Místo reaktorů baterie

V dolnosaském Emmerthalu, přímo v sousedství odstavené elektrárny Grohnde, vzniká jeden z největších evropských energetických hubů. Lokalita někdejší jaderné síly s výkonem přes 1,3 gigawattu se dnes transformuje na obří bateriové centrum. 

Plánují se zde dvě zásadní instalace, které využívají lithium-železo-fosfátovou technologii (LiFePO4 neboli LFP baterie). První z nich, iniciativa GeSI (Global Enabling Sustainability Initiative), počítá s kapacitou téměř 4 gigawatthodiny, zatímco druhý projekt FRV (The Future Happens Here) kombinuje úložiště s rozlehlou fotovoltaickou elektrárnou rozprostřenou na padesáti hektarech.

Dohromady tyto systémy nabídnou výkon, který dokonce mírně převyšuje původní výkon jaderného bloku. I když baterie nedokážou dodávat elektřinu nepřetržitě jako jádro, jejich role je v nové síti prošpikované nespolehlivými obnovitelnými zdroji nezastupitelná. 

Dokážou totiž stabilizovat výkyvy v síti a dodávat energii v řádu hodin, kdy je to nejvíce potřeba. Podstatným faktorem pro tuto proměnu je stávající infrastruktura. V místě se sbíhají silné přenosové linky a vzniká zde nová rozvodna, která nahradí tu původní. Je mnohem efektivnější využít hotové připojení k síti než budovat vše na zelené louce.

Německá cesta od jádra k obnovitelným zdrojům

Transformace těchto areálů je přímým důsledkem politického rozhodnutí Německa opustit jadernou energetiku. Celý proces odstartoval už na přelomu tisíciletí, ale zásadní zlom přinesla havárie v japonské Fukušimě v roce 2011. Tehdejší vláda se rozhodla pro radikální obrat, který vyvrcholil na jaře roku 2023 – tehdy byly odpojeny poslední tři funkční elektrárny. Německo se tak stalo zemí, která využívá jádro už jen pro vědecké a lékařské účely.

Tento krok dodnes vyvolává bouřlivé diskuse. Zastánci konce jádra poukazují na bezpečnostní rizika a nevyřešenou otázku jaderného odpadu. Naproti tomu kritici varují před ekonomickými dopady a ztíženou cestou k dekarbonizaci. Vypnutí stabilních bezemisních zdrojů totiž v některých momentech zvýšilo závislost na uhlí a plynu, což pocítil zejména energeticky náročný průmysl. 

Výsledkem je paradoxní situace: Německo sice masivně staví větrníky a soláry, ale zároveň čelí kritice, že se stabilního jádra vzdalo příliš brzy.

Nový život pro staré elektrárny

Grohnde není ojedinělým příkladem. Podobný osud čeká i další lokality. Například uzavřená atomová elektrárna Brokdorf ve spolkové zemi Šlesvicko-Holštýnsko má ideální polohu u Labe a nachází se v koridoru, kudy proudí energie z větrných farem na moři. 

Zdejší areál se má proměnit v uzel pro větrnou energii a výrobu vodíku. V bavorském Gundremmingenu se zase sází na kombinaci fotovoltaiky a technologií pro přeměnu elektřiny na teplo či plyn.

Strategickou roli hraje také Philippsburg na jihu Německa. Tato lokalita je klíčová pro projekt Südlink, což je obří „energetická dálnice“ dopravující větrnou elektřinu ze severu do průmyslových center na jihu. Areály jako Isar nebo Emsland, které skončily teprve nedávno, už procházejí dekontaminací a jejich provozovatelé plánují, jak nejlépe využít existující trafostanice a budovy pro nové typy čisté energie.

Recyklace jaderných lokalit se vyplatí

Důvod, proč energetické firmy o tyto areály tak stojí, je čistě pragmatický. Vybudovat připojení o výkonu přes jeden gigawatt je extrémně drahé a administrativně náročné. Bývalé jaderky už všechna potřebná povolení a technologie mají. Navíc jsou tyto zóny pro místní obyvatele i úřady již dávno přijatelné jako průmyslové objekty, což usnadňuje schvalování nových staveb.

Tento trend není vidět jen v Evropě. Ve Spojených státech se uvažuje o tom, že by se v areálech starých elektráren mohla stavět velká datová centra, která potřebují stabilní a silný příkon. Dalším směrem je nahrazování starých reaktorů malými modulárními reaktory, které jsou modernější a flexibilnější. Španělsko nebo Belgie sice nepostupují tak rychle jako Německo, ale i tam se o transformaci na vodíkové huby a solární parky mluví jako o hotové věci.

Budoucnost energetiky: Flexibilita jako nutná podmínka

Přechod od jádra k bateriím a obnovitelným zdrojům mění samotnou podstatu energetické sítě. Zatímco jaderná elektrárna dodávala stejné množství elektřiny ve dne i v noci, moderní energetické huby sázejí na flexibilitu. Baterie sice neutáhnou průmysl týden v kuse, ale dokážou vykrýt kritické špičky a reagovat na výkyvy počasí během několika sekund.

Není zanedbatelné, že pro regiony, které byly na jaderném průmyslu závislé, je tato proměna možností, jak udržet pracovní místa a technologickou prestiž. Nicméně debata o tom, zda bylo vypnutí jádra správným krokem, bude v Evropě pokračovat ještě dlouho. Modulární a chytrá řešení, která z bývalých jaderných obrů dělají pružné uzly sítě, je jsou ale dobrým argumentem.

Zdroj: Chip.de, Heise.de, GeSI, FRV