Kvíz: Co víte o legendární vzducholodi Hindenburg? „Titanic nebes“ poprvé vzlétl před 90 lety

Přesně před 90 lety žilo letectví jedním z největších technologických pokroků. První let vzducholodi LZ-129 Hindenburg v březnu 1936 se stal společenskou událostí a také velkým příslibem pro přepravu mezi Evropou a USA.

Obrovská a 245 metrů dlouhá vzducholoď nabízela nevídaný komfort. Stala se symbolem luxusu i pokroku. Hindenburg měl být triumfem německého inženýrství. Všechno však ukončila tragická událost o pouhý rok později. 

Kvíz: Vyzkoušejte své znalosti o slavné vzducholodi Hindedburg

Pokud si nejste jistí, že znáte všechny historické souvislosti s prvním letem a katastrofou slavné vzducholodi Hindenburg, tak si nejprve přečtěte celý článek, a poté se ke kvízu vraťte. 

První let vzducholodi Hindenburg a jeho průběh

Hindenburg nesl oficiální označení LZ 129 a v polovině 30. let byl největším létajícím strojem. Vznikl v dílnách firmy Luftschiffbau Zeppelin. Práce začaly v roce 1931, ale kvůli nedostatku peněz se táhly. Stroj byl hotový až o pět let později.

Hindenburg se poprvé vydal do vzduchu 4. března 1936 z Friedrichshafenu. Letu velel kapitán Hugo Eckener a na palubě se nacházelo 87 osob. První let znamenal obrovský úspěch. Potvrdil technickou vyspělost německého strojírenství a položil základy pro pravidelné transatlantické linky.

Hindenburg během prvního letu nadchnul přítomné novináře i zástupce průmyslu, kteří byli pozváni na palubu. Díky tomu získala vzducholoď přezdívku „Titanic nebes“. Její velikost, luxus i ambice připomínaly legendární parník.

Jedinečná konstrukce obřího Hindenburgu

Hindenburg měřil 245 metrů na délku a 41 metrů v průměru, což jej řadilo k největším dopravním prostředkům všech dob. Jeho vnitřní objem činil kolem 200 000 m³. Nosnou část tvořila kostra z duralu, v níž bylo rozmístěno 16 plynových komor. Původně měla být naplněna héliem, ale kvůli exportnímu embargu USA byl použit hořlavý vodík. Toto rozhodnutí, vyvolané mezinárodní politikou, se později stalo osudným.

Technické inovace zahrnovaly čtyři dieselové motory Mercedes-Benz, kdy každý měl výkon 890 kW. Umožnily maximální rychlost až 135 km/h. Potah vzducholodi tvořila bavlněná tkanina impregnovaná speciální směsí a potažená hliníkovým prachem, což zajišťovalo ochranu proti slunečnímu záření i částečně proti vznícení. Z hlediska vztlaku měl vodík výhodu, že poskytoval o 10 % vyšší vztlak než helium, což umožnilo navýšit počet kabin.

Luxus a komfort na palubě Hindenburgu

Na svou dobu byl Hindenburg spíš létající hotel než jen prostředek dopravy. Na transatlantických letech vezl padesát cestujících, rozdělených do dvoulůžkových kabin na horní palubě. Ve společných prostorách čekala jídelna, salonek a dlouhé promenády s velkými okny, odkud bylo vidět na oceán.

Součástí paluby byla i speciální kuřárna s tlakovými dveřmi, aby se dovnitř nedostal vodík ze zbytku vzducholodi. K pohodlí přispívaly i teplé sprchy a plnohodnotná kuchyně, takže se nepodávalo jen studené občerstvení. V salonku stálo speciální duralové piano, které bylo výrazně odlehčené, aby se vůbec dostalo na palubu. Během letu na něj hrával najatý pianista a občas i členové posádky.

Od slávy ke katastrofě v Lakehurst

Hindenburg se stal symbolem luxusního cestování vzduchem. Měl odstartovat novou éru, v níž se vzducholodě stanou alternativou k lodní dopravě a významně urychlí spojení mezi kontinenty. Slavná éra ale netrvala dlouho a skončila tragédií. Hindenburg vzplál při přistávání 6. května 1937 v americkém Lakehurst ve státě New Jersey. Stačilo pouhých 34 sekund a celý koráb shořel. 

Příčinou požáru byla pravděpodobně jiskra, která vznikla statickou elektřinou, a únik vodíku. Během manévru prasknula i samotná konstrukce vzducholodi. Při katastrofě zemřelo 36 lidí (včetně člena pozemního personálu). Po ní už veřejnost nevěřila v bezpečnost vzducholodí.

Hindenburg je tak dodnes považovaný za ztělesnění odvahy, inovace, ale slouží také jako varování před podceněním rizik při využití nových technologií.

Zdroj: Lidovky, časopis 100+1