

Horší jsou ale konstrukční detaily samotného kabelu. Konektory jsou vybaveny zamykacím mechanismem – po zasunutí do zdířky se konektor otočením zajistí. Při odpojování je ale nutné o zámku vědět, jinak hrozí poškození zdířky nebo konektoru samotného. Uvnitř konektoru jsou navíc plastové pojistné jazýčky, které Amir označuje jako konstrukčně slabší řešení oproti klasické RCA zástrčce bez zámku. Prostý kabel z Amazonu při fyzickém testu stability spojení obstál lépe. Při zatřesení byl kontakt stabilnější než u drahého konkurenta.

Měření: Analyzátor neví, co je drahé

Základem testu byl profesionální analyzátor Audio Precision – přístroj, který se v audio průmyslu používá při vývoji a certifikaci zařízení. Amir provedl sérii měření, která odpovídají reálným podmínkám použití.

• Sinusový průběh 1 kHz při napětí 4 V RMS: Oba kabely ukázaly prakticky totožné a velmi nízké harmonické zkreslení. Kimber kabel ve skutečnosti vykazoval o trochu vyšší síťový šum z okolního prostředí. 
• Frekvenční odezva 10 Hz – 200 kHz: Průběhy obou kabelů se překryly natolik, že je od sebe nešlo odlišit.
• Fázová odezva a průběh čtvercového signálu: Opět totožné výsledky. Ani výrazné přiblížení grafu žádný rozdíl neodhalilo.
• Jitter test v S/PDIF režimu: Amir využil oba kabely jako koaxiální digitální linku a měřil jitter. Amazon kabel ukázal mírně vyšší hodnoty – v řádu pikosekund. Jenže je také znatelně delší. Přepočítáno na stejnou délku by byl rozdíl ještě menší, nebo žádný.

Analyzátor Audio Precision má uvnitř svého obvodu tzv. referenční propojení – tedy stav, kdy výstup přístroje je spojen přímo s jeho vlastním vstupem bez jakéhokoliv externího kabelu. Tento stav představuje teoretické maximum: žádný přidaný šum, žádné zkreslení, žádné ztráty. Závěr měření formuloval Amir bez okolků: oba kabely se chovají stejně jako toto interní propojení uvnitř samotného analyzátoru.

Znamená to, že ani jeden z kabelů do signálu prakticky nic nepřidal ani neubral – měření bylo k nerozeznání od situace, kdy žádný kabel vůbec zapojen nebyl. Pro drahý kabel to není kompliment. Je to důkaz, že levný kabel dělá přesně to samé. 

Proč drahé kabely „znějí jinak" – nebo spíš nezní

Zajímavá část videa přichází ve chvíli, kdy Amir přiznává vlastní zkušenost: i on při výměně kabelů někdy vnímá „těsnější basy" nebo „větší detaily". Jenže tohle vnímání mizí ve chvíli, kdy test probíhá naslepo – tedy bez znalosti toho, který kabel je právě zapojen.

Tento mechanismus je dobře zdokumentovaný. Mozek doplňuje očekávání. Pokud víte, že jste právě zapojili kabel za 90 000 Kč, budete ho pravděpodobně hodnotit příznivěji – a přesvědčivě. Nejde o podvod ani hloupost, jde o normální fungování lidské percepce. Opakované slepé testy, kde je počet pokusů dostatečný na to, aby vyloučil náhodu, tyto rozdíly konzistentně nevykazují.

Kde je tedy hranice mezi „dost dobrým" a „špatným" kabelem?

Levné kabely, které jsou opravdu špatné, existují. Špatné stínění může vnášet do signálu rušení, nekvalitní konektory se oxidují nebo mají nestabilní kontakt. Ale tato hranice je mnohem níže, než většina audiofilů předpokládá.

Amir to přirovnává ke spojnici dvou měst. RCA kabel je jako dálnice se stem jízdních pruhů – kapacitu má obrovskou. Problém nikdy není na dálnici. Je ve městě, tedy v samotných audio komponentech: v předzesilovači, DAC převodníku, zesilovači, reproduktorech.

Jakmile kabel splňuje základní technické parametry – dostatečné stínění, správná impedance, kvalitní kontakty – každá další investice do kabelu samotného neovlivní výsledný zvuk.

Co si z toho odnést

RCA standard prověřený desítkami let (vyvinut byl ve 30. letech 20. století) v Hi-Fi sestavách bude přítomen ještě dlouho. Především tam, kde se připojují gramofony, starší zesilovače a obdobné komponenty. Pro tyto účely jsou kabely v ceně stokorun zcela dostačující.

Drahé kabely mohou mít smysl z jiných důvodů: robustnější mechanické zpracování pro intenzivní využití, estetika v hi-fi sestavě jako vizuálním celku, nebo prostě proto, že si to někdo chce dopřát. To jsou legitimní důvody. Ale zvuk to nezmění. A to říká měřicí přístroj, ne lidský sluch.

Zdroj: Audio Science Review, YouTube, Amazon, Kimber, Reddit, Tomshardware