Tak rychlá Wi-Fi neexistuje: jak výrobci routerů klamou čísly?

Na rychlosti záleží

Bez domácí Wi-Fi sítě se téměř nikdo neobejde. A co že by měla být co nejrychlejší, je samozřejmostí. Při nákupu Wi-Fi routeru je dosažitelná rychlost jedním z nejdůležitějších výběrových kritérií kupujících. Ale pozor, v tomto ohledu výrobci silně přehánějí.

TP-Link Archer BE900 je toho příkladem. Na produktové stránce výrobce se propaguje „Bleskurychlá 24,4 Gb/s čtyřpásmová WiFi 7“. Od nás získalo toto zařízení v testu velmi dobré celkové hodnocení a celkově dosáhlo na 1. místo v žebříčku nejlepších. Jedná se tedy o nejlepší Wi-Fi router, který si můžete v současnosti koupit. 

Ale s 24,4 gigabity za sekundu nepočítejte. Alespoň ne tak, jak si to většina uživatelů představuje. Jako maximální naměřenou přenosovou rychlost jsme v testu u výše zmíněného routeru zjistili „pouze“ 3 830 Mb/s. Aby nedošlo k nedorozumění, je to velmi dobrá hodnota, ale od 24,4 Gb/s je to hodně daleko.

TP-Link je zde jen příkladem, většina výrobců při propagaci svých produktů používá stejné početní triky. Aby dosáhli co největšího čísla, které mohou použít v názvu zařízení nebo na obalech.

Hrubé přenosové rychlosti se divoce sčítají

Když jeden výrobce napíše na obal 1 Gb a jiný vedle postaví router s 10 Gb, mnoho zákazníků by pochopitelně sáhlo po rychlejším zařízení. A když Wi-Fi 7 router inzeruje 24,4 Gb/s, lze si domyslet, co se stane.

Bohužel to s těmito rychlostmi to v praxi nefunguje, jak ukázali naše měření s jednotlivými zařízeními na druhé straně. Přenosová rychlost stahování je v praxi u Wi-Fi-6 routerů kolem 1 Gb za sekundu. U Wi-Fi 7 je to rychlejší, zejména když jste blízko routeru a měříte v pásmu 6 GHz. Zde se nejrychlejší routery dotahují na hranici 3 Gb.

Ale odkud tedy pocházejí uváděné rychlosti v reklamách na Wi-Fi routery? Nejsou zcela vymyšlené, jsou jen velmi vzdálené od reality:

• základem použitých čísel jsou hrubé přenosové rychlosti ze standardu Wi-Fi.
  hrubá přenosová rychlost, také nazývaná link rate, je teoretická rychlost mezi Wi-Fi routerem a koncovým zařízením a je dosažitelná jen za optimálních podmínek při přenosu surových dat.
• při maximální šířce kanálu a nejlepší modulaci by hrubá přenosová rychlost u Wi-Fi 7 v pásmu 5 GHz byla 1 441 Mb/s na datový proud, v pásmu 2,4 GHz je to 344 Mb/s na stream a při 6 GHz celých 2 882 Mb/s.
• router TP-Link je takzvané čtyřpásmové zařízení se dvěma 5GHz moduly a po jednom modulu při 2,4 a 6 GHz. Tak je možných 8 streamů v pásmu 5 GHz a po 4 streamech přes 2,4 GHz a 6 GHz.
• teď se chytře sčítá, 8 x 1 441 dává 11 528, 4 x 344 je 1 376 a 4 x 2 882 je 11 528.
• když nyní sečtete hodnoty všech streamů dohromady, dostanete 24 432 Mb/s a už jste u inzerovaných 24,4 Gb/s.

Alespoň na většině stránek výrobců však najdete vysvětlení. Tak TP-Link píše v drobném tisku: „Maximální rychlosti bezdrátového signálu jsou fyzické rychlosti odvozené ze specifikací standardu IEEE 802.11. Skutečná propustnost bezdrátových dat a pokrytí bezdrátovým signálem nejsou zaručeny a liší se v závislosti na podmínkách sítě, omezeních klienta a faktorech prostředí, včetně stavebních materiálů, překážek, objemu a hustoty provozu a umístění klienta.“

Proč je Wi-Fi 7 v reálném životě pomalejší

Údaje výrobců routerů tedy nejsou nesprávné, jsou jen nerealistické a v praxi jednoduše nedosažitelné. Koncoví zákazníci budou většinou předpokládat, že této rychlosti dosáhnou na jednom zařízení. Tyto body brání tomu, aby byla skutečně dosažena inzerovaná rychlost:

• Brutto vs. Netto: hrubá přenosová rychlost se vztahuje na surová data, která jsou odesílána. Aby fungoval přenos užitečných dat, produkují použité protokoly určitou režii prostřednictvím řídicích a správních dat, například pro šifrování nebo kontrolu ztráty paketů. Pokud se datový paket ztratí, což se prakticky neustále stává, je jednoduše odeslán znovu. Netto lze tedy přenést podstatně méně užitečných dat.
• Ideální podmínky: pro dosažení maximálních hodnot se vychází z ideálních podmínek, které v praxi nikdy neexistují. Rádiové spektrum není exkluzivně k dispozici pro Wi-Fi, navíc extrémní šířky kanálů většinou nelze v praxi realizovat.
• Datové toky: v pásmu 5 GHz zvládá Wi-Fi 6 paralelně 8 datových toků, při 2,4 GHz jsou to přinejmenším 4. Bohužel neexistují koncová zařízení, která by dokázala zpracovat tolik streamů paralelně. Klienti mají nanejvýš čtyři antény, často je to dokonce jen jedna nebo dvě. A když si koupíte Wi-Fi-7 router, který obsluhuje i spektrum 6 GHz, potřebujete také odpovídající koncová zařízení.
• Různé bezdrátové sítě: s aktuálními zařízeními jste buď v 5GHz bezdrátové síti, nebo v síti na 2,4 GHz (Wi-Fi 6), u Wi-Fi 7 k tomu přibývá ještě 6 GHz. Všechny streamy ze všech rádiových modulů tedy nelze paralelně využívat na jednom koncovém zařízení.
• Více zařízení: u uváděných rychlostí zákazník předpokládá, že jsou dosažitelné na jednom zařízení. Ale jak jsme vysvětlili výše, nejde to. Je potřeba více zařízení, která vysílají paralelně. Tím si ale zase ničíte ideální podmínky. Používaný přístupový protokol zajišťuje, aby se dostal na řadu každý klient, a nařizuje ostatním zařízením pauzy.
• Prostředí: měření Wi-Fi jsou obecně obtížná, protože každé prostředí je jiné. Co funguje v bytě A, může v bytě B vypadat úplně jinak.

Zdroj: The Verge, TP-Link, TP-Link, Wikipedia