Po velkém třesku před 13,7 miliardami let trvalo pravděpodobně jen několik set milionů let, než se zformovaly první hvězdy a galaxie. Jejich světlo ukončilo "temný věk" vesmíru. Díky nejmodernějším technologiím, ke kterým patří například vesmírný teleskop Jamese Webba, se můžeme podívat téměř až do této fáze.
Světlo z těchto prvních galaxií k nám totiž dorazilo až dnes. Velkoplošné průzkumy oblohy také poskytují stále nové poznatky o rozložení hmoty, strukturách vesmíru a jeho vývoji.
"Astrofyzici na celém světě analyzují tato data už léta, jsou na nich založeny tisíce prací a objevů," říká Brice Ménard z Univerzity Johnse Hopkinse. "Nikdo si však dosud nedal tu práci, aby vytvořil mapu, která by byla krásná, vědecky přesná a zároveň přístupná i laikům. Naším cílem tedy bylo ukázat všem, jak vesmír ve skutečnosti vypadá."
Interaktivní mapa je založena na datech ze Sloanova digitálního průzkumu oblohy (Sloan Digital Sky Survey – SDSS), který probíhá již více než 20 let. Astronomové noc co noc pořizují snímky různých částí oblohy pomocí 2,50metrového širokoúhlého reflexního dalekohledu na observatoři Apache Point v Novém Mexiku. V rámci tohoto projektu už byly zmapovány miliony galaxií a nová mapa jich zobrazuje přibližně 200 tisíc.
Z Mléčné dráhy až na hranici pozorovatelného vesmíru
Jak vypadal vesmír krátce po jeho vzniku? Vědci z Univerzity Johnse Hopkinse nám nabízejí odpověď ve formě interaktivní webové mapy. | Zdroj: Mapoftheuniverse.net
Interaktivní mapa zobrazuje kuželovitý výřez viditelného vesmíru o šířce přibližně deseti stupňů. Rozprostírá se od našeho místního okolí a současnosti až do vzdálenosti téměř 13,7 miliardy světelných let a zahrnuje tak celou hloubku pozorovatelného vesmíru. Virtuální cesta začíná na nejnižším okraji mapy v modrobílém bodě, který představuje Mléčnou dráhu.
"Jsme na této mapě jen malým bodem o velikosti pouhého pixelu – a tím my myslím celou naši galaxii s miliardami hvězd a planet," říká Ménard. To, že je Mléčná dráha výchozím bodem, je dáno naší perspektivou: kdybychom si jako výchozí bod zvolili jakoukoli jinou galaxii, mapa by vypadala velmi podobně. Je to proto, že naše Mléčná dráha není nijak výjimečná ani není umístěna na zvláštním místě ve vesmíru. Navíc neexistuje žádný geografický střed.
Astronomové vyvíjejí vlastní barevnou škálu
| Zdroj: YouTube/Johns Hopkins University, "New Interactive Map Offers Scroll Through Universe"
Pokud bychom se přesunuli dále do vesmíru, v našem bezprostředním okolí uvidíme nespočet dalších galaxií jako teček, které se v dalším přiblížení rozvinou do zřetelných vláknitých struktur. Ukazují velké vesmírné shluky, tvořené galaxiemi a hvězdokupami. Čím dále do minulosti cestujeme, tím jsou tyto velké struktury méně zřetelné.
Barvy galaktických bodů znázorňují posuv jejich spektra k červené: protože se vesmír od okamžiku velkého třesku neustále rozpíná, záření uvolňované vzdálenými objekty k nám putuje ze stále větší vzdálenosti a jeho vlnová délka se zvětšuje. Barevné spektrum se tak posouvá stále více do červené a posléze infračervené oblasti.
Na mapě jsou patrné dvě takové postupné změny: v dolní části pro galaxie, v horní části pro vzdálenější starší kvazary. Protože vlnová délka barvy těchto aktivních galaktických jader by jinak už nebyla ve viditelném barevném spektru, použili pro ně astronomové v této mapě samostatnou škálu.
Na horním okraji je vidět první záření, které se uvolnilo po velkém třesku. Dnes je již natolik roztažené a "zředěné", že ho lze měřit pouze jako slabé rádiové záření, které je přítomné všude ve vesmíru – kosmické mikrovlnné pozadí. Vzniklo přibližně 300 000 let po velkém třesku. To je také hranice pozorovatelného vesmíru: galaxie a objekty, které jsou ještě vzdálenější, nejsou pro nás viditelné.
"Na astronomických snímcích jsme zvyklí vidět jednotlivé galaxie nebo možná celé skupiny galaxií," říká Ménard. "Tato mapa však ukazuje vesmír v úplně jiném měřítku. Zde zobrazujeme galaxie až do nejhlubších hlubin vesmíru."
Zdroj: The Map of the Universe, C24
video
