Technologické společnosti se zapomněly více ptát na potřeby obyvatel. To byl hlavní důvod, proč spousta iniciativ pro smart cities ztroskotala. Mnoho měst za pomoci technologických společností vybavilo svou infrastrukturu senzory, přesto však téměř všichni v nadšení přehlédli, že cíle koncernů a měst nejdou tak úplně dohromady.
Marketingové myšlení velkých firem totiž zřídkakdy bere ohled na sociálně-prostorové aspekty. Lze rozpoznat tři fáze vývoje chytrých měst – první začala před přibližně dvaceti lety. Tehdy byla klasická infrastruktura řízena prostřednictvím technologií, například pomocí senzorických hlásičů volných parkovacích míst. Byly při tom aktivní firmy jako Siemens, Cisco a IBM. Potom následovala fáze „technokratických fantazií“, v níž vzniklo také Masdar city, město uprostřed pouště ve Spojených arabských emirátech, navržené na rýsovacím prkně, které se mělo stát ekologickým sídlem budoucnosti. Přesto však přilákalo daleko méně lidí, než jeho tvůrci předpokládali. A nakonec současná fáze spolupráce – koncerny i politici společně jednají o tom, jak zlepšit kvalitu života obyvatel.
Pokud se chcete dozvědět podrobnosti o současných chytrých městech, o Masadar city, Santanderu, nebo o kanadském Portlands, přečtete si zářijový Chip.
Koupit časopis Chip
Chip je možné číst v tištěné nebo v digitální podobě na mobilech, tabletech a počítačích.
7 foto
