Revoluční neprůstřelná vesta
Balistické vesty se používají už od druhé světové války a za desítky let prošly výrazným vývojem. Ani dnes však nejsou ideální pro celodenní nošení a jejich účinnost se liší podle typu munice, proti které chrání. Obecně přitom platí, že čím vyšší úroveň ochrany vesta poskytuje, tím větší má i hmotnost, která u některých vojenských modelů může přesáhnout i deset kilogramů.
Čínští vědci přišli s unikátním řešením, které má potenciál odstranit všechny nevýhody méně odolného kevlaru. Vyvinuli totiž materiál z aramidových a uhlíkových nanotrubiček, který se při kontaktu se střelou chová jako stlačená pružina, takže nedojde k poškození vesty, ale jen ke vstřebání kinetické energie střely. Tím pádem by se dalo říct, že se střela částečně odrazí. Podobně jako mýtický kov mithril ze ságy Pán prstenů.
Tradiční neprůstřelné vesty mají mnoho vrstev, které jedna po druhé zpomalují střely, ale u této vesty k zastavení projektilu stačí jen vrstva jedna. Funguje to tak, že pokud projektil přijde do kontaktu s vestou, materiál se jednoduše stáhne jako membrána a kinetickou energii zcela pohltí s menší fyzickou deformací. Navíc je použitý materiál velmi lehký, takže hmotnost oproti konvenční balistické ochraně bude mnohem praktičtější.
Klíčem je správné uspořádání materiálů
Použití samotných uhlíkových nanotrubiček k úspěchu nestačí, protože je třeba je správně uspořádat, aby byly zarovnány do dokonale rovnoběžných linií, které při napnutí mají dostatečnou schopnost absorbovat obrovské množství energie, aniž by byla celá vrstva zničena. To znamená, že nové vesty by mohly být použity vícekrát bez větší ztráty funkčnosti.
Nový kompozit dosáhl při testování pevnosti 706,1 megajoulů na metr krychlový. To znamená, že dokáže zastavit silnější 9mm pistolové náboje nebo slabší .357 Magnum náboje, a při kombinaci nového materiálu a současných technologií by teoreticky šlo vytvořit i lehkou neprůstřelnou vestu se schopností zastavit projektily z útočné pušky.
Pokud se tento materiál dostane do běžného používání, bezpochyby způsobí revoluci v mnoha oblastech, nejen v armádě, ale mohl by sloužit i k zabezpečení vozidel nebo k ochraně prvků kritické infrastruktury. Avšak samotné uhlíkové nanotrubičky jsou nákladné na výrobu a po rozjetí masové produkce by bylo třeba počkat několik let, než cena materiálu klesne na přijatelnou úroveň díky optimalizaci výroby.
Zdroj: Phys, Popular Mechanics