Silent Hill se vrací po dlouhé pauze
Poslední film ze světa Silent Hillu pochází z roku 2012 a šlo o Návrat do Silent Hill 3D. Tento projekt se však příliš nepovedl a od většiny fanoušků schytal spíše kritiku než chválu. To je nejspíše jeden z důvodů, proč se nikdo dlouhou dobu neodhodlal udělat jakékoli pokračování.
Toho jsme se nakonec dočkali téměř 14 let po vydání posledního snímku. Novinka slibuje návrat ke kořenům a ryze hororovou atmosféru s důrazem na univerzum Silent Hillu. Filmaři se tak, jak se zdá, poučili z neúspěchu minulého filmu, který se v mnohém odkláněl od původní myšlenky.
Dočkáme se ikonických monster, jako je Pyramid Head s kovovou jehlovitou helmou místo hlavy, nebo Nurse, monstra bez očí. Z hlediska vzhledu jednotlivých příšer má Silent Hill jedny z nejděsivějších monster ze všech hororovek, takže film rozhodně nebude pro slabé povahy.
Tvůrci se inspirovali u druhé hry
Silent Hill: Noční můry čerpá velkou dávku inspirace z povedené herní předlohy Silent Hill 2, která se v roce 2024 dočkala vydařeného remake s napjatou atmosférou. Hráči se jako James vydávají do zdánlivě opuštěného města hledat svou ztracenou lásku Mary, během chvíle ale zjistí, že v něm nejsou sami.
Celé město je zahalené do zlověstné mlhy, v níž se skvěle mohou pohybovat všelijaká monstra, a samotná mlha neslouží jen jako maskování, ale i silně ovlivňuje psychiku člověka projekcí temných vzpomínek. Snímek sice vychází z herní předlohy, ale nejedná se o její naprostou kopii ve filmové podobě.
Režisérem je Christophe Gans, kterého můžete znát jako tvůrce původního filmu z roku 2006. To samo o sobě by mohlo alespoň částečně zaručit dobrou podívanou, protože první film byl mezi fanoušky přijat o dost lépe než ten následující. Gans se tehdy inspiroval první videohrou z roku 1999.
První recenze nevěstí nic dobrého
Přestože film čerpal z především nejlepšího druhého dílu hry, dočkali jsme se spíše podprůměrné filmové adaptace. Ta má dle prvních ohlasů špatné dialogy a vlastně i herecký výkon hlavního hrdiny (Jeremy Irvine) za moc nestojí. Sám herec musí slovně popisovat své pocity, aby divák měl možnost vůbec pochopit, jaké emoce v některých scénách cítí.
Další trhlinou, která je patrná na první pohled, je absence hororové atmosféry. Místo děsivých scén tak dostanete situace s absurdním humorem, jak bylo zmíněno v recenzi webu IGN. Scénám nepomáhá ani nevýrazná doprovodná hudba, což alespoň částečně zachraňuje smysluplná práce s kamerou.
Fanoušci herní série tak pravděpodobně zapláčou, o to více, když scénárista poměrně dost přepracoval některé z postav do takové míry, že z velké části ztratily svou osobnost z herní předlohy. Silent Hill: Noční můry tedy nejspíše není tím pokračováním, na které jsme dlouho čekali, ale spíše jsme se dočkali jen mírně podprůměrné hororovky v kulisách herní série.
Zdroj: GameRant, IGN, Jiří Bigas