Následující řádky možná budou znít bláznivě. Na mnoha polských školách se programování z velké části učí psaním na papír. Tam ale veškerá legrace nekončí. Na papíře se totiž skládají i důležité zkoušky.
Studentům je z tohohle učebního postupu většinou mdlo a část jich skončí jen proto, že psaní kódu nezvládnou. Logicky se tak volá po eliminaci této nepříjemné učební metody, existují však i její skálopevní zastánci.
Obhajoba z Polska
Jedním z nich je profesor Łukasz Kowalik, děkan Fakulty matematiky, informatiky a mechaniky Varšavské univerzity. Ten se v rozhovoru pro polský portál Wyborcza.biz pokusil vysvětlit její výhody.
„Takzvané programování na papíře je správnou volbou, pokud nejde o běžný úkol, ale o něco, do čeho je potřeba zapojit kreativitu. Psaní do počítače, kde probíhá okamžitá interakce, nevyžaduje větší soustředění. Student tam prostě napíše první kód, který ho napadne, a často se ukáže, že je program moc pomalý, nebo se dokonce zasekne,“ řekl Kowalik.
Podle něj by zkrátka ti nejlepší programátoři měli fungovat jako špičkoví šachoví velmistři, kteří si tahy složitě odehrávají v hlavě předtím, než reálně sáhnou na figurku.
Je však otázkou, jestli tohle oddělování zrna od plev není až příliš drsné, protože může z oboru vyhnat zájemce, kteří by se v něm jinak udrželi.
Elita píše na papír
Psaní kódu na papír se samozřejmě nevyhnou třeba studenti věhlasné univerzity MIT v USA. Podobná praxe je i na mnoha dalších prestižních školách.
V internetových diskuzích se ale na toto téma zrovna nehýří nadšením. Možná v současném světě, v němž nás na každém kroku obklopují digitální technologie, zní psaní kódu na papír jako zpátečnické. Jak to tak ale vypadá, pro některé studenty kontroverzní metoda nikam nezmizí.
Naopak je možná ideální čas k zamyšlení, jestli občasný návrat k papíru není náhodou od věci. Stále více lidí si na výpomoc bere nástroje umělé inteligence a bez jakéhokoliv kritického myšlení věří všemu, co jim AI sdělí.