Smartphone je plnohodnotný počítač
Je to trochu paradox. Lidem vadí, že jejich tři roky starý telefon „nestíhá“, ale nikdo se neptá, co vlastně ten stroj v kapse obsahuje. Moderní smartphone má většinou vícejádrový procesor s výkonnými i úspornými jádry, grafický akcelerátor, neuronový čip pro zpracování AI úloh, gigabajty rychlé operační paměti, flash úložiště, Wi-Fi, Bluetooth, LTE nebo 5G, a to vše v tenké desce napájené baterií. Není to hračka, je to plnohodnotný počítač. Vlastně počítač s velmi dobře vyřešeným napájením, chlazením a síťovým připojením, a to vše v miniaturním balení.
Srovnání jednovláknového výkonu procesorů moderního smartphonu a běžného serverového procesoru ukazuje, že telefony nezaostávají. Výkonnostní jádra procesorů dnešních vlajkových telefonů se v testech SPEC CPU 2017 řadí na stejnou úroveň jako jádra serverových procesorů. Rozdíl je v počtu jader a celkové paměti, nikoli v samotném výkonu jádra. To je zásadní poznatek.
Zdroj: Google
Morální zastaralost je rychlejší než fyzické opotřebení
Průměrný uživatel mění telefon přibližně každé čtyři roky. Studie z UC San Diego uvádějí dokonce kratší dobu, kolem dvou a půl roku. Důvod bývá málokdy technická porucha. Vadí pomalá aktualizace systému, výrobce přestal podporovat Android, nová kamera v novém modelu vypadá lákavěji, nebo se prostě rozbil displej a oprava je dražší než nový telefon ve slevě.
Jenže procesor uvnitř je přitom zcela v pořádku. Vědci odhadují, že smartphony jsou vyřazovány průměrně po využití pouhých 25 % jejich funkční životnosti. Zbývajících 75 % životnosti jednoduše skončí nevyužito. To je jako vyhodit auto po první STK jen proto, že vyšel nový model s lepším vybavením.
Recyklace není tak ideální, jak vypadá
Standardní odpovědí na e-odpad je recyklace. Ta se na první pohled tváří ekologicky, ale skutečnost je složitější. Aby bylo možné z telefonu získat zpět měď, zlato, stříbro nebo palladium, musí projít procesem, který sám o sobě spotřebuje energii, produkuje emise a může zatěžovat životní prostředí toxickými látkami.
A to je jen jedna strana rovnice. U zařízení s krátkou životností, jako jsou smartphony, tvoří 80 % nebo více celoživotní uhlíkové stopy samotná výroba, nikoli provoz. Jinými slovy: největší environmentální škoda vzniká ještě před tím, než telefon poprvé zapneme. Recyklace tuto škodu nesnižuje zpět na nulu, jen ji o trochu zmírňuje. Daleko lepší je telefon jednoduše dál používat.
Mohlo by vás zajímat
Serverový rack plný starých telefonů
Myšlenka „junkyard computing“ (výpočetní technika ze šrotu) vzešla z výzkumu PhD studentky Jennifer Switzerové a jejích kolegů z UC San Diego. Jejich přístup je pragmatický: vyřazené telefony přestat recyklovat a začít je znovu nasazovat jako výpočetní uzly.
Praktické provedení vypadá takto. Z telefonu se vyjme základní deska, tedy ta část, kde sídlí procesor, paměť a síťový čip, a odstraní se baterie, displej, fotoaparát a ostatní komponenty, které v serverovém prostředí nejsou potřeba a mohly by být dokonce nebezpečné (baterie v datovém centru nejsou vítány). Základní deska se pak zapojí do clusteru, systém se nahradí plnohodnotnou linuxovou distribucí a přes platformu Kubernetes se z desítek telefonů postaví logický výpočetní uzel.
Podle benchmarků je potřeba 25 až 50 takových telefonů, aby výkonnostně odpovídaly jednomu modernímu serveru. Zní to jako hodně, ale cena takového řešení je podstatně nižší.
Mohlo by vás zajímat
Google staví datacentrum z Pixelů
Z akademické studie se stává realita. Google ve spolupráci s UC San Diego připravuje nasazení clusteru z 2 000 kusů vyřazených smartphonů Pixel. Spuštění je plánováno na podzim 2026. Cílem je poskytnout studentům a výzkumníkům přístup k levnému cloudovému výpočetnímu výkonu pro vědecké práce, výuku paralelního programování a podobné úlohy.
Cluster 2 000 telefonů by měl zvládnout obsloužit přibližně sto souběžně probíhajících kurzů. Testy s menším clusterem o 20 telefonech ukázaly, že takový systém bez problémů zvládá špičkovou zátěž kurzu s více než 75 studenty, přičemž latence odpovídá nebo je dokonce nižší než u standardního cloudového řešení přes AWS.
Tento experiment má širší přesah než jen jedno datové centrum na jedné univerzitě. Ukazuje totiž, že výpočetní kapacita, která každý rok v miliardách kusů mizí v šuplíku nebo ve sběrném dvoře, by mohla sloužit jako základ pro distribuovanou a ekologicky šetrnou výpočetní infrastrukturu. Chatboti a AI agenti dnes pohlcují obrovské množství výpočetního výkonu a poptávka po cloudových službách neustále roste. Každé nové datové centrum znamená novou výrobu serverů, nové haly, nové chlazení. Pokud se část této kapacity podaří postavit z hardwaru, který by jinak skončil jako odpad, je to win-win situace.
Samozřejmě ale nejde o všelék. Telefony mají omezenou paměť, jejich výkon se nedá srovnávat s GPU clustery pro trénování velkých jazykových modelů a spolehlivost spotřebního hardwaru v serverovém provozu bude teprve potřeba ověřit. Právě to plánuje projekt z UC San Diego sledovat v praxi.
Zda se z nápadu stane průmyslový standard, ukáže čas, ale směr je jasný: hardware, do jehož výroby jsme investovali tolik energie i peněz, si zaslouží druhý život. A možná i v serverovém racku.
Zdroj: Google, UC San Diego, India Today
6 foto
