Návrat do zmaru postnukleární Moskvy. Metro 2039 neztrácí nic ze své DNA

Malinko rozmazleně jsem si povzdechnul, že budu muset stanovenou půlhodinu odehrát ve stoje, což je při použití klávesnice a myši trochu nepohodlné, ale zrovna tuhle postapokalyptické Metro 2039 jsem na gamepadu hrát nechtěl. 
 

Demo nás přivítalo nepřekvapivě v tunelech moskevského metra, respektive na jedné z hustěji osídlených stanic. Opět se tu můžete kochat výdobytky nově vznikající civilizace, která si klestí cestičku smutné realitě navzdory. Děti tu skáčou padáka, montéři se snaží zachránit, co jde a unavení obyvatelé posedávají, popíjejí (patrně houbový čaj) a zdraví procházejícího hlavního hrdinu, který ale na dlouhé klábosení nemá čas. Jen rychlá zastávka ve zbrojnici, nafasování arzenálu a jde se ven.

Nový hrdina je tvrdolín

Nemohu se tu vyhnout drobné poznámce. Zatímco Arťom v předchozích dvou dílech neztrácel svou lidskost, hrdina novinky působí dojmem nesmírně vydrslého tvrdolína, až mi to chvílemi cukalo koutky úst. Na druhou stranu toho o něm moc nevíme, zato víme, že tohle Metro bude patrně ještě o kus temnější, výrazně ovlivněno skutečnými událostmi na Ukrajině, které mimo jiné výrazně zasáhly i do vývoje této hry.

Krátký průchod tunely a první střety s nemnoha nepřáteli ukázaly, že co se herního designu týče, je vše na svém místě a měnilo se pramálo. Klasicky budete muset pečovat o svou plynovou masku, sledovat úroveň filtrů, čas od času vytáhnout stylový zapalovač nebo miniaturní generátor elektřiny a po očku sledovat kompas a dozimetr v hodinkách.

Metro 2039 na povrchu připomíná Stalkera

Z podzemní tmy se záhy dostaneme na povrch, a tehdy hra, tedy aspoň vizuálně, začne mimořádně připomínat poslední fáze obou hlavních Stalkerů, odehrávající se v městské zástavbě. Herní pole se také mírně rozšíří, ale demo nepředvedlo přímo sandboxový otevřený svět a doufám, že se ho nedočkáme ani v plné hře. 

Po zkušenosti z posledního Metra Exodus soudím, že nakonec nejvíce této sérii sluší sevřená a poměrně lineární cesta tunely, kde může naplno vyniknout napůl hororová atmosféra.

I v demu jsme si průchod venkovními prostory ostatně užili jen chvíli, události nás brzy zatáhly zpátky do sklepních prostor, kde nadešel čas na střety s lidskými protivníky. Fanoušky předchozích dílů mohu uklidnit, série neztratila nic ze své DNA a pořád nabízí parádní pocit ze střelby, chytré nepřátele i nutnost sledovat počet nábojů, protože munice se tu rozhodně neválí na každém kroku. 

I tichý postup s používáním tlumené pistole a věrného nože je naprosto funkční, dokonce lze občas najít i sekundární, klidnější cestu pro tichošlápky.

Grafická i technická špička

Sérii Metro jsem byl také od začátku zvyklý vnímat skrz velmi vydařenou vizuální stránku, a ani tady novinka nijak neztrácí. Grafika vypadá skvěle, ať už se bavíme o technickém zpracování, nebo perfektně ztvárněné východní estetice, kterou mají autoři samozřejmě dokonale v malíčku. 

Zmar postnukleární Moskvy je ještě o něco pochmurnější než plíživá tíseň černobylské Zóny v konkurenční sérii a ve všem tom polámaném železobetonu leží spousta půvabu.

Suma sumárum, fanoušci série mohou být úplně v klidu. Příští únor jim na disky herních zařízení přistane zážitek, který je určitě nezklame. 

Zdroj: autorský text