Pohádky Tisíce a jedné noci si radši budu číst před spaním, říká Pavel Makal. V chystané hře 1001: Threads of Mizan nevidí hlubší potenciál

Pompézní dojem ze stánku 1001: Threads of Mizan ještě umocnilo jakési divadelní představení, které předcházelo samotnému odchodu k herním stanicím. Nutno říct, že trvalo neuvěřitelných 20 minut a provázely ho jednak jemné pocity trapnosti, jednak netrpělivé pohledy na hodinky, protože každý promarněný okamžik na Gamescomu má cenu zlata. 

Nakonec asi největším zklamáním ale bylo, že ačkoli se nás na začátku zeptali, zda budeme chtít hrát sólo nebo v kooperaci s dvěma dalšími hráči, nakonec žádná taková volba neexistovala a jedinou možností byl co-op.

Po spuštění, rychlé synchronizaci tří hráčů a absolvování relativně svižného úvodu jsme konečně mohli okusit létání na kouzelném koberci (což má zejména pro pamětníky legendárního Magic Carpetu kromobyčejné kouzlo), aby se záhy ukázalo, že se jedná o zdaleka nejlepší součást hry. 

1001: Threads of Mizan je totiž jinak naprosto prachobyčejnou mlátičkou s důrazem na kooperaci, ve které má každá hratelná postava nějakou tu speciální schopnost. Jinak si ale musí vystačit s klasickou kombinací lehký útok, těžký útok, úskok, obrana/parry.

Pokud byste navíc doufali, že se tu budou řetězit komba aspoň jako ve starých dílech God of War, splakali byste nad výdělkem. Osobně jsem po okouzlujícím traileru z úvodní gamescomové prezentace doufal v propracovanou akční adventuru v exotickém a lákavém prostředí, ale 1001: Threads of Mizan představuje vlastně jen arény pospojované koridory a občasného bosse.

Demo nám představilo hned dva, a to v těsném závěsu okamžitě po sobě. Ten první svou nulovou obtížnost vyvážil až absurdním objemem života, a tak jsme se s ním ve třech potýkali asi tak dvojnásobně dlouho, než by bylo záhodno (protože jinak používal dva typy útoků stále dokola a prakticky nám nebyl schopný ublížit). 

Finální boss dema si na nás smlsnul. Nikoliv však kvůli kdovíjaké obtížnosti, nýbrž kvůli absenci jakéhokoli vysvětlení, jak mu máme působit poškození. Zážitku moc nepřidávalo ani to, že když už jsme na ten způsob přišli, nedařilo se nám to z neznámého důvodu replikovat, a tak si z celého souboje odnáším jako nejsilnější zážitek hlavně zmatené poletování na koberci, vyhýbání se stovkám projektilů a zmar nad tím, že si nejsem jistý, jestli nefunguje hra nebo já.

Kolega z podcastu Escape Honza Hrušovský je tradičně shovívavější a věří, že se z 1001: Threads of Mizan ještě do vydání povede vykřesat něco zajímavějšího, já jsem o poznání skeptičtější a vyjma nevšedních kulis a ne úplně notoricky známé mytologie plné džinů nevidím ve hře hlubší potenciál. Propůjčím si tedy klasikova slova „Ne, raději knihu“ a pohádky Tisíce a jedné noci si budu radši číst před spaním.

Zdroj: autorský text