Počítačové hry se začaly vyvíjet až v polovině 20. století, ale přesto se rychle staly nesmírně populární zábavou. Zpočátku byly hry někým vnímány spíše jako ztráta času, jiným jako nástroje pro odreagování. Nicméně, jak se technologie zdokonalovala, herní průmysl rostl a rostly i nároky hráčů, začaly vznikat hry s novými herními mechanikam, propracovanou grafikou a emocionálně bohatými příběhy.
Hry jako médium pro vyprávění příběhů
Vyprávění příběhů je jedním z klíčových prvků, které hry spojují s tradičními uměleckými formami, jako je literatura nebo film. Hry jako The Last of Us, Journey nebo Red Dead Redemption jsou příkladem toho, jak mohou „pouhé videohry“ nabídnout komplexní narativní strukturu, která je srovnatelná s literárními díly.
Hráč je zde nejen divákem, ale také aktivním účastníkem příběhu, což vytváří hlubší emocionální zážitek, jelikož je děj snáze vtáhne. Nakonec po dokončení příběhu hry přicházíme na to, že v nás z příběhu něco zůstalo, že na nás zkrátka zanechal hlubší dojem.
Vizuální umění a hry
Grafický design a vizuální estetika jsou další oblastí, kde se hry a umění prolínají. Hry dnes často zahrnují pečlivě navržené světy, které jsou inspirovány malbou, sochařstvím nebo architekturou. Například hra The Legend of Zelda: Breath of the Wild využívá umělecký styl inspirovaný japonskou krajinomalbou, zatímco Cuphead je inspirován animací z 30. let 20. století. Tyto vizuální prvky hrají klíčovou roli ve vytváření atmosféry a identity hry, a mnohé z nich by mohly být vystaveny v galeriích stejně jako jiná umělecká díla.
Hudba ve hrách jako umělecké vyjádření
Hudba je neodmyslitelnou součástí herního zážitku a sama o sobě představuje formu umění. Soundtracky her jako Final Fantasy, The Elder Scrolls nebo Hollow Knight jsou příkladem toho, jak může hudba ve hrách nejen doplňovat atmosféru, ale také vyjadřovat emoce a posilovat narativní strukturu. Skladatelé herní hudby, jako jsou Nobuo Uematsu nebo Jeremy Soule, jsou dnes vnímáni jako umělci, kteří svým dílem přispívají k hudební kultuře.
Hry jako platforma pro umělce
Hry také poskytují nové platformy pro umělce, kteří mohou v digitálním prostoru vytvářet interaktivní díla. Umělecké hry, jako je Flower nebo Everything, umožňují hráčům prozkoumávat koncepty, které jsou blízké výtvarnému umění nebo filozofii. Tato díla často nemají tradiční herní cíle, ale spíše se zaměřují na zážitek, kontemplaci a estetické vnímání. Zde už není o uměleckém významu takových her pochyb.
Hranice mezi hrami a uměním
Debata o tom, zda jsou hry uměním, pokračuje. Mnozí kritici her uznávají, že hry mohou být formou umění, ale zdůrazňují, že to závisí na jejich obsahu a záměru. Na druhé straně umělci a herní vývojáři stále více přijímají hry jako platné médium pro umělecké vyjádření.
Kritici her někdy také poukazují na to, že dohrání celé hry zabere mnohem více času než prohlédnutí obrazu, shlédnutí divadelní hry nebo přečtení povídky. Zmiňují to z důvodu úpadku fyzické kondice lidé, kteří se hrám oddávají příliš.
Je však třeba říci, že mnozí dnešní nadšení hráči her již na svou fyzickou stránku myslí také. A i když to třeba není dost, pořizují si domů například rotoped či třeba stepper, který jim rychle pomůže rozhýbat tělo po delším sezení u počítače nebo herní konzole, nebo roller na rozmasírování ztuhlého svalstva. Případně navštíví Decathlon či jiného prodejce sportovního vybavení a hledají sport, který by je bavil a pomohl jim udržet se ve formě.
Hry a umění, ačkoliv byly kdysi považovány za odlišné světy, dnes stále více splývají a vytvářejí nové formy vyjádření. Nejsou už pouze prostředkem pro zábavu, ale staly se platformou pro vyprávění příběhů, vizuální umění, hudební tvorbu a interaktivní zážitky. V tomto smyslu představují jeden z nejdynamičtějších a nejkomplexnějších projevů současné kultury. Jak technologie i nadále pokračují, je pravděpodobné, že budeme svědky ještě hlubší integrace mezi těmito dvěma fascinujícími světy.
