Sférické kamery se ještě nedávno používaly především pro pořizování obsahu v panoramatických planetáriích. Byly velmi drahé, jenom optika stála kolem sto padesáti tisíc korun, celé zařízení pak přišlo bezmála na milion. Teprve v poslední době došlo ke zlevnění a zpřístupnění celé technologie, nastoupily širokoúhlé sportovní kamery s úhlem pohledu kolem 120 stupňů, a odtud byl už jenom krůček k plně panoramatickým videím.
Na sférických záběreh je náročný nejen vývoj hardwaru, ale také softwaru. Je třeba synchronizovat záběry ze všech senzorů, přesahující obrazy se musejí spojit dohromady a pro 3D efekt je nutné vypočítat oddělené obrazy pro levé a pravé oko – a to všechno při datovém toku miliard pixelů za vteřinu. Sférické záběry se začínají využívat pro sportovní přenosy a velkou budoucnost mají v dokumentárním filmu. Naopak pro hrané obklopující filmy ještě nebyly vynalezeny dostatečně propracované způsoby, jakým tyto příběhy vyprávět. Vyvstávají zde nové problémy, u klasických filmů dříve nepoznané. Jestliže panoramatická kamera snímá vše kolem sebe, objevuje se potíž v tom, kam umístit osvětlení a filmový štáb, aby v záběru nebyl vidět.
Do budoucna by se panoramatické filmy mohly stát součástí mobilních technologií. Pak by se dala celá věc vhodně použít na způsob videoselfie, kdy se člověk vlastně zasazuje do kontextu prostředí a video potom sdílí na sociálních sítích. To by mohlo předznamenat jejich velkou popularitu. Více se o zajímavých technologiích sférického videa a jeho budoucnosti můžete dočíst v březnovém Chipu.
Snímání panoramat lze sestavit z propojených GoPro kamer.
5 foto
