Menu

Ani A:, ani B: proč se hlavní pevný disk vždy nazývá C:

27.09.2021 17:00 | Jiří Palyza + Přidat komentář
Ani A:, ani B: proč se hlavní pevný disk vždy nazývá C:

Ani A:, ani B: proč se hlavní pevný disk vždy nazývá C: | foto: hosein zanbori/Unsplash

Hlavní disk počítače se systémem Windows uživatelé téměř ve všech případech najdou pod písmenem C. Pokud se připojí další disky, jsou označeny D, E, F atd. Proč ale abecední pořadí začíná písmenem C a ne A? A co se vlastně stalo s písmenem B?

Už jste někdy přemýšleli o tom, proč je pevný disk vašeho počítače označený jako C:? Vzhledem k tomu, že se jedná o hlavní pevný disk, písmeno A: by bylo mnohem logičtější a C: se zdá být tak trochu nesystémové a svévolné. Navíc už dnes za běžných podmínek v počítači nenajdete žádnou jednotku A:, ani B:. U nově připojených paměťových médií počítač pokračuje v abecedním pořadí označování. Pokud například připojíte USB disk, bude mu pravděpodobně přiřazeno písmeno D:, pokud už není obsazeno jinou jednotkou. Pokud ano, disk bude označen E:.

Skutečnost, že se při přiřazování označení jednotek neberou v úvahu písmena (A:) a (B:), není chybou ani náhodou, ale má to především historické důvody. Zatímco dnes jsou pevné disky se stále rostoucí kapacitou velmi rozšířené, dříve se pro ukládání dat uživatelé museli spoléhat na zcela jiné prostředky.

Rozšiřující pevné disky v počítačích: dnes běžná věc, v minulosti spíš vzácnost

commodore

Na diskety a jejich mechaniky se dnes už téměř zapomnělo. Před několika desítkami let se však jednalo o oblíbený způsob přenosu souborů. A vzpomenete si ještě někdo na nahrávání programů z magnetofonových kazet? | Zdroj: Lorenzo Herrera/Unsplash

Pro původ označení disků bychom museli sáhnout více do historie. Pevné disky dlouho nepatřily ke standardní výbavě počítače, protože byly velmi drahé a také objemné. Například pevný disk s kapacitou 5 MB z roku 1956 je oproti dnešním zvyklostem tak obrovský, že ho bylo možné přepravovat pouze ve více lidech.

Pevné disky byly dlouho prakticky nedostupné, proto se mnoho spotřebitelů spoléhalo na diskety, které získaly na oblíbenosti v 70. letech a používaly se ve zmenšujících se verzích s rostoucí úložnou kapacitou až do konce tisíciletí. Operační systémy, které v té době měly velikost kolem jednoho megabajtu, se na ně pohodlně vešly. A právě diskety, respektive jejich čtecí mechaniky, jsou vlastě důvodem současného označení jejich nástupce, pevného disku.

Všechno se změnilo, jen označení zůstalo stejné

Počítače měly často i dvě disketové mechaniky. Diskety byly k dispozici v několika velikostech, například 3,5", ale také až 8". MS-DOS vyhradil pro tyto dva typy jednotek označení A: a B:. Pevný disk, který byl zaveden až později, se proto musel spokojit s dalším volným písmenem v řadě, a tím je C:. Z toho důvodu bylo také dlouhou dobu písmeno D: vyhrazeno pro mechaniku CD nebo DVD, která byla svého času standardní výbavou mnoha počítačů a notebooků. Nyní se ale i tyto mechaniky stávají vzácností a jsou postupně vytlačovány USB flash disky, externími pevnými disky a cloudovými úložišti.

Přestože už dnes disketové jednotky nemají žádný význam, jejich označení zůstalo zachováno. Je to v podstatě proto, že novější operační systémy byly vyvinuty na základě předchozích verzí a tradice pojmenování byla jednoduše převzata. Mimochodem, písmena nejsou pevně daná, můžete je v nastavení systému Windows změnit.

Komentáře

* Hvězdičkou jsou označeny povinné informace.

Zajímavosti ze světa IT v e-mailu

Stačí odeslat svoji e-mailovou adresu


Odesláním formuláře souhlasíte se zpracováním svých osobních údajů a užitím pro marketingové účely vydavatelství Burda International CZ s. r. o.