Německý solární dron HAP-alpha míří k prvnímu letu: Má nahradit satelity

Technologický zázrak s minimální hmotností

HAP-alpha představuje pozoruhodný inženýrský výkon. Přestože má rozpětí křídel 27 metrů, váží pouhých 138 kilogramů. Zatížení křídel nepřesahuje 5 kilogramů na metr čtvereční, což znamená, že i rozdíl několika desítek gramů může výrazně ovlivnit výkon stroje. 

Každá komponenta, od nosné konstrukce přes kabeláž až po elektroniku, prošla důkladnou optimalizací z hlediska hmotnosti. Solární panely pokrývající křídla musí generovat dostatek energie pro pohon elektrických motorů a palubních systémů během několikadenních misí. Díky velkému rozpětí křídel může letoun létat velmi pomalu, což výrazně snižuje spotřebu energie. Start probíhá pomocí speciálního přívěsu s patentovaným mechanismem, přistání pak s vypnutým motorem na lyžinách.

Úspěšné testy a praktické využití

Podzim 2025 byl pro projekt zlomový. Ve zkušebním centru v Cochstedtu proběhly finální pozemní zkoušky. Elastická konstrukce byla vystavena vibracím podobným těm při vzletu a letu, zatímco přesné měřicí systémy analyzovaly každý pohyb.

Na palubě lze instalovat senzory vážící maximálně 5 kilogramů, například kameru s vysokým rozlišením nebo radar se syntetickou aperturou. Letoun by například mohl nepřetržitě monitorovat námořní trasy, podporovat záchranné akce při povodních a lesních požárech nebo sledovat změny ledové pokrývky.

Oproti satelitům má HAP-alpha zásadní výhodu – schopnost dlouhodobě udržovat pozici nad vybranou oblastí a rychleji reagovat na měnící se situace. 

Díky provozu ve výšce 20 kilometrů se nachází v strategické pozici nad komerční leteckou dopravou, ale pod oběžnými drahami satelitů. To z něj činí výrazně levnější alternativu. Zatímco náklady na vypuštění satelitu se pohybují v řádu stovek milionů až miliard korun, HAP-alpha je znovu použitelný a lze ho přezbrojit pro různé úkoly.

Opatrný plán letových zkoušek

Prvotní letové testy v roce 2026 budou velmi konzervativní. Z bezpečnostních důvodů se stroj nezvedne výše než 150 metrů. Teprve po úspěšné verifikaci základních parametrů dostane tým zelenou k přípravám na lety ve větších výškách v odlehlých pobřežních oblastech.

Na vývoji HAP-alpha se podílelo celkem 16 ústavů a pracovišť DLR pod koordinací Institutu letových systémů. Pokud se projekt osvědčí v praxi, mohla by stratosféra brzy hostit celé flotily podobných strojů poskytujících komunikační služby, sbírající data nebo monitorující bezpečnostní situaci. První vzlet v roce 2026 tak může být začátkem nové éry v pozorování naší planety.

HAP-alpha není jediným projektem svého druhu na světě, ale patří mezi technologicky nejpokročilejší. Koncept vysokovýškových platforem HAP nabízí zajímavou střední cestu mezi konvenčními drony a satelity. Zatímco satelity obíhají ve stovkách či tisících kilometrů nad zemí a běžné drony operují v řádu stovek metrů, HAP-alpha míří do stratosféry.

Zdroj: DLR, Military aerospace, Interesting engineering, Heise