Tohle měl Microsoft udělat už dávno. Nový turborežim Windows 11 zrychlí start aplikací a zobrazování nabídek

Záblesk výkonu v pravou chvíli

Princip funkce Low Latency Profile je přímočarý: kdykoli uživatel spustí prioritní akci, což znamená otevření aplikace, kliknutí na nabídku Start nebo zobrazení kontextové nabídky, systém automaticky zvýší frekvenci procesoru na maximum. Toto navýšení trvá jen 1 až 3 sekundy. Poté CPU klesne zpět do úsporného režimu.

Systém Windows s procesorem historicky zacházel jinak. Tradiční správce procesů v systému zvyšoval výkon pozvolna, jak rostla zátěž. Jenže právě v těch prvních zlomcích sekundy, kdy se ještě načítají základní softwarové komponenty a knihovny, alokuje se paměť a vykresluje se rozhraní, procesor ještě nebyl na vrcholu svého výkonu. Aplikace se tedy spouštěla pomaleji, než umožňoval hardware. 

Low Latency Profile tento problém řeší tím, že procesor okamžitě „rozjede na plné obrátky“, úlohu dokončí rychle a zase se vrátí do klidu.

Co říkají první testy nové funkce?

Funkce je v současnosti dostupná v rámci programu Windows Insider, tedy pro testery a nadšence, kteří zkoušejí předběžné verze systému. Testování na záměrně omezené konfiguraci (virtuální počítač se dvěma jádry procesoru Intel 13. generace a 4 GB RAM) ukázalo výsledky, které překvapily i skeptiky.

Nabídka Start se po aktivaci funkce otevřela okamžitě, bez obvyklého mikrosekundového záseku. Při spuštění prohlížeče Edge procesor vyskočil na 96 % využití, otevřel okno prohlížeče a do tří sekund klesl zpět na 17 %. Podobně se choval Outlook (97 % při startu, pak zpět na 3 %) i aplikace Copilot. Srovnávací test dvou virtuálních strojů vedle sebe — jednoho se zapnutou funkcí, druhého bez ní — vizuálně jasně ukázal rozdíl v rychlosti. Celkové naměřené zrychlení: až 40 % u systémových okamžitě, jako je nabídka Start nebo kontextová nabídka.

Minimální dopad na baterii i teploty

Jedna z prvních otázek, která vyvstane, zní: Nebude takové opakované vybuzení procesoru škodit baterii nebo přehřívat počítač? Microsoft tvrdí, že ne, a dostupné testy to zatím potvrzují. Protože skoky výkonu jsou velmi krátké, celková spotřeba energie ani tvorba tepla se výrazně nezmění.

Jde o přístup, který odborníci v oblasti operačních systémů označují jako „Race to Halt“ — procesor co nejrychleji dokončí práci a pak se vrátí do klidového stavu, kde spotřebuje minimum energie. Paradoxně tak krátký výkonnostní skok může být energeticky výhodnější než pomalé, táhlé spouštění při nižším výkonu.

Nejde o ojedinělý trik, ale součást větší strategie

Low Latency Profile není izolovaná záplata. Je součástí interní iniciativy Microsoftu nazvané Windows K2, jejímž cílem je zásadně zlepšit odezvu a plynulost celého operačního systému. V rámci téhož programu Microsoft přepisuje zastaralý kód z éry Windows 95 do modernějšího rozhraní WinUI 3, optimalizuje systémové dialogy (například dialog Spustit se nově načítá za pouhých 94 ms) a ladí výkon Průzkumníka souborů.

Jinými slovy: funkce Low Latency Profile není náhradou za optimalizaci kódu, ale jejím doplňkem. Když se spojí odlehčený, optimalizovaný kód s procesorem, který okamžitě dodá plný výkon, výsledný efekt se násobí.

Kritici na sociálních sítích se ozvali hned po prvních zprávách. Přirovnávali nový přístup k „šlápnutí na plyn při vyjíždění z příjezdové cesty“ nebo k používání „nitra místo vyhazování zbytečného nákladu z kufru“. Jinými slovy: proč neoptimalizovat samotný kód místo zatěžování procesoru?

Jenže podobný přístup používají i ostatní platformy. Android pracuje s Dynamic Performance Frameworks, které umožňují aplikacím dynamicky komunikovat své výkonnostní nároky přímo s hardwarem. macOS pak přiřazuje uživatelské akce okamžitě na nejvýkonnější dostupná jádra procesoru. Windows se tak jednoduše dostává tam, kde ostatní systémy jsou už delší dobu.

Levné počítače to pocítí nejvíce

Výkonné stolní sestavy nebo špičkové notebooky nemusejí změnu ani postřehnout. Mají procesory s tak velkou rezervou, že záseky při spouštění aplikací jsou minimální. Pro miliony uživatelů s levnými notebooky a základními konfiguracemi ale může být Low Latency Profile doslova přelomovou funkcí. Právě na slabém hardwaru se mikrozáseky projevují nejvíce a právě tam má funkce největší prostor pro zlepšení.

Funkce je stále ve fázi testování a Microsoft ji zatím oficiálně neoznámil. Probíhají úpravy délky a frekvence výkonnostních skoků. Není jasné, zda půjde funkci ručně zapnout, nebo vypnout. V současné podobě běží zcela automaticky na pozadí a uživatel o ní nemusí vědět. Přesný termín, kdy se Low Latency Profile dostane do standardní verze Windows 11, zatím není znám. 

Zdroj: Windows Central, Windows Latest, Techradar