Komentář: Gothic 1 Remake nijak neslevil z 25 let staré obtížnosti. A je to jen dobře

Na začátku rovnou přiznám: Nikdy jsem nehrál Gothic1 . Ano, samozřejmě si uvědomuji, že předešlá slova se v našem herně-kulturním prostředí rovnají herezi nejhrubšího zrna, ale vždy pro to byly poměrně relevantní důvody. 

První díl jsem kdysi získal jako přílohu k jistému časopisu a bohužel jsem v té době ještě nebyl dostatečně trpělivý, abych překousl jeho krkolomné ovládací schéma. Když se mi nepovedlo ani otevřít první truhlu, nechal jsem to být. 

SLEDUJTE TAKÉ: V podcastu Escape jsme do detailu rozebrali herní konference PlayStationu a Xboxu

Oslavné recenze pokračování mě sice velmi namlsaly, ale bohužel jsem si geniální hratelnost Gothic 2 mohl jen představovat, nemaje v té době dostatečně silné železo. No a když vyšla trojka Gothicu, byl jsem zrovna na dlouhé měsíce pohlcen krásou provincie Cyrodiil ve čtvrtém dílu série The Elder Scrolls, a tak Gothic opět ostrouhal. Nebo možná spíš já.

Gothic 1 Remake jako šance splnit dlouholetý rest

Oznámení remaku mě tedy naplnilo radostí a plánováním, jak konečně tenhle velký herní rest odškrtnu ze seznamu. Nic na tom neměnilo ani zjištění, že na něm pracuje veskrze neznámé španělské studio Alkimia Interactive, které zatím nemá za opaskem jediný skalp. 

Dávalo mi to naději na skutečně autentický, polorozbitý zážitek, kde ovšem budou technologické nedokonalosti uspokojivě vyváženy obrovskou porcí toho srdíčka, které je v herním vývoji tolik důležité.

V Gothic 1 Remake se ocitáte v kůži trestance, který je poslán do hornické kolonie. Na tom by nebylo nic tak zvláštního, pokud ovšem odečteme fakt, že celá kolonie je pod kopulí jakési magické bariéry, a co živého bariéra schvátí, to už nenavrátí. 

To z “gulagu” činí vlastně takový miniaturní stát ve státě, fungující pod vlastní správou, a jeho obyvatelé počítají s tím, že se ven už nikdy nepodívají. To úplně neplatí pro našeho hrdinu, který okamžitě ignoruje upozornění, že bariéra svobodychtivé útěkáře sesmaží na troud, a okamžitě začne plánovat únik. 

Jenže myšlenky na svobodný a přes magickou stěnu necezený vzduch jsou věcí daleké, daleké budoucnosti. Náš novopečený mukl je totiž…poněkud věchýtek.

Nejprve opatrně objevujete hranice Gothic 1 Remake 

První krůčky ve hře jsou ve znamení opatrného otlapkávání hranic, které Gothic 1 Remake vymezuje samotnému hráči, a často bolestného zjišťování, jak úzké tyto hranice jsou. 

Hlavní hrdina je křehký jako "porculán" po babičce a i když v jiných hrách porcujete úvodní monstra s lehce znuděným úsměvem, tady se prapodivní dinosaurovití tvorové úderu krumpáčem do hlavy maximálně vysmějí a následně vás jedním dobře mířeným klofancem pošlou na nahrávací obrazovku. 

Remake je tuhý, nijak neslevil z čtvrt století staré obtížnosti, ale je to po čertech dobře. V současné éře her, které musí dohrát každý, je to nesmírně osvěžující a naplňující zážitek.

Každý úspěch zvedá hladinu dopaminu

Každý malý krůček kupředu, každý úspěch, který zvládnete vykřesat z mnoha selhání, totiž představuje důvod k oslavě. Hladina dopaminu je zas na chvíli pěkně nahoře a hráč je díky tomu inspirován zvýšit sázky zas o kus výš a pokusit se překonat další náročnou výzvu. 

Co na tom, že během těch pokusů pravděpodobně pětkrát zemře a v mezičase si zapomene hru uložit, takže přijde o cenné desítky minut postupu. 

Tady se hraje podle pravidel staré školy, ber, nebo nech být. Jako hráč, který se už půl druhé dekády potýká se zdánlivě nekončícím zástupem dalších a dalších souls-like titulů, jsem si na frustraci už zvykl a beru ji jako součást dohody. 

Gothic ale svou přirozenou zemitostí k tomu všemu ještě nabízí svět, ve kterém skutečně žijete, nebo spíš přežíváte, a každý moment mimo bezpečné zdi tábora vyloženě vábí k dalšímu objevování a dobrodružství.

Máte hry pro odpočinek a relax? Gothic 1 Remake pro vás není

Pro typ hráčů, kteří vnímají videohry jako chvilkovou odpočinkovou zábavu a relax po náročném dni, to nepřekvapivě moc není. 

Úvodní hodiny jsou velmi pomalé, provázené velkým množstvím selhání a dalších pokusů a zdánlivě mizivého progresu. Může se klidně stát, že vyzkoušíte hned několik aktivit či úvodních questů a zjistíte, že v ničem nejste schopni uspět. 

Vydáte se tedy do divočiny získat nějaké ty zkušenosti, a ani tam to nebude o moc lepší. Gothic 1 Remake učí hráče ukousnout si jen takové sousto, na které právě stačí. Pečlivě si musí vybírat střety a nestydět se z velké šlamastyky utéct. 

Jakýkoli pokrok, získání nové úrovně nebo trénink konkrétního skillu ovšem zároveň představuje naprosto hmatatelnou změnu a vlije nové síly a naděje do žil. Podobný sentiment mi v moderních mainstreamových hrách velice chybí a Gothic je tak dalším testamentem toho, že současný herní svět (pro mě) zachraňují indie a AA tituly.

I Gothic 1 Remake má své neduhy

Samozřejmě se najdou věci, které mě v Gothic 1 Remake vytáčejí. Ovládací schéma je občas trochu kostrbaté a například minihra s vylamováním zámků je naprosto pekelná. Prozatím jsem ale třeba nenarazil na výrazné technické chyby (vyjma prapodivně zpomaleného loadingu) a ani graficky není titul ve své kategorii nijak ošizen. 

Gothic 1 Remake není obří roztahané RPG, nabízí relativně kompaktní svět, který je plný míst, jež chci objevit. Kdyby na podobný přístup vsadili i vývojáři ze slovutných studií, myslím, že by teď byl herní byznys v mnohem komfortnější pozici.

S přibývajícím věkem a hráčskými zkušenostmi čím dál méně ve hrách hledám nablýskanou prezentaci nebo technickou dokonalost. Zásadní hodnotou je pro mě pamětihodnost. Jsem pro ni schopen odpustit mnohé, ať už jde o rozvrkočený technický stav nebo nižší produkční hodnoty. 

A už teď, byť jsem Gothic 1 Remake zdaleka, zdaleka nedohrál, jsem si naprosto jistý, že na tuhle hru tedy nikdy nezapomenu. Díky bohu za to.

Zdroj: autorský text