Jsou elektronické čtečky slepou větví?

Čtečky elektronických knih zažívají nyní prudký rozmach, ovšem především na trhu anglickojazyčném, který je patrně největší. V Česku je zatím vídáme méně, avšak vídáme též. Mají opravdu budoucnost?

Čtečky by vůbec nemusely být, kdyby se dobře četlo na zařízeních jiných. Vždyť obecně je nesmysl mít zvláštní zařízení jen na čtení e‑knih. Jenže zařízení obecná — zpravidla chytré telefony, anebo tabletové počítače — dosud plně nedostačují; někteří uživatelé jsou se čtením na jejich displejích sice spokojeni, ale zdaleka ne všichni.

Jejich displeje jsou buďto příliš malé — pokud jde o chytré telefony, pak ty největší modely mají úhlopříčku displeje čtyři palce — anebo je displej sice velký, šestipalcový, nebo i desetipalcový, jenže nemá úměrně tomu více pixelů (zobrazovacích bodů), a tak se zdá hrubý.

Pro srovnání: iPhone 4 na svém tříapůlpalcovém displeji při 640 × 960 pixelech dosahuje jemnosti 326 pixelů na palec (ppi). To je jemnost na úrovni vytištěné digitální fotografie, a proto vypadá například video na tomto přístroji tak dobře. Jenže tři a půl palce jsou jen tři a půl palce; skoro desetipalcový iPad má přitom displej jen 768 × 1024, a tedy pouze 132 ppi.

V tom však nejsou čtečky lepší: koho by ohromilo 600 × 800 obrazových bodů? Na šestipalcovém displeji to vychází na 166 ppi (pixelů na palec).

Vyrobit displej velký, a přesto jemný, je patrně hlavně otázka výrobních nákladů, a přirozený postup technologie snad kompromisy odstraní.

Na světle

Potíží s displeji telefonů a počítačů je však také to, jak vypadají osvětleny. Dosud se nepodařilo vyřešit rozpor v tom, že musí svítit samy o sobě, a zároveň zůstat jasné a bez odlesků i osvětleny zvenčí, zejména pak přímým světlem denním. Ani nejnovější technologie, jako Super AMOLED, ještě v tomto směru nenaplnily všechna očekávání.

Zvláštní čtečky jsou na trhu vlastně proto, že nabízejí displej, který se na světle chová jako papír: displej nesvítí sám, leč čím lépe si na něj posvítíte, tím lépe naň vidíte. Čtení na lavičce v parku je tak bez potíží. Jenže takový displej se zas nehodí k ničemu jinému, alespoň jeho prozatím dostupná provedení. Že se na takový displej posvítit musí, to by se vám zase nezamlouvalo u telefonu nebo počítače. Kdo a jak tohle rozetne?

Navíc mají nynější čtečky „elektronický papír“ jen černobílý — přesněji, dokáží odlišit šestnáct stupňů šedi od bílé po černou. Kromě toho změna obrazu na displeji trvá postřehnutelné zlomky vteřin. Na přestránkování to však stačí.

Jsou ještě hlediska jiná: Barevný elektronický papír jistě přijde, a snad už brzy. A dotykový elektronický papír už je dokonce na trhu, jenže zatím není vícedotykový (nerozpoznává více dotyků najednou; vícedotykovost je nutná k tomu, aby šlo užívat gest známých z iPhone nebo z Androidu). Dotykovým e‑papírem je vybavena nová čtečka Sony Reader Touch Edition.

V Americe prodávaný Nook (od Barnes & Noble) má zas displeje dva — e‑papír na čtení a pod ním proužek barevného dotykového displeje s ikonami; běží na něm Android a lze do něj tedy nahrávat aplikace pro tento OS; jenže aby byly k něčemu, musí být na dva displeje připraveny a nesmějí zobrazovat ovládací prvky na displeji čtecím…

Obě tato zařízení prozrazují touhu a potřebu sloučit čtečku s obecným počítačem do ruky, jenže dosavadní technologie to neumožňují vyřešit bez značných ústupků.