O českou verzi knihy se postaralo překladatelské a lokalizační studio Context Heroes a za překladem stojí dlouholetý český překladatel knih Andrzeje Sapkowského. Při té příležitosti studio připravilo i rozhovor s překladatelem Stanislavem Komárkem, ve kterém přišla řeč mimo jiné i na to, jak se vlastně překládá zaklínačský svět.
Překladu se ujal muž, který dal Zaklínači českou podobu
Text pro českou verzi knihy Vlčí stopou – Historie vzniku hry Zaklínač 3: Divoký hon připravil Stanislav Komárek, který se v průběhu let vypracoval v hlavního překladatele zaklínačské ságy do češtiny.
Jeho rukama prošla většina románů o Geraltovi z Rivie – od Krve elfů přes Křest ohněm až po Bouřkovou sezónu – a výrazně tak spoluutvářel podobu, v jaké čeští čtenáři Sapkowského svět znají. Právě proto bylo logické, aby knihu o vzniku hry, která z téhož světa vychází, přeložil člověk s pevně zažitou terminologií i jazykem Kontinentu.
To, že na projektu pracoval právě on bylo zásadní. „Zaklínač je pro mě fenomén už od dob polského seriálu a samozřejmě povídkových knížek. Překlad Vlčí stopy je tak pro mě srdeční záležitostí a jsem nesmírně rád, že jsme se s Context Heroes byli schopni domluvit na spolupráci právě se Stanislavem Komárkem, který knižnímu Zaklínači vdechl českou podobu. Překlad z naší dílny je opravdu vyladěný a těším se, až se lidem dostane do rukou,“ uvedl Vojtěch Schubert z Context Heroes.
Jak vzniklo slovo „Zaklínač“ a odkud se vzala Klepna
Jedním z nejčastějších témat kolem zaklínačských překladů je samotný název. Polský název Wiedźmin je autorský novotvar Andrzeje Sapkowského, který odvodil od výrazu pro čaroděje či vědmu (wiedźma). Podobně vznikl i anglický název Witcher. Takové slovo neexistovalo a vychází ze slova witch (čarodějnice).
V českém jazyce se šlo podobnou cestou a vznikla odvozenina od slovesa zaklínat. V prvních překladech se přitom objevovala zcela jiná varianta: vědmák. Ta se ale neujala a nakonec se jméno ustálilo na slově „Zaklínač“.
Podobně vynalézavě se přistupovalo i k vlastním jménům. Geraltova klisna se v originále jmenuje Płotka a v češtině dostala jméno Klepna. Přitom nejde o doslovný překlad. Płotka znamená plotice, což je druh ryby.
"Hledal jsem tedy v atlase ryb vhodnou českou rybu. Zkoušel jsem střevli, vranku, mřenku. V jedné chvíli jsem se přiklonil k mřence, ale Jirka Pilch se divil, proč tam cpu rybu, když se mluví o klepech. Slovo plotka je totiž v polštině drb neboli kleveta," uvedl Komárek pro web Context Heroes.
Najednou už to byl jen krok ke Klepně. Jenže jeden z prvních překladatelů Sapkowského díla Jiří Pilch se spletl. "To originální jméno se liší jenom použitím písmene ł, které v české abecedě chybí, a samozřejmě výslovností. Ale jak se už Jirka spletl a řekl to nahlas, tak se zrodila Klepna a chytlo se to," doplnil Komárek.
Co kniha nabízí a kdy vychází
Nečekejte encyklopedii. Vlčí stopou – Historie vzniku hry Zaklínač 3: Divoký hon je čtivé vyprávění, která odhaluje zákulisí vzniku jedné z nejlepších videoher. Autor při přípravě vedl 27 rozhovorů s lidmi, kteří se na vývoji Zaklínače 3 podíleli, a zaznamenal téměř 50 hodin jejich vzpomínek.
Výsledkem je příběh o nápadech, problémech a rozhodnutích, z nichž Divoký hon postupně vznikal – včetně desítek nápadů, které se během vývoje proměnily nebo ze hry úplně zmizely.
Čtenáři se vrátí třeba ke vzniku Krvavého barona, Myší věže či bitvy o Kaer Morhen, k příběhům z Velenu, Novigradu a Skellige, a také k riskantnímu rozhodnutí vytvořit plně otevřený svět, kterému část vývojového týmu zpočátku vůbec nevěřila.
Jak Sapkowski přistupuje k českým překladům
Zajímavý je i vztah samotného autora k tomu, jak jeho dílo zní v jiných jazycích. Komárek Sapkowského překládá už od prvních zaklínačských povídek a u jeho knih zůstal i v dalších letech, takže oba spolu mají dlouholetou zkušenost.
Polský autor českou verzi průběžně nekontroluje a do práce překladatele příliš nezasahuje. Spoléhá na to, že má jeho svět v Česku v osvědčených rukou.
Spolupráce přitom začala ještě přes jiného překladatele: Sapkowského uvedl do češtiny Jiří Pilch a po jeho první přeložené povídce převzal druhou právě Komárek. V roce 1992 pak vyšla česky první zaklínačská povídková kniha a od té doby prošla Komárkovýma rukama prakticky celá sága [120].
Sám Sapkowski přitom ke vztahu mezi Zaklínačem a českou kulturou nemá daleko. V jednom z rozhovorů uvedl, že bez pohádek Jana Drdy by jeho Zaklínač nebyl takový, jaký nakonec je [123]. Český čtenář tak drží v rukou dílo, které české prostředí nejen inspirovalo, ale které se k němu díky Komárkovu překladu zase vrací.
